Sobota 27. května. Svátek má Valdemar.

Reforma: mírné zlepšení, mnoho rizik

Uplynula doba pro diskusi o vládním návrhu reformních změn. Něco se změnilo, ale řada problémů zůstává. O co jde především? Odpověď na svou otázku hledá TOMÁŠ PROUZA.

Uplynula doba pro diskusi o vládním návrhu reformních změn. Něco se změnilo, ale řada problémů zůstává. O co jde především?

Když jsem nedávno psal o návrhu reforem (Nesmyslnost daňových změn), upozorňoval jsem zejména na zrušení časového testu u investic, sloučení daňově odpočitatelného limitu pro životní pojištění a penzijní připojištění a na zdanění rezerv pojišťoven. Jak tedy vypadá návrh po konci připomínkového řízení?

Investice: důvod pro oslavu
V oblasti investic naštěstí zvítězil zdravý rozum a časový test zůstal zachován. I nadále jsou tedy od daně osvobozeny příjmy z prodeje akcií a podílových listů, které fyzická osoba držela alespoň šest měsíců. Je velmi dobře, že ministerstvo financí pochopilo dopady původně navrhovaného zrušení časového testu a uvědomilo si, že za několik set milionů daňových příjmů navíc by mohlo ohrozit slibně se rozvíjející sektor kolektivního investování.

Odpočty pro životní pojištění a penzijní připojištění
Ministerstvo financí opravilo prapůvodní názor a limit daňově uznatelných příspěvků sloučilo na 24 000 Kč ročně. Sloučený limit ale platí pouze pro příspěvky zaměstnavatele, nikoliv pro vlastní příspěvky poplatníka. Příliš se tak nemění na dosavadní situaci, kdy si klient se zájmem o maximální daňovou úlevu musí pořídit jak životní pojištění, tak i penzijní připojištění.

I když tato změna dává smysl, je bohužel absolutně nedotažená. Autoři daňových úprav bohužel zcela ignorovali analýzu z roku 2005, která upozorňovala na rizika sloučení limitu a navrhovala opatření, která by snížila rizika pro klienty. Sloučený limit totiž může být "zajímavým" argumentem pro některé sítě, které by jej mohly využít k navyšování plateb svých klientů do jednoho (provizně výnosnějšího) produktu na úkor druhého. Sloučení limitu by tedy mělo být doprovázeno jasnými pravidly pro informování klientů o dopadech možných změn.

Druhou – a možná mnohem důležitější – úpravou se měl podle analýzy z roku 2005 stát zákaz zaměstnavateli určovat svým zaměstnancům, s jakým penzijním fondem nebo životní pojišťovnou musí zaměstnanec uzavřít smlouvu, aby získal nárok na příspěvek zaměstnavatele. Tato úprava měla jednak zabránit tomu, aby byl zaměstnanec nucen uzavřít smlouvu, kterou nechce, a jednak měla omezit "přeprodávání" portfolií zaměstnanců výměnou za vyšší provizi. I tato úprava bohužel chybí a tak můžeme očekávat další vyšroubování již tak vysokých provizí a rostoucí "motivaci" personálních ředitelů…

A mimochodem – pro firmu budou příspěvky zaměstnavatele daňově uznatelné pouze v případě, že bude jejich vyplácení ujednáno v kolektivní smlouvě, vnitřním předpisu, pracovní nebo jiné smlouvě. Nezapomeňte tedy jako zaměstnavatel příští rok splnit i tuto podmínku!

Podraží pojistky?
Ve snaze navýšit daňové příjmy v návrhu zůstala povinnost dodanit a rozpouštět pouze tzv. "jiné technické rezervy". I tak ale u pojišťoven jde o poměrně zásadní zásah do jejich finančních výsledků, a pokud si budou chtít zachovat dosavadní ziskovost, budou muset zvýšit od příštího roku pojistné.

Uvidíme, jak velký růst bude a jestli zafunguje konkurence tlačící na nízký růst pojistného. Určité zvýšení ale velmi pravděpodobně nastane a výhodnost pojistek bude ještě nižší než doposud. Při omezené transparentnosti řady pojistných produktů navíc nebudou dopady na první pohled patrné…

Co si o změnách myslet?
Jaký je tedy závěr? Dnešní podoba návrhu je jistě lepší než ta původní, ale i tak může mít na klienty finančních institucí velmi nepříznivé dopady. Růst cen pojištění či navýšení nákladové složky znamená dlouhodobě nižší výnosy, možnost přesouvání klientů mezi životním pojištěním a penzijním připojištěním díky sloučení limitu může u nepoctivých prodejců vést v honbě za provizí k poškozování klientů. A absence zákazu nutit zaměstnance do konkrétního produktu při poskytování příspěvku zaměstnavatele může ještě zrychlit provizní spirálu.

U životního pojištění tak opět poklesne výnos a u penzijních fondů vzrostou náklady příštích období, které se jednou podle představ Asociace penzijních fondů rozúčtují mezi klienty a ti tak zaplatí dnešní obchodní politiku penzijních fondů. Ale to už je jiný příběh…

11 komentářů: “Reforma: mírné zlepšení, mnoho rizik”

  1. Mario napsal:

    „V oblasti investic naštěstí zvítězil zdravý rozum a časový test zůstal zachován. I nadále jsou tedy od daně osvobozeny příjmy z prodeje akcií a podílových listů, které fyzická osoba držela alespoň šest měsíců. Je velmi dobře, že ministerstvo financí pochopilo dopady původně navrhovaného zrušení časového testu a uvědomilo si, že za několik set milionů daňových příjmů navíc by mohlo ohrozit slibně se rozvíjející sektor kolektivního investování. “

    Dovolím si nesouhlasit, a možná za to budu kamenován:-)). Změna půlroční lhůty na roční nebo dvouletou podle mě může maximálně ovlivnit peněžní fondy, jejichž smysl a podíl by měl být snižován.
    Právě naopak- pokud se zvýší daňový test, lidé jednak začnou přesouvat své úspory do rizikovějších fondů a jednak se začnou o svoje peníze více starat. Podílové fondy začínají ztrácet, je to světový trend…

    • Tomáš Tyl napsal:

      Problém ale nebyl v tom, že by se měl časový test prodloužit na jeden až dva roky, problém byl, že se měl zrušit úplně, nebo prodloužit na 5-10 let! Takže není důvod Vás kamenovat, protože nehájíte ten původní šílený návrh ministerstva.

      • Tomáš Prouza napsal:

        Přesně tak, s prodloužením na rok či dva by nikdo problém neměl, šest měsíců je spíše analogie. Ale pokud bych měl volit mezi šesti měsíci a pěti lety, tak je volba jasná 🙂

        To téma je navíc mnohem širší a souvisí s (ne)rovností podmínek různých produktů na finančním trhu, jejich různou podporou a úpravou.

    • Pavel Zachrdla napsal:

      Nick nelze kamenovat, takže žádné obavy ;-). Podstatné je, že byl zachován časový test, délka lhůty je v takovém případě až druhořadá. Peněžáky řada lidí využívá jako finanční rezervu a nebo pro první seznámení se s investováním. Takže lhůtu 6 měsíců považuji za optimální.

  2. Martin Jarý napsal:

    Nevěřím, že pojišťovny nechají tuto změnu projít, znamená pro ni přece obrovské náklady navíc?

    • Pavel Kubíček napsal:

      Jenže pojišťovny si to bez problémů strhnou od klientů, jak správně upozorňuje pan Prouza. A tak jsou v pohodě, ať stát nakonec udělá cokoliv…

    • Tomáš Tyl napsal:

      Výsledek už je po jednání s pojišťovnami (právě proto se ty podmínky oproti původním návrhům zmírnily), takže to co je v návrhu je to co nechaly pojišťovny (ač nerady) projít.

      K článku bych jenom upřesnil, že současný návrh (tak jak jsou změny napsány) na „sloučení limitů“ se netýká plateb, které si klient platí sám, ale týká se příspěvku zaměstnavatele (a při tom pouze mění ustanovení, které dosud umožňovalo nezdaňovat příspěvek zam. ve výši 5% mzdy, ale už nevypouští ustanovení týkající se ŽP, takže zatím to není ani tak slučování jako spíš rozšiřování ve prospěch ŽP (možná to je za ty rezervy :-)).
      I nadále tak bude platit, že pro maximální utrácení státních peněz za náklady pojišťoven a penzijních fondů (jinak též s oblibou nazývaného maximální čerpání daňových výhod) bude potřeba uzavřít oba produkty.

      Změny tohoto typu jsou imho zbytečné, když je jasné, že bude nutné udělat penzijní reformu, ve které by se měly tyto záležitosti řešit spíše. V současnosti mi to přijde spíše jako nekoncepční plácnutí do vody.

      • Tomáš Prouza napsal:

        Vidíte, koho by napadla taková nekoncepčnost. Celou dobu se mluvilo o sjednocení limitu ze všech stran a najednou je všechno jinak. A ještě méně logicky…
        P.S.: Prosím necitovat zákony profesora Parkinsona 🙂

      • Tomáš Tyl napsal:

        Tak koukám, že už je to „sloučení limitů“ v článku opraveno.

        • Martin Bouček napsal:

          Ano, je to opraveno už ze dne publikování, kdy mne autor požádal o opravu novým odstavcem. Omluvte prosím, že jsem to sem zapomněl napsat. Nicméně rovnou také děkuji pane Tyle za Vaše cenné poznámky v diskusích.

      • Tomáš Tyl napsal:

        Nevím jestli to někoho v dnešní rozjitřené době plné exodů a kostlivců ve skříni bude zajímat, ale ve finální verzi daňové reformy, (tedy ještě upravované od toho zde analyzovaného návrhu), která dnes prošla v psp do druhého čtení, se to má s tím penzijním připojištěním a životním pojištěním nakonec takto:
        Zaměstnavatel bude moci zaměstnanci přispívat na PP i ŽP libovolně velkou částku a tu si zahrnout do nákladů (musí to být ovšem uvedeno v kolektivní smlouvě). Z částky převyšující 24 000 (onen sloučený limit za PP i ŽP) pak musí zaplatit za zaměstnance daň. Navrhovaná úprava se tak oproti současnosti docela liší.
        Toto je záměr tvůrců, nejsem právník, abych relevantně zhodnotil jestli se jim to bezesporu povedlo :-))

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.