Vloni bylo dost zle. Výkon ekonomiky byl reálně pořád celkem hluboko pod rokem 2008. Takže horší to už v podstatě být nemůže. To je ta optimistická krása meziročních pohybů. Když je počítáte oproti nízké základně, je další pokles málo pravděpodobný. Protože ještě nejsme na řecké trajektorii (i když ve skutečnosti k ní není daleko), představa dalšího poklesu je trošku absurdní. Ekonomika bude stagnovat, což je vlastně hodně zlá zpráva, ale „statisticky“ nebude vypadat zase tak špatně.
Schodek rozpočtu je naplánován na sto miliard korun a ve skutečnosti by bylo hodně zlé, kdyby byl vyšší. Ve veřejných financích jsou značné rezervy, a je tak prostor pro nemalé machinace (v dobrém, neutrálním i zlém smyslu slova). Skutečné příjmy státu by opravdu neměly poklesnout a naopak můžeme očekávat jejich mírné zlepšení oproti tomu, jak je postaven rozpočet. Takže na konci roku 2013 bychom mohli slavit schodek malinko nižší než plánovaný.
Nezaměstnanost je největší prevít. Nyní máme asi 508 tisíc registrovaných lidí bez práce, což obnáší 8,7 procenta a je to nakročení k dalším potížím. V roce 2013 se dostaneme průměrně nad devět procent a je dost možné, že v některých obdobích budeme mluvit o 600 tisících registrovaných nezaměstnaných. Jde o frustrující stav a musíme mít na paměti, že z trhu práce také mnoho lidí odchází, například do předčasných důchodů, jiní vypadnou z registru a jsou odkázáni na sociální dávky a podobně. Skutečnost je proto ještě daleko horší.
Počet insolvenčních návrhů na soukromé osoby dosáhne letos bezmála 25 tisíc (na konci listopadu jsme se dostali skoro na 22 tisíc). V roce 2013 bude bohužel tento trend pokračovat a soukromých bankrotů neubude. To je velmi vážné, protože za každým jedním případem musíme vidět problém celé rodiny, neboť celé rodiny se týká. Znovu jde o frustrující jev.
Co se týká nálady v zemi, bude namáhavé ji zhoršit, protože je velmi špatná. Ale díky nezměrné snaze mnoha zainteresovaných lidí se to podaří a občané budou na konci roku 2013 cítit ještě horší náladu než nyní.
REKLAMA
Nový prezident, ať jím bude kdokoliv, pohlédne 1. ledna 2014 národu do očí a pronese: „Naše země nevzkvétá…“
Bude mít pravdu. Když jsem připomněl zemřelého klasika Václava Havla a jeho novoroční projev z roku 1990, sáhnu ještě hlouběji, do srpna roku 1989, a připomenu článek Miloše Zemana, který vyšel v Technickém magazínu: „Československo, kdysi jedna z vyspělých evropských zemí, se v posledních desetiletích stále rychleji přetváří na zemi v evropských měřítcích zaostalou. Do čela Evropy jsme se propracovali pouze v úmrtnosti obyvatel a ve znečištění životního prostředí, každým rokem se však v evropském i světovém měřítku propadáme v oblasti produktivity práce, životní úrovně, kvalifikace, objemu a struktury volného času, sociální struktury a kultur. Naše zaostávání v některých směrech vědeckotechnického rozvoje je už tak výrazné, že si je přestáváme uvědomovat. Podobáme se maratónskému běžci, jemuž soupeři už zmizeli za horizontem, takže se může optimisticky domnívat, že je v čele závodu. Není dobré gratulovat si, že jsme o něco popoběhli, zvláště když si nejsme jisti, zda jsme ještě na trati. Důležitější je, o kolik a kam popoběhli ti druzí.“
Jistě, nyní máme pozici opravdu podstatně lepší. Ale nepropadáme se zase v některých srovnáních na chvost? Opravdu se nesnižuje (jenom namátkou) naše konkurenční schopnost nebo se nezhoršuje podnikatelské prostředí? Asi ano, když klesáme v době, ve které mnozí jiní rostou.
Rok 2013 nebude rokem ekonomického kolapsu. Bude rokem hluboké frustrace občanů. Statisticky na tom nebudeme hůře, ve skutečnosti to ale bude rok temný a možná nejhorší krizový rok od Listopadu 1989.
