Komentář: Utopené náklady utopeného plynovodu

Původně Rusko mělo zájem na zvýšení dodávek plynu do Německa ze svých rozsáhlých nalezišť na západě země. Řešením bylo budování další větve podmořského plynovodu na dně Baltského moře. Německo mělo mít přístup k ruskému plynu, Rusko mělo získat alternativy k podzemním plynovodům vedoucí přes Polsko a Ukrajinu.

Plynovod Nord Stream 2 ovšem zřejmě nebude nikdy uveden do provozu – prohlubuje závislost na ruském plynu a ve světle dění na Ukrajině o něj nebude zájem. Na geopolitické šachovnici byl tento plynovod trnem v oku Spojeným státům. Existoval politický tlak, hrozící americké sankce proti evropským společnostem jako Shell a ENGIE, zapojeným do projektu výstavby tohoto plynovodu.

Zatímco podle některých měl být plynovod „nebezpečnou geopolitickou zbraní“, jiní se těšili na levný přísun energií. Berlín odmítal ustoupit, oficiální linií německé vlády bylo, že plynovod je soukromý nepolitický podnikatelský projekt.

Německo dováží 35 % plynu, který potřebuje z Ruska. Nord Stream 2 měl být způsobem, jak dostat mnohem více ruského plynu přímo do Německa. Provozní licenci ovšem německý regulátor odmítl udělit. Ruská firma Gazprom totiž vlastní v plynovodu Nord Stream 2 50% podíl, a ovládá i veškerý plyn, který by jím procházel. Rusko by takto mělo příliš velkou kontrolu nad dodávkami, německý regulátor požadoval, aby vlastnictví plynovodu přešlo na jinou společnost.

Sankce na ruské energie a závislost na ruských energiích

Ještě v lednu zaznělo, že k otevření nového plynovodu, který má posílat ruský plyn do západní Evropy, nemusí dojít – to v případě pokud by Rusko vstoupilo na Ukrajinu. Dnes už je zřejmé, že v reakci na ruskou vojenskou intervenci na Ukrajině bude plynovod v lepším případě zakonzervován.

^REKLAMA

To, co bylo do plynovodu investováno, bylo utopeno. Bolet to bude ruským státem spoluvlastněnou ruskou firmu Gazprom, stejně tak evropské podniky, které do výstavby plynovodu Nord Stream 2 investovaly. Pět let, 11 miliard dolarů. Ke zdvojnásobení dodávek do Německa nedojde. Náklady na výstavbu plynovodu zůstanou utopené.

A to doslova, potrubí „utopené“ na dně Baltského moře plyn do Evropy asi nikdy dodávat nebude.

Náš život je závislý na ropě i plynu. A ty v podstatné míře pocházejí z Ruska. EU získává asi 40 % plynu a 30 % ropy z Ruska a v případě přerušení dodávek nemá žádné snadné náhrady. Okamžitá náhrada za plyn není technicky možná, závislost na ruském plynu existuje.

Rusko je po USA a Saúdské Arábii třetím největším producentem ropy na světě a bojkotování ruské ropy má být další z řady ekonomických sankcí. Z přibližně pěti milionů barelů ropy, které Rusko každý den exportuje a díky tomu získává devizy, jde více než polovina do Evropy.

Spojené státy už oznámily úplný zákaz dovozu ruské ropy, plynu a uhlí. „Zakazujeme veškerý dovoz ruské ropy, plynu a energie,“ vyslovil americký prezident. Ruská ropa už nemá být v amerických přístavech vítána. Podle amerického prezidenta má jít o úder na hlavní tepnu ruské ekonomiky – vývoz energií, který je pro Rusko zásadním zdrojem devizových příjmů. Podobně dovoz ruské ropy postupně do konce roku 2022 ukončí Spojené království. Spojené království má do konce roku postupně vyřadit ruskou ropu a EU omezuje dovoz ruského plynu o dvě třetiny.

^REKLAMA

Na straně druhé je EU na ruském plynu mnohem více závislá. Evropská komise uvedla, že přejde na alternativní dodávky a rozšíří čistou energii rychleji, aby zaplnila tento nedostatek, s cílem učinit Evropu nezávislou na ruských fosilních palivech – „před rokem 2030“. Nebude to snadné a levné, jde ale o bezpečnost.

Obavy, podkopání průmyslu, hrozby a vyhrožování

Ačkoliv uvalení sankcí na ruský export ropy a plynu je atraktivní, v praxi je to náročné. Nejde ale jen o to, zda jsou lídři připraveni snášet vysoké ceny ropy a plynu, aby přidali vývoz energie na sankční seznam. Zasažena by mohla být energeticky náročná průmyslová odvětví v celé Evropě, ve srovnání s ropou je mnohem těžší najít náhradní dodavatele plynu.

Proto se v EU spíše hovoří o novém směřování, jak v obraně, tak energetice. Postupné snižování závislosti. Ve světě, kde by ruský plyn přestal proudit do Evropy, by bylo zapotřebí opatření ve stylu přídělů. Konečně i německý kancléř Olaf Scholz myšlenku širšího zákazu odmítl s tím, že Evropa „záměrně vyňala“ ruské energie ze sankcí.

Rusko stále denně vydělává obrovské sumy z prodeje ropy a plynu do Evropy a pomáhá financovat  válku vedenou na Ukrajině. Ano, dodávky plynu z Ruska nelze v tuto chvíli jiným způsobem zajistit.

V této souvislosti Rusko vyhrožuje embargem na svůj vývoz plynu, pokud Západ přistoupí k zákazu ruské ropy. Rusko varovalo, že v případě zákazu ruské ropy může přerušit dodávky plynu do evropských zemí. V reakci na to USA, Velká Británie a EU oznámily, že omezí dovoz ruské ropy i plynu.

Ceny ropy a evropského plynu rostou

Obavy investorů z embarga vyhnaly nedávno ropu Brent – globální referenční hodnota pro ceny ropy – nad 130 dolarů za barel. Energetické trhy jsou v důsledku dění mimořádně volatilní. Existují obavy, že dodávky ropy a plynu z Ruska by mohly být přerušeny. Ceny ropy a plynu již prudce vzrostly a mohly by se ještě zvýšit, pokud Rusko zastaví vývoz.

Důsledky pociťují i země s nízkým dovozem energií, sankce na ruské energie podporují již tak vysoké velkoobchodní ceny. Globální trhy s ropou a plynem byly napjaté u před válkou na Ukrajině – s omezenou volnou kapacitou, která by mohla nahradit jakékoli narušené objemy ruských dodávek.

USA žádají Saúdskou Arábii, největšího producenta ropného kartelu OPEC, aby zvýšila svou produkci ropy. Napětí by mělo snížit i uvolnění ropných sankcí v případě Venezuely. Hovoří se o tom, že by Venezuela mohla zvýšit produkci ropy a nahradit ropu ruskou – země by mohla potenciálně zvýšit úroveň své produkce o 400 000 barelů denně, se stávající infrastrukturou dosáhnout 1,2 milionu barelů denně.

Tak jako tak je ruská ekonomika na exportu energií závislá. Je třetím největším producentem ropy na světě, za Saúdskou Arábií a Spojenými státy. Nahradit ruský plyn by pro Evropu bylo mnohem obtížnější. Ve srovnání s ropou je mnohem těžší najít náhradní dodavatele plynu. Ruský plyn je přepravován pozemními nebo podmořskými plynovody ze země do země, což snižuje přepravní náklady. Ano, existující plynovody, které plyn „levně“ přivádí do Evropy, nemotivovaly k hledání alternativ.

Evropa by se nyní mohla obrátit na stávající vývozce plynu, jako je Katar, Alžírsko nebo Nigérie, ale rychlému rozšíření produkce brání praktické překážky. Také by možná mohla dovážet více zkapalněného zemního plynu (LNG) z USA. Mohlo by to také zvýšit využívání jiných zdrojů energie, ale není to rychlé ani snadné.

Pot, slzy a naděje

Obnovitelné zdroje potřebují čas, než se rozběhnou, takže z krátkodobého hlediska to není řešení. Pro příští zimu – to, co může znamenat změnu, jako je otevření uhelných elektráren.

Zbavit se závislosti na ruském plynu do roku 2027. Určitě to bude trvat roky, evropský spotřebitel si připlatí, a na to poukazuje i ruská strana – „bude to trvat roky a pro evropské spotřebitele to bude stále mnohem dražší“. Putinova válka proti Ukrajině ovšem leccos obrátila vzhůru nohama. Mění se priority, a s tím i ekonomika.

Vývoj v Rusku dospěl k tomu, že jde o totalitní stát. V realitě jde o zásadní okamžik, bod zlomu pro Evropu a svět. Zaznívají slova, že nastupuje nová studená válka. Politika partnerství se Západem definitivně skončila. Rusko se nyní svým nepřátelstvím vůči západním zemím netají. Svobodný tisk, pluralita názorů, svobodné volby, cosi takové v ruských končinách aktuálně nehrozí. Plynovod může být geopolitickou zbraní. A energie jsou zbraněmi – způsobem vydírání.

Řešení bude znamenat nejednu ekonomickou bolest, hledání nové rovnováhy. Rostoucí cena jsou signálem kupujícím a nabízejícím, aby se přizpůsobili. To že Česko zažívá „ropný šok“, cena benzinu i nafty je nejvyšší v historii, je jen začátek. Ceny signalizují, ovlivňují nabídku a poptávku. Inflace bude nemalá, opět jednou se ukáže, že inflace není cíl, ale ekonomická porucha. Jde o restrukturalizaci ekonomiky, ekonomickou transformaci. A ta s sebou nese své náklady.