Sobota 24. června. Svátek má Jan.

Vzdělání je lék

Neexistuje snad v česku vláda, která by za jednu ze svých priorit nevyhlásila podporu vzdělání. Výsledky však ukazují opak. Nicméně nejsme v této situaci sami. Stačí se podívat na jih Evropy.

Ve Španělsku a Itálii je spousta mladých lidí, kteří jsou momentálně nezaměstnaní, a to i tehdy, pokud mají univerzitní vzdělání. S podivem je, že dost podobnou situaci zažívá i Amerika. Americké děti mají v porovnání s nejlepšími světovými vzdělávacími systémy špatné výsledky. Není nic nového, že špatným vzděláním trpí celá ekonomika.

Zatímco všichni bojují s ekonomickou krizí, potají nám bují krize jiná, dlouhodobá, a to krize ve vzdělání. Symptomy této dlouhodobé krize nejsou propady na burze. Často se však projeví, ve srovnání se zeměmi, jejichž občané dostali lepší vzdělání, a to při pohledu do peněženek či na důchodový účet. Bohužel to zatím vypadá, že se Češi v budoucnu zařadí spíše mezi poražené.

Podle výpočtu CERGE-EI přijde Česká republika v důsledku poklesu vzdělanosti v příštích osmdesáti letech o 169 mld. Kč ročně. Naopak, pokud by se ČR podařilo vyrovnat úrovni vzdělání ve Finsku (mezinárodní premiant ve vzdělávání) by celkový přírůstek HDP přesahoval 20 000 miliard korun. Dá se říci, vzhledem k dlouhodobosti výpočtů a projekce, že máme dost času. Nicméně dlouhé horizonty výpočtů odrážejí skutečnost, že pokles či zvýšení vzdělanosti žáků se projeví až za dlouhý čas.

Avšak počty jsou jednoduché. Děti, které se narodily na počátku tisíciletí, začnou vstupovat na pracovní trh na počátku příští dekády a vrcholu pracovní kariéry dosáhnou kolem roku 2050. Do důchodu pak půjdou kolem roku 2070. Samozřejmě je možné nabídnout, že se svět rychle mění a co bude za desítky let, se dnes nemůžeme ani dohadovat.

Ovšem jak v dnešní složité globalizované době zvýšit zabezpečit prosperitu? Dříve stačilo postavit továrnu, dnes je potřeba do ní sehnat kvalifikované zaměstnance. S měnícími se podmínkami na trhu práce stále více roste význam lidského kapitálu. Dříve se dával důraz na faktografické vzdělávání, které mělo člověka připravit na další vzdělávání či povolání. To dnes ale neplatí. Vzhledem k obrovské míře informací (např. na internetu) roste význam dovedností, jako jsou analytické myšlení, schopnost vyhledávat a vyhodnocovat informace atd. V neposlední řadě pak jsou důležité vlastnosti, jako je sebekázeň, soustředění či sebevědomí.

Na dlouhodobé problémy našeho školství neexistuje žádný zázračný lék. Nicméně ze zahraniční zkušenosti víme, že pouhé navýšení výdajů na školství nestačí. Rovněž víme, že jednou z osvědčených, byť obecných cest, je zaměření se na vzdělávání nejmenších. Protože na zanedbanou péči v pozdějším věku nedoplácí pouze „postižený“ jedinec, ale celá společnost (podpora v nezaměstnanosti, sociální dávky, vyšší kriminalita a s tím spojené výdaje na vězně).

Druhou klíčovou věcí je kvalita učitelů. Ta v české kotlině postupně klesá, neboť školství nedokáže přilákat schopné a talentované mladé lidi. Ti většinou dávají přednost oborům, jako je právo či medicína. Nezanedbatelnou úlohu hrají nízké platy i klesající prestiž učitelského povolání. Třeba ve Finsku je povolání učitele tak prestižní, že pedagogické fakulty přijmou jen desetinu zájemců, kteří navíc procházejí velmi náročným několikakolovým přijímacím řízením.

O tom, zda budeme za několik desetiletí prosperovat, se rozhoduje už nyní, ve školních lavicích.  Budeme se v budoucnu více podobat Finsku, anebo spíše jihoevropským zemím? Odpověď na tuto otázku je klíčová. Určí nám i to, zda bude v budoucnu dostatek veřejných prostředků na zdravotní péči či důchody, nebo budeme rádi za práci v montovnách.

Měli bychom si velmi rychle uvědomit, zda budeme pokračovat v současné cestě, která vede k výsledkům, jež jsme svědky v jihoevropských zemích, tzn. kvanta především humanitně vzdělaných lidí, pro které ale nebudeme mít na trhu uplatnění, a proto bude tato skupina v podstatě nezaměstnatelná.

Anebo se spíše vydáme asijskou cestou (Čína, Jižní Korea, Japonsko). Tyto země nejdříve vyslali své nejlepší studenty na studium technických oborů do USA, a poté, co se vrátili domů, těží z jejich prvotřídního vzdělání. Nyní již mají vlastní vysoké školy na špičkové úrovni. I toto je jeden z důvodů, proč se asijským zemím predikuje zářivá budoucnost.

Jste vzdělaní?

Nahrávání ... Nahrávání ...

6 komentářů: “Vzdělání je lék”

  1. Viktor napsal:

    naučit lidi už ve školách více přemýšlet a nenutit je učit se zpaměti věci které se dají snadno dohledat na internetu. Také učit větší zodpovědnosti za vlastní život. Vzdálenější budoucnost země je převážně v rukou pedagogů, proto se jí obávám. Politici tohle neřeší.

  2. tom napsal:

    tedy aspoň většina ,by si měl umět práci VYMYSLET ! A taky zaměstnat i několik spoluobčanů. Nemyslím hned po škole,ale po třeba nějaké praxi.

  3. hm napsal:

    Paradoxně současný systém vzdělání tuto společnost zabíjí. Pokud vytváří situaci kdy většina populace potřebuje na jakoukoliv práci VŠ. Tak zároveň nutí vstupovat na trh práce až někde ve věku 25–26+. Než Se člověk zajistí aby mohl mít děti tak to nějakou dobu trvá a výsledkem pak je méně dětí a nebo také žádné. Když toto kolečko v rámci několika generací zopakujete pak máte konec společnosti jak jí známe. A teď si položme otázku je opravdu nutné na tu práci co VŠ vykonávají studovat 20let svého života? Je to opravdu efektivně vynaložený čas? Nebo je školství obor kde normovač pracovního výkonu ještě nepáchl? Proč školství už od dob Marie Terezie vypadá prakticky stejně?

    • napsal:

      Víte, já se domnívám, že hlavní problém je v něčem jiném. Jistě máte pravdu i Vy, v dnešní době je těžké pro absolventa najít práci. Nicméně tito lidé si za to mohou převážně sami. Do 26-ti let s oblibou využívají „mamahotelů“ a během studia si nehledají práci. Já sám jsem ve svých 25-ti letech studentem VŠ, ale dnes mám již 5-ti letou praxi ve finančnictví! A to mi prosím nespadlo do klína, ale toto jsem si sám vybudoval. Proto se po dokončení studia nebojím o svou budoucnost. Také ale 4 roky nevyužívám pohodlného „mamahotelu“. Jsem rád, že jsem nemusel obětovat 2 roky života vojně, nicméně dnes si říkám, že 90% maminčiných prdelek by tu vojnu potřebovalo jako sůl, po ní totiž chlapi skákali rovnýma nohama do života a ne, že teď ve třiceti ještě neví, jak se zapíná pračka. S těmi dětmi je to těžké a mají to těžké hlavně ženy. Ono se nemůžeme divit, že dnes ženy mají první děti po třicítce. Jak jinak. To mají jít na mateřskou, pak možná ještě na jednu a ejhle… Ono je mi 32 let, mám doma dvě děti, praxe 0 – poperte se o mě. To radši všichni zkoušejí uplatnění na trhu práce a děti se posouvají na druhou kolej. No, je to prostě naprd.

      • Nox napsal:

        Problem je, ze pokud VS je schopno udelat 20 lidi ze 100, tak tech co jsou schopni se pritom zivit je treba 2 ze 100. Coz zase narazi na dnesni trend aby i delnik u pasu a prodavacka meli VS. Navic je tu otazka, zda se najde vhodne zamestnani pro vsechny studenty VS.

        • UK napsal:

          Samozrejme, ze je zbytecne aby VS mela kazda prodavacka. V Cine jde na VS kazdy druhy takze stejne jako u nas. Oni na tu VS musi hlavne kvuli politice jednoho ditete. Jedno decko bude muset zivit dva rodice v duchodu, proto musi byt efektivnejsi tedy i vzdelanejsi.

          Co nechapu je mnozstvi Slovaku na nasich univerzitach, kterym jejich vzdelani a erasmy calujem z vlastnich kapes. Muzete namitat ze tu zustanou a budou u nas makat a tim to svoje skolne jakoby splati. Obavam se, ze to neni pravda. Dobre vim, ze si mohou studovat skoly u nich a tu praci si stejne pojedou shanet sem. Za usetreny peniz na slovenskych studentech bychom mohli radsi lepe skolit nase lidi.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.