CZK/€ 24.735 -0,06%

CZK/$ 22.795 -0,26%

CZK/£ 29.035 -0,10%

CZK/CHF 24.969 -0,04%

Text: Radovan Novotný

Foto: Shutterstock

14. 08. 2023

0 komentářů

Volný trh a „Plíživý převrat“

 

Volný trh a volný obchod, ustálená slovní spojení, která leckomu nedají spát. Někteří volný trh a obchod vynášejí do nebes, jiní v něm vidí zdroj potíží. Je volný trh ideologie, nebo ekonomický fundament?

Loading



 

Novodobé náboženství, modla systému, ve kterém je volný obchod a zájmy byznysu v popředí. Právě takto nějak vnímá a chápe tyto pojmy britská autorka Noreena Hertzová. Podle jedné z jejích knih nastupuje „Plíživý převrat“, ve kterém nadnárodní firmy a korporace díky své hospodářské moci přebírají otěže. Opírají se o volný trh, politici jsou úplatní, zkorumpovaní a národní státy nedokáží své občany (o)chránit.

Nabízí se systém založený na „laissez-faire“ ekonomice, kultuře konzumu, moci kapitálu a volném trhu – láska k volnému trhu je svým způsobem zaslepující. Cena za hospodářský růst je vysoká, silný hlas byznysu přehluší hlasy jiných zájmových skupin, poukazovala na začátku nového milénia Hertzová.

Fandění volnému trhu

Co kupujeme, to stále větší měrou kontrolují korporace. Že jde o podnikání nadnárodních korporací, v knize o plíživém převratu nezaznívá. Možná i vyznívá, že zisk realizovaný tvorbou přidané hodnoty oceněné zákazníky a spotřebiteli je čímsi nepatřičným.

V knize zaznívá, že paradigma poválečná keynesovská stabilizace kapitalistických ekonomik v minulém století narušila nestabilita 70. let. Nastoupil nový přístup k „řízení ekonomik“. Představa silného státu začala skomírat, nastoupili nadšení zastánci volného trhu. Nakonec převládl názor, že trh dovede alokovat zboží a služby efektivněji, než by tomu bylo pod taktovkou státu.

Hertzová svým postojem stojí spíše na straně silného státu. Jen stát může zajistit plnění svých funkcí, postarat se o své občany. V posledních dekádách minulého století se ovšem „ekonomická kultura“ změnila, byla upřednostněna podnikavost a smysl pro inovace.

Ke slovu se tehdy namísto znárodňování dostala privatizace. Od regulace došlo k odklonu k deregulaci. Byla to doba, kdy fandění a tolerování inflace vystřídaly snahy o snížení a potírání inflace. Namísto udržování veřejných výdajů pro zajištění poptávky nastoupily škrty a hlídání výdajů veřejných rozpočtů.

REKLAMA

Podmínky poskytování sociálních dávek se přitvrdily a nastoupila slova o „produktivním potenciálu svobodného člověka na volném trhu“. Krédo kapitalismu volného trhu anglo-amerického typu se nakonec rozšířilo. „Trh“ se stal heslem 80. a 90. let minulého století.

Dobývání trhů a odbytišť

Z Plíživého převratu vyplývá, že v nové době se hraje o dobývání trhů a odbytišť. Státy nově nebojují o území, ale o přístup k trhům a svobodu podnikání, poukazovala Hertzová. Vlády za svůj hlavní úkol považují vytvoření prostředí, ve kterém bude vzkvétat obchod.

Zápolí se o podíl na trhu. Spektrum našich cílů a hodnot se točí kolem touhy něco získat či vlastnit – kolem „handlování a kšeftování“. A volný obchod, trh, jsou paradigmatem, které stojí v pozadí Plíživého převratu.

Každý z nás denně používá nespočítatelně mnoho výrobků a služeb, aniž bychom si uvědomovali, kolik lidí se podílí na tom, abychom tyto věci měli k dispozici. To, co jíme, co nosíme, jak se chráníme před povětrnostními podmínkami nebo co nás baví, všechno spočívá na úsilí mnoha lidí, kteří se podílejí na výrobě a poskytování těchto věcí a služeb. Okrajově se této úvahy dotýká i Hertzová, avšak vyzdvihuje, že až moc jsme v tomto závislí na firmách působících na nadnárodní úrovni. Jako spotřebitelé můžeme svým rozhodováním o koupi korporace ovlivňovat.

Podtitul knihy Plíživý převrat zní – „Globální kapitalismus a smrt demokracie“. Čtenář se kupříkladu dozvídá, jak národní stát vyklízí pozice, některé jeho funkce přebírají korporace.

Harfordův šálek kávy

Když si uvědomíme, kolik lidí a profesí se podílí na tom, abychom si mohli vychutnat šálek kávy servírovaný kdesi v kavárně, začneme chápat složitost řetězce tvorby hodnot. Každá část tohoto řetězce, od pěstitelů až po servírku v kavárně, má svůj význam a každá z nich přispívá k celkové hodnotě, která je pro nás šálkem kávy poskytnuta.

Právě šálek kávy podávaný kdesi v kavárně stojí uprostřed spletité hry náznaků a vyjednávání, tržních sil. I takové cappuccino v pěkném vykrouženém keramickém hrnku je produktem vcelku složitého systému, upozorňuje Tim Harford v knize The Undercover Economist (české vydání pod titulem Důvtipný zákazník).

Ve světě zřejmě neexistuje člověk, který by dokázal zvládnout všechno, co je k výrobě jednoho šálku kávy zapotřebí. Šálek kávy servírovaný kdesi v kavárně je výsledkem práce mnoha lidí. Za celou jejich práci není nikdo odpovědný, v pozadí působí trh, nabídka a poptávka.

V okamžiku servírování kávy se zdá, že je tento nápoj připraven takřka okamžitě. Vše vlastně začínalo u pěstitelů kávových bobů, kteří se starají o kávovníky kdesi na vzdálených plantážích. Jejich úsilí je ovlivněno počasím, péčí a jinými faktory, které ovlivňují růst a sklizeň kávy.

Následně je tu proces sběru, dopravy a zpracování kávových bobů. Zahrnuje pracovníky na plantážích, pracovníky ve skladištích a další, kteří se podílejí na další fázi. Výrobce kávovarů rovněž přispívá k celkovému procesu. Těch, kteří svou prací přispěli k servírované kávě, je skutečně bezpočet.

Příběh tužky

Tak, jako je fascinujícím objektem pro Harforda šálek kávy, byl pro Miltona Friedmana fascinující příběh tužky. Ve zkratce zní příběh takto – jsem obyčejná dřevěná tužka, za mnou stojí složitá spleť procesů. Na mé výrobě se podílí mnoho lidí – od těžby a zpracování cedru, výroby grafitu a tuhy, až po lakování. Související spolupráce je výsledkem tržních sil. Spolupráce probíhá na trzích spontánně, bez centrálního řízení.

Manželé Friedmanovi to v knize Svoboda volby (v anglickém originálu Free to Choose: A Personal Statement) popsali takto: „Nikdo z tisíců lidí, kteří se podíleli na výrobě tužky, neplnili svůj úkol proto, že chtěl tužku. … Každý na svou práci pohlížel jako na prostředek k tomu, aby dostal zboží a služby, které chtěl – zboží a služby, které vyrábíme proto, abychom dostali tužku, kterou chceme. Pokaždé, když jdeme do obchodu koupit si tužku, vyměňujeme kousek naší práce za nesmírně malé množství práce, kterou každý z tisíců výrobců tužky přispěl k její výrobě.“

REKLAMA

Samotná povídka „Já, Tužka“ napsaná Leonardem Readem, představuje oslavu volného obchodu, trhu. Příběh, vyprávěný samotnou tužkou v první osobě, zdůrazňuje důležitost interakce mezi nabídkou, poptávkou a cenou.

Ceny a volný obchod

V povídce o tužce se ukazuje, že i na výrobě zdánlivě jednoduchého předmětu, jako je tužka, se podílí mnoho lidí motivovaných ziskem a výtěžkem. Každý z nich přináší své schopnosti a dovednosti, ať už jde o těžbu dřeva, výrobu gumy, mosazného plechu a další procesy. Každá jednotlivá komponenta je součástí rozsáhlé sítě umožňující, aby vznikl finální produkt.

Celý proces tvorby přidané hodnoty reflektuje interakci nabídky a poptávky. Různí pracovníci v různých odvětvích vynakládají v reakci na poptávku své úsilí. Nabídka tužek je výsledkem úsilí, které je ovládáno potřebami a preferencemi spotřebitelů. Cena tužky, tedy to, za kolik se prodává na trhu, pak odráží náklady a úsilí, které bylo věnováno její výrobě. Je výsledkem působení nabídky i poptávky, nesčetných vlivů.

Friedmanovi v knize Svoboda volby vysvětlují, že ceny plní tři důležité funkce. Za prvé, slouží jako informační mechanismus, který sděluje, jak co je trhem oceněno. Za druhé, ceny usměrňují firmy a stranu nabídky ke změně a nastavení svého úsilí a svých procesů. Za třetí pak ceny určují, kolik kdo dostane, jak bude rozdělen příjem.

Všechny zmíněné funkce spolu souvisí. Pokud cena tužek z nějakého důvodu vzroste, signalizuje to výrobcům, že je třeba zajistit více tužek. Stranu nabídky to nejspíš stimuluje produkovat více. Spotřebitelé jsou informováni, že tužky zdražily. Mohou se rozhodnout, zda si vůbec drahou tužku koupí, anebo najdou nějakou náhražku, substitut.

Ceny a cenový systém

Informace předávané cenovým systémem ale proudí i v opačném směru. Friedmanovi použili následující příklad: „Předpokládejme, že lesní požár nebo stávka ztenčí zásoby dřeva. Cena dřeva začne stoupat. To sdělí výrobci tužek, že se mu vyplatí používat méně dřeva a že se mu nevyplatí vyrábět více tužek, pokud je nebude schopen prodat i za vyšší cenu.“

Bude-li z nějakého důvodu, jako je výpadek výroby, vyrobeno tužek méně, vyšší cena bude informovat finálního uživatele. Může se mu vyplatit psát i kratší tužkou, než ji vyhodí. Anebo začne používat tužku mechanickou. I v tomto případě se nebude vědět, proč tužky zdražily. Cena signalizuje a nutí strany nabídky a poptávky, aby se přizpůsobily.

Ceny představují mechanismus, který informuje. To se dnes projevuje skrze uveřejňované ceny na různých typech trhů – jak na trzích promptních, tak trzích termínových. Informace o cenách umožňuje rychle a citlivě reagovat na události, které ovlivňují dění. Je to cenový mechanismus, systém.

Cokoliv, co omezuje cenám svobodně vyjadřovat poměr nabídky a poptávky, ovlivňuje přenos informací a přizpůsobovací procesy. Soukromé monopoly, kontrola určité komodity jedním výrobcem nebo kartelem výrobců, jsou jedním z příkladů. Taková situace ale nezpůsobí úplné zastavení přenosu informací pomocí cen.

Cenová regulace

Cena ropy signalizuje dohodu mezi zeměmi o stabilních cenách a tržním rozdělení. Když v době ropného šoku 70. let americká vláda pro ceny pohonných hmot stanovila cenový strop, cenový mechanismus byl narušen: „Hladké fungování cenového systému, který po desetiletí zajišťoval, že zákazník si mohl pohodlně a bez čekání nakoupit benzín u kteréhokoli z mnoha benzínových čerpadel, bylo nahrazeno byrokratickou improvizací.“

Úřední stanovení cen vládou USA zabránilo přenosu informace o dopadech rozhodnutí OPEC na konečné uživatele těchto surovin. Během ropného šoku se ve Spojených státech objevily dlouhé fronty u benzínových pump. Zatímco Japonsko a Německo, závislé na dovozu ropy, neprožívaly podobné problémy, Spojen státy se octly v situaci, kde uměle udržované ceny a centrální rozdělování zásob způsobily nedostatek benzínu v některých oblastech a zbytečný přebytek v jiných. Tento byrokratický zásah nahradil dříve fungující efektivní cenový systém.

Jsou doby, kdy nastupuje plánovité řízení ekonomiky. V socialistických zemích se cosi jako volný trh neuznávalo. Marxističtí ekonomové roli trhu, nabídky, poptávky a ceny, znevažovali. Hospodářství v ekonomikách socialistických zemí usměrňovaly víceleté plány, dvouletky a pětiletky. Neefektivní řízení z centra znamenalo každodenní nedostatkovost zboží každodenní spotřeby.

Jak poznamenal Harford, sovětský funkcionář se mohl v zemi s tržní ekonomikou klidně ptát: „Kdo má na starosti zásobování londýnských obyvatel chlebem?“ Odpověď: „Nikdo.“ Nebo také cosi jako neviditelná ruka trhu či tržní systém, volný trh a obchod asi pro marxistického ekonoma byla červeným hadrem pro býka.

Zatímco Hertzová volnému trhu moc nefandí, Friedmanovi a Harford trh a cenový mechanismus vnímají jako ekonomický fundament.

Kniha Svoboda volby manželů Friedmanových nebo Harfordova kniha The Undercover Economist (Důvtipný zákazník) nabízí populárně pojaté a zdárně podané vysvětlení toho, proč volný trh a obchod vítězí nad plánem.

Loading

Vstoupit do diskuze 0 komentářů

Zdroj a více informací: CII750.cz

 


Související články

Penzijní spoření od července 2024 – více peněz od státu, žádný příspěvek pro důchodce

Od 1. července 2024 vstoupí v platnost další změny v oblasti doplňkového penzijního spoření (DPS). Mezi nejdůležitější novinky patří zvýšení maximálního státního příspěvku na 340 Kč měsíčně a ukončení jeho poskytování klientům, kteří již pobírají starobní důchod. Změny se dotknou všech účastníků DPS bez ohledu na datum uzavření […]

Text: Redakce

Foto: Shutterstock

16. 05. 2024


Diskuze k článku

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna, vyžadované informace jsou označeny hvězdičkou.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *