Nové korporátní řízení
Dříve byly velké společnosti výhradně rodinným vlastnictvím. Zájmy ostatních (minoritních) akcionářů nebývaly aktivně hájeny. Navíc hrozilo, že mladší generace majitelů se nebude o firmu starat s původním zápalem, a ta ztratí svou pozici. Soukromý majitel může rovněž ignorovat zisk jako měřítko úspěchu a preferovat velikost podniku. Nově zformovaný systém soupeřících sil – management, vlastníci, dozorčí rada – přispívá ke kontinuitě řízení, inovacím i finanční kázni. Tato struktura jinde ve světě není zdaleka tak propracovaná.
Výzkum
Ve 40. a 50. letech 20. století začaly americké firmy masivně investovat do komerčního výzkumu. Náklady na něj rostly o více než 20 % ročně. Podle článku v BusinessWeeku z roku 1959 očekávaly vedoucí průmyslové podniky pětinu tržeb z produktů, které v roce 1956 ještě neexistovaly. Firmy z USA drží primát v inovacích dodnes.
Přímé daně
Daň z příjmu byla v USA uzákoněna až Wilsonovou administrativou. Do té doby byly hlavní složkou federálního rozpočtu nepřímé daně – cla a spotřební daně. Jinými slovy, stát nebyl tak závislý na tom, zda se občanům a firmám dobře daří, daně vybral v podstatě vždy.
V 60. letech 20. století ovšem přímé daně – daň z příjmu fyzických a právnických osob a daň ze mzdy – tvořily už 60 % rozpočtu, nyní je to spolu s odvody na pojištění 80 % (pro srovnání, v ČR tvoří nepřímé daně stále polovinu příjmů státního rozpočtu). V době, kdy se podnikům nedaří, státu vypadnou příjmy. Proto musí aktivně intervenovat, jak jsme toho svědky po finanční krizi, a recese trvají v USA kratší dobu než jinde.
Závěr
Americké firmy budou z nastoupených trendů těžit po další desetiletí. Opravdu racionální investor tak musí většinu svých prostředků poslat do Severní Ameriky a participovat na z pohledu zisku nejefektivnějším systému. Peníze se pak totiž maximálně hýbou a jsou likvidní.
REKLAMA
V každodenním životě nejsme ani zdaleka tak flexibilní. Lusknutím prstů neprodáváme domy ani neopouštíme nám známá místa a rodný jazyk. Přesto můžeme být šťastní, zisk samozřejmě není jediným definujícím znakem společenského systému.
Často se ovšem setkávám s investory, kteří tyto dvě věci pletou dohromady. Fakt, že v Evropě stále žijí a chtějí žít lidé, berou jako důkaz toho, že jsou evropské firmy konkurenceschopné ve vytváření hodnoty pro akcionáře. Až na pár výjimek nejsou.
Autor je investiční specialista BROKERJET ČS.
