CZK/€ 25.305 -0,06%

CZK/$ 23.413 +0,02%

CZK/£ 29.594 +0,24%

CZK/CHF 25.911 +0,38%

Text: redakce

08. 10. 2021

40 komentářů

Průzkum ČBA: S půjčkami má zkušenost 83 % Čechů, rizikově se chová každý desátý

 

Foto: Shutterstock

Zkušenosti s nějakým typem půjčky má 8 z 10 Čechů. Na 43 % Čechů dokonce aktuálně nějakou půjčku splácí. Nejčastěji si lidé půjčili na auta a motorky (36 %) nebo na spotřební elektroniku (29 %). Téměř tři čtvrtiny Čechů přitom tvrdí, že by si nikdy nepůjčily na dovolenou (73 %), na sportovní vybavení (48 %) nebo na splátku jiné půjčky (42 %). Přesto se v souvislosti se zadlužováním chová rizikově každý desátý Čech. Vyplynulo to z průzkumu České bankovní asociace (ČBA), který pro ni zpracovala výzkumná agentura IPSOS.

Loading



 

Celkový objem úvěrů domácnostem dosáhl ke konci srpna téměř 2 bilionů korun. Z toho 1 539 mld. Kč byly úvěry na bydlení, 274 miliard tvořily úvěry na spotřebu.

Nákup na splátky a kontokorent – nejvíce využívané úvěrové nástroje

S úvěrem má v Česku zkušenost 83 % lidí, přičemž aktuálně svůj dluh splácí poskytovateli úvěru polovina z nich. Nejčastěji si Češi půjčují prostřednictvím nákupu na splátky (38 %), kontokorentu (38 %), jiného spotřebitelského úvěru (35 %) nebo prostřednictvím kreditní karty (31 %). Tou její uživatelé nejčastěji hradí běžné nákupy (43 %). Kontokorent slouží necelým dvěma třetinám jeho uživatelům jako finanční rezerva (65 %). Pouze necelá pětina Čechů deklaruje, že si nikdy na nic peníze nepůjčila (17 %). Jen za uplynulý rok 2020 si přitom půjčku vzala více než čtvrtina populace.

Loňský covidový rok byl ve všech ohledech specifický, lidé si nebyli jisti ekonomickým vývojem, což se odrazilo v myšlení i chování Čechů, a to nejen ve vztahu k financím. Přestože z našeho průzkumu vyplynulo, že si během loňského roku půjčil každý čtvrtý Čech, celkově objem nově čerpaných spotřebitelských úvěrů za rok 2020 klesl v důsledku odložené spotřeby domácností,“ uvádí Filip Hanzlík, náměstek výkonné ředitelky ČBA a gestor pro spotřebitelské a právní otázky. Zároveň doplnil: „I když řada lidí musela díky pandemii přehodnotit své rozpočty, na počtu nesplacených půjček se to nijak významně neodrazilo. Podíl nevýkonných úvěrů je dle statistik České národní banky v ČR stále jeden z nejnižších v Evropě.“

Rizikově se chová 11 % Čechů, kteří mají nějaké zkušenosti s půjčkami

Česká bankovní asociace každoročně vyhodnocuje tzv. Index rizikového zadlužování v České republice, který letos dosáhl 11 %. Náchylnější k tomuto jednání jsou přitom muži, často ve věku mezi 27 až 53 lety, se základním vzděláním a žijící mimo Prahu. Za rizikové chování se například považuje to, že si dlužníci na své nákupy půjčují i přesto, že nemají možnost šetřit (12 %), mají tři a více půjček (9 %), ale zejména, že si půjčují na splátku jiné půjčky (13 %).

REKLAMA

„Vzít si půjčku na splacení předchozí půjčky je typicky rizikové chování a počet lidí, kteří se takto chovají je alarmující. Pokud nám banka odmítne půjčit, měl by to být pro nás varovný signál, že půjčka bude pravděpodobně nad naše možnosti. Jít žádat o úvěr k nelicencovanému poskytovateli půjček pak může představovat „cestu do pekel.“ Nad každou půjčkou bychom se sami měli zamyslet a zhodnotit, zda ji budeme v budoucnu schopni splácet i se všemi úroky. Nerozvážné půjčování může za určitých okolností končit dluhovou spirálou, potažmo exekucí,“ upozorňuje Filip Hanzlík z ČBA a doplňuje, že podle statistik Deloitte z dubna letošního roku je v exekuci zhruba 800 tisíc lidí. Znepokojující je přitom počet nezletilých a seniorů, na které byla uvalena exekuce a kteří nejsou schopni se z této spirály dostat.

Naopak zodpovědně se chovají Češi, kteří by se při případné neschopnosti splácet svůj dluh snažili vyjednávat s poskytovatelem půjčky odklad splátek (32 %) nebo by zkusili půjčky konsolidovat (20 %). Průzkum také ukázal, že dvě třetiny populace, které mají zkušenosti s půjčkou, se ale o svou schopnost splácet neobávají. Téměř 8 z 10 Čechů navíc považuje výši svých půjček za bezpečnou.

Půjčky, dluhy, naděje, deprese…

Ne každá půjčka přinese lidem jen radosti. Někteří se kvůli ní dostanou do problémů, a to především tehdy, když nemají na její splácení. Vzhledem k tomu, že úvěr si bereme na několik let, je přirozené, že se během té doby můžeme dostat do určitých finančních obtíží, ať už například díky ztrátě zaměstnání, nebo špatně fungujícímu podnikání. V každém případě je důležité problémy včas řešit.

„Většina lidí, kteří se do problémů dostanou, se nejdřív snaží situaci vyřešit sami. To často odnese nejbližší rodina, příbuzní, kteří se snaží pomoc a vytáhnou zpod matrace své celoživotní úspory. Ale pokud už je dluh rozjetý, tak toto řešení nemusí stačit, a naopak se promítne do sociálních vazeb, které naruší. Rodinné vztahy se pak často rozpadají,“ vysvětluje Tomáš Vašák, psycholog a psychoterapeut.

REKLAMA

Podle psychologů prochází zadlužený člověk zhruba pěti fázemi, během nichž se vyrovnává s dluhem. V první fázi se dlužník snaží problém vytěsnit, přehlíží ho a věří, že všechno dopadne dobře, že se všechno vysvětlí a nebude muset nic platit. Druhou fázi doprovází hněv a zlost. Dlužník se zlobí především sám na sebe, do jaké situace se dostal. Třetí fázi dominuje naděje – určitě to dobře dopadne, vyhraji ve Sportce, banka dluh promlčí nebo rovnou zkrachuje. Ve čtvrté fázi dlužník upadá do deprese. Dochází mu, že problémy bude muset řešit, že samy nezmizí. Poslední, pátá fáze, představuje přijetí problému, psychické vyrovnání se s dluhem a zahájení jeho řešení, tedy splácení.

V oblasti financí je přitom důležité, víc než kdykoliv jindy, si uvědomit, že příklady táhnou. Tak jak se chováme k penězům my, budou se k nim chovat ravděpodobně i naše děti. Pokud budeme hospodařit zodpovědně, je velká pravděpodobnost, že tento model převezmou i naši potomci. A pokud se přeci jen do nějakých problémů dostaneme, není ostuda vyhledat odborné poradenství. Tím může být třeba Poradna při finanční tísni, která nabízí bezplatné služby. Každý rok takto pomůže asi osmi tisícům dlužníků.

„Důležité je řešit problém včas. Přiznat si ho a společně s věřitelem hledat řešení. Pokud se zájemce na nás obrátí, prozkoumáme ve spolupráci s ním situaci, ve které se nachází, a snažíme se najít nejhodnější možné řešení, jak pro něj, tak pro věřitele, jehož výsledkem je ideálně splacení dluhu,“ uvedl ředitel Poradny při finanční tísni David Šmejkal.

Ochrana dlužníků – legislativní novinky roku 2021

Rok 2021 přinesl v souvislosti s půjčkami i řadu novinek v oblasti legislativy. Jednou z nich je Chráněný účet. Ten dlužníkům zajistí, že nepřijdou o tu část příjmů, kterou zákon označuje za nezabavitelnou nebo exekučně nepostižitelnou. Exekutor na tyto prostředky nedosáhne. V září také projednala horní komora parlamentu návrh senátorky A. Šípové (Piráti) na změny exekučního řádu a občanského soudního řádu, jejichž výsledkem by mělo být zavedení tzv. čisté místní příslušnosti soudních exekutorů (senátní tisk č. 143).

Česká bankovní asociace dlouhodobě a konzistentně argumentovala a vystupovala proti zavedení teritoriality, protože z našeho pohledu jednoznačně vystupují do popředí přesvědčivé věcné důvody, proč ji odmítnout. Klíčové je pro nás to, že teritorialita ve skutečnosti nereaguje na hlavní a naléhavé problémy současného exekučního prostředí, natož aby je byla schopná jakkoli rozumně řešit či odstranit,“ objasnil postoj ČBA Filip Hanzlík.

Letos 28. října navíc startuje tzv. milostivé léto. Díky němu mohou lidé snadněji ukončit exekuce, které v minulosti vznikly z veřejnoprávních dluhů (například ČEZ apod.). Nesplacené dluhy, které kvůli příslušenství mnohdy narostly až do obřích rozměrů, půjde totiž vymazat během tří měsíců za zvýhodněných podmínek. Bude stačit uhradit zbývající jistinu z původního dluhu a zhruba 900 Kč na nákladech exekučního řízení.

Loading

Vstoupit do diskuze 40 komentářů

Zdroj a více informací: CII750.cz


Související články

Pojištění schopnosti splácet přináší jistotu v nejisté době, všespasitelné ale není

Život je plný nejistoty, a ztráta schopnosti pracovat kvůli nemoci nebo úrazu může hned záhy znamenat i výrazný pokles nebo dokonce ztrátu pravidelného příjmu. Pojištění schopnosti splácet je produktem, který dokáže tuhle díru v domácím rozpočtu zacelit – proto jej mají ve své nabídce tuzemské pojišťovny, které […]

Text: Redakce

Foto: Shutterstock

21. 03. 2024


Diskuze k článku

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna, vyžadované informace jsou označeny hvězdičkou.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

 
 
 

 
  • Honza

    8 října, 2021

    Tak to není zase tak špatný výsledek, když je každý pátý v exekuci 🙂

    Odpovědět

  • Maláčová

    8 října, 2021

    Andrej a Alenka jim v tom bezhlavém půjčováním jdou hezky příkladem.

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    8 října, 2021

    Tak pokud si někdo půjčuje jenom proto, že si půjčuje někdo jiný (např. stát), pak by se měl na sebou hluboce zamyslet. 🙂

    Odpovědět

  • Mrk

    8 října, 2021

    A ten stat jako prvni…

    Ten si pujcuje na nesmyslne rozhazovani a hlavne to nebude splacen on, ale moje deti, takze se zadluzuje nezodpovedne a bezhlave.

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    8 října, 2021

    Žádné děti nic splácet nebudou, tedy pokud se státního dluhu týče. To je holý nesmysl. 🙂 A platy zdravotního personálu, učitelů, důchody důchodců… to není nesmyslné rozhazování. 🙂

    Odpovědět

  • Mrk

    8 října, 2021

    Plati za to uz ted inflaci, rustem cen bytu, rustem cen energii, atd… Neexistuje nic jako obed zdarma a vse nekdo musi zaplatit.

    Kazdy drzitel korun ci statniho dluhopisu za to jiz dnes plati snizenim majetku o 5% rocne.

    Duchody jednoznacne rozhazovanim jsou – co z toho ma pracujici clovek, ktery to chca-nechca (spise nechca) financuje? To je cista spotreba, ciste kupovani si hlasu za cizi penize.

    A zdrav.personal a ucitele? Jak stat vi, ze chceme zrovna toto? Jak vi, ze to chceme zrovna v teto forme, teto kvalite a za tuto cenu? No nevi. Nevi, jestli bychom si radeji nekoupili neco jineho. Nevi, ktery ucitel ci doktor je dobry. Takze ano, je to neefektivni rozhazovani, hazeni penez do cerne diry statniho sektoru, ktery je schopen pozrit libovolne mnozstvi penez – a neprinest za to platcum adekvatni hodnotu.

    Odpovědět

  • Pavel

    8 října, 2021

    Co má pracující člověk z důchodů? Nemusí své rodiče dotovat sám třeba? A dál, jak říkáte, je to čistá spotřeba. Ano, přesně tak. A díky té spotřebě nejsou statisíce lidí bez zaměstnání…

    Jinak ale máte pravdu, stát předpokládá, že chcete být zdravý a vzdělaný. Jestli jste se svobodně rozhodl, že budete nemocný trouba, tak je to smutné a s tím stát samozřejmě nepočítá, protože nemocný trouba toho za svůj život asi moc nevyprodukuje, tedy zemi dál neposune.

    Odpovědět

  • Peklo na zemi

    10 října, 2021

    Jen nevím, jak to natištěné blaho teď bez Venezuely, Semelové, Alenky a stb.Bureše prosadíte…

    Odpovědět

  • Ladislav Ludvík

    10 října, 2021

    Já v takový výsledek doufal, do roka bych čekal hodně velkou krizi a pokud do toho udělají kroky, jako kdysi Kalousek, tedy vše zaříznout atp., spousta problémů se vyřeší sama, třeba drahé bydlení atp., protože se budou utahovat opasky. A to hodně…

    Mě už to přišlo taky trochu přehnané, máme se příliš dobře příliš dlouho. Teď přišel čas šetřit a čas na krizi. Já jsem připraven v duchu starého hesla – Cash is king.

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    10 října, 2021

    Drahé bydlení chcete řešit ekonomickou krizí? Ta sice může (možná) vést k poklesu cen nemovitostí. Jistě ale povede k poklesu příjmů. Takže nakonec mohou být ty nemovitosti ještě více nedostupné. 🙂

    Máme se příliš dlouho dobře? Vám ale přece nikdo nebrání v tom, abyste se měl špatně. Proč to ale chcete „hezky“ po Kalouskovsku všem?

    Odpovědět

  • UFO

    11 října, 2021

    Tak pokud krize povede k poklesu příjmů, tak mnohým potenciálním kupcům nemovitostí to nebude vadit.

    Ne pro každého je tím nejdůležitějším hodnota jeho příjmu.
    Kdo se dostatečně dlouho chová dostatečně zodpovědně, je pak pro něj důležitější hodnota jeho úspor. Od určitého okamžiku se příjem vůči velikosti investičního portfolia stává prakticky zanedbatelným.

    Pokud by nemovitosti citelně zlevnily, určitá část lidí zváží do nich přelít část svých investic. Dnes se rozumní investoři nemovitostem vyhýbají:
    – Jen asi 2% výnos (srovnejme např. s 6.6% dividendou ČEZu)
    – Je potřeba se o ně poměrně intenzivně starat (o akcie, zlato či bitcoin ne), udržovat je, řešit byrokracii, …
    – Riziko špatného nájemníka (neplatič, vandal, …)
    – Riziko okolí (3 sousedi daj své byty na AirBnb, ve vedlejším domě vznikne ubytovna pro nepřizpůsobivé, za rohem postaví vepřín, …)
    – Politické riziko: bydlení je vždy politikum, vidíme zde u Pirátů i Socanů, vidíme Berlín, rodiče pamatují nadměrné metry, prarodiče vyvlastňování, i já pamatuji regulaci nájmů, na „vyspělém“ západě vidíme obří daně z nemovitostí i dědické daně (které se zlata či bitcoinu mohou týkat jen papírově, ale nikdy ne reálně), atd…

    Ale pokud by byty spadly na půlku, jako v minulé krizi v USA či Španělsku, teoreticky bych malou část portfolia do nich zvážil přelít.

  • Ladislav Ludvík

    11 října, 2021

    Určitě mě to netěší, ale náznaků a indicií podobných předchozí krizi vidím čím dál víc. Ceny bytů, ceny energií, inflace, problémy v automotive (a prý to nejsou jen čipy), nástup pravicové vlády, která ráda utahuje opasky, čímž jsme si minule krizi prodloužili atd. atd.

    Radost mi to nedělá, ale sám s tím nic nenadělám, jen na to můžu být dobře připraven, což snad docela jsem.

  • Richard Fuld

    11 října, 2021

    Pro UFO:

    Pokud nastane krize, kdy padnou ceny nemovitostí na polovinu, tak padnou i akcie. Přesun z akcií do nemovitostí by pak nebyl natolik atraktivní, že? A pokud Vám vyhovuje na akciích např. 6% výnos, pak pád nemovitostí na polovinu by znamenal zvýšení výnosu na 4% (za předpokladu, že by ceny akcií nespadly také). Pořád by to bylo málo a pokud by ceny akcií padly také a nejspíš ještě více, pak by ze zvedly i procento dividendový výnosů (pokud by tedy firmy nespadly až do ztrát), takže by ty akcie byly stále mnohem atraktivnější.

    Dnešní atraktivita nemovitostí navíc není dána výší výnosů z nájmu. Dnes se nemovitosti nakupují s vidinou dalšího růstu jejich cen.

    Jednoduše ekonomická krize není něco, co by automaticky vytvořilo lepší podmínky pro investování do nemovitostí.

    A obecně platí, že lepší je být zdravý a prosperující, než nemocný a chudý. 🙂

  • Richard Fuld

    11 října, 2021

    Pro Ladislav Ludvík:

    Pokud dostatečný podíl ekonomických hráčů očekává krizi a aktivně se na ni připravuje tím, že omezují spotřebu a navyšují úspory, pak toto samotné jednání tu krizi spolehlivě vyvolá.

  • Always Ready

    11 října, 2021

    Pro UFO: Take myslim

    https://burzovnisvet.cz/investice/zpravy/krypto/bitcoinovy-byci-beh-analytici-predpovidaji-rekordni-rally-do-konce-roku-2021/

    https://burzovnisvet.cz/investice/zpravy/komodity/zlato-rozsiruje-zisky-po-udajich-o-pracovnich-mistech-v-usa/

    Pro socialistického Padoucha:
    https://www.e15.cz/byznys/finance-a-bankovnictvi/padouch-fuld-se-vraci-exsef-lehman-brothers-ma-novy-byznys-1194876

  • UFO

    3 listopadu, 2021

    „Pokud nastane krize, kdy padnou ceny nemovitostí na polovinu, tak padnou i akcie.“

    Ale zlato třeba ne.
    Když něco padá, tak to znamená, že to investoři prodávají a peníze lijí do něčeho jiného. To něco jiné co chce mít s předstihem.

  • Richard Fuld

    10 října, 2021

    Blaho se přece nedá natisknout. To si to špatně vysvětlujete. 🙂

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    10 října, 2021

    Nikdo nikoho nenutí držet peníze na účtu, který je úročen zápornou reálnou úrokovou sazbou. A nezapomínejte, že zde existují protiinflační státní dluhopisy. Nemovitosti i akcie inflaci překonávají. Růst mezd i důchodů rovněž překonává inflaci. Nikdo za nic tedy reálně neplatí. Naopak reálný růst mezd a důchodů znamená růst životní úrovně.

    Svým potomkům přenecháme funkční ekonomiku, vyšší životní úroveň a cenná aktiva.

    Státní dluhy nikdo nikdy splácet nebude. Ono totiž nejde. 🙂 Ani v případě, že byste opravdu moc, moc chtěl, tak to nejde. A on nikdo nebude ani chtít. 🙂

    Ceny bytů rostou s životní úrovní, s tím, jak čím dál více lidí dosáhne na hypotéku. To pouze trh s nemovitostmi reaguje na novou situaci. Nemovitosti nikdy nebyly dostupné širokým vrstvám populace. Tak to vždy bylo a pravděpodobně ještě hodně dlouho bude. Růst cen nemovitostí není cena placená za růst životní úrovně. To je jen projev nepružnosti nabídky nemovitostí, která není schopna dostatečně rychle reagovat na navýšení poptávky. A nezapomínejte na to, že růst cen aktiv je v zásadě (pro jejich držitele a jejich dědice) pozitivní vývoj. Jde o bohatnutí. Budoucí generace budou bohatší, nikoliv chudší.

    Pracující člověk má z růstu důchodů to, že prodá více své produkce (práce, výrobků, služeb…) a jeho zaměstnavatel potřebuje více zaměstnanců, což vylepšuje pozici pracujících lidí na pracovním trhu. Růst důchodů pomáhá i podnikatelům a podnikům, protože mají vyšší tržby a zisky. Jinými slovy prosperita pro všechny.

    A rozhodně růst důchodů tedy není „čistá spotřeba“, jak píšete. Aby důchodci mohli navýšit svou spotřebu, musí někdo ty produkty vyprodukovat navíc nad předchozí úroveň. 🙂 Ekonomika není přece jen o produkci. Stejně důležitá je samozřejmě i spotřeba. Vyhazováním peněz by byly mohla být naopak podpora produkce, která nemá své spotřebitele a tak by skončila neprodaná na skladě. To je základní vada tak oblíbené a rozšířené myšlenky, že z krize je třeba se proinvestovat. To platí pouze v situaci, kdy je nedostatečná nabídka (viz aktuální nedostatek čipů např.). V prostředí nedostatečné poptávky bude takováto taktika zcela kontraproduktivní.

    Pokud politici činí tak, že se lidé mají lépe a pak slibují, že se budou mít díky jejich politice lépe i nadále, pak to není populismus. Je to normální politika v tom nejlepším slova smyslu.

    Slibovat lidem, že politici zařídí, že se budou lidé mít hůře (aby stát „lépe hospodařil“), sice také není populismus, ale je to absurdní politika, která má šanci na úspěch teprve po té, co jsou voličům náležitě vymyty jejich mozky těmi absurdními nesmysly. Normální nezmanipulovaný člověk takovou stranu nemůže nikdy volit, neboť jde přímo proti jeho zájmům.

    Pokud stát přidává zdravotníkům a učitelům, je to tak proto, že to nikdo jiný, než stát nemůže udělat. To, jestli se Vám to nelibí, je pouze Váš názor. Bez navyšování těchto platů by se taky mohlo stát, že tady žádní zdravotníci ani učitelé nebudou.

    Pokud chcete, aby školství a zdravotnictví bylo ryze soukromé, pak s takovým názorem vyhrajte nejprve volby. Do té doby to bude zase jen Váš zcela menšinový (a podle mě i nesprávný) názor.

    Odpovědět

  • Tryzna

    10 října, 2021

    Ještě že vy bolševici jdete od válu…
    S tím vaším etébákem v čele.

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    10 října, 2021

    Ale já přece nejsem bolševik a nemám žádného estébáka. 🙂

    To z Vás jen mluví ta Vaše bolševická nenávistná mentalita. 🙂

    Odpovědět

  • Svědek co umí s Googlem

    3 listopadu, 2021

    Nebyl podle vás stb.Bureš nejlepším premiérem?
    To jsem se asi přehlédl.

    Odpovědět

  • Hubenour

    8 října, 2021

    Asi takto:
    https://www.forum24.cz/vlada-svym-populistickym-postojem-zalozila-velkou-ekonomickou-krizi-rika-tlusty/

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    11 října, 2021

    „To ale s volbami skončí a já se odvážím tvrdit, že tak do Vánoc se dozvíme, že skutečná nezaměstnanost je násobkem té dnešní,“

    Tak tohle jediné, co lze Tlustému uvěřit. 🙂 Nástup „tradiční“ pravice přinese nezaměstnanost a a další velké potíže. Ale lidem to asi stojí za tu jejich nenávist k Babišovi. Tak ať teď platí a nefňukají, že se mají hůř.

    A pokud jde o problémy se splácením hypoték. Je to ČNB, kdo zvedá úrokové sazby. Vláda jim naopak jasně říkala, ať to nedělají. 🙂

    Odpovědět

  • Honza

    12 října, 2021

    Že by nervičky …. ? 🙂

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    12 října, 2021

    Alle kdepak. 🙂 Moje nervičky jsou v pořádku. To si to špatné vysvětlujete.

    Odpovědět

  • Herman

    12 října, 2021

    Nervy babišovce, který se obdivem k té obludě roky netají, i o pár cenťáků výše v této diskusi ji popírá a zde naopak definitivně potvrzuje 🙂

    Tradiční pravice bohužel bude muset nepopulárně vymetat ten chlív, který tu po fuldomilých estébácích zůstal. Bureš si na dluh kupoval přízeň proletariátu (a potažmo svůj pobyt u koryta místo v base) a někdo jiný se v těch fekáliích teď bude muset brodit a odnášet si nevraživost plebsu, že jim vezmou např. 75% slevu na jízdné.

    Odpovědět

  • Ladislav Ludvík

    12 října, 2021

    No, to si právě myslím taky, jak už jsem tu psal, možná do vánoc ještě ne, ale rok 22 bude hodně zajímavý a z mého pohledu budou příležitosti. Jinak, jak jste psal, že příliš mnoho lidí očekávajících krizi, krizi vyvolá, něco na tom je, ale já byl vždy relativně asketa a většinu příjmu ušetřil, takže jsem tu ekonomiku nepumpoval předtím, ale naopak ji chci podpořit, až budou výprodeje, především nemovitostí.

    Bude to chtít chvilku času, nebude to hned, ale s nezaměstnaností porostou nesplácené přepálené hypotéky atd. atd., nová koalice brzy zjistí, že osekat pár tisíc úředníků díry v rozpočtu nezalátá, takže nové daně budou celkem jistě během jednoho nebo dvou let. Zrovna jsem byl v Praze, všichni slaví, bývalé Feriho milenky poskakují, a mají důvod, práce na dalších pár let asi jistá, ale běžný občan brzy zapláče. Každopádně příští volby, ať už řádné nebo předčasné, to bude levicové tsunami, to jsem si skoro jistý.

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    12 října, 2021

    Chápu Vaši motivaci. Nicméně se domnívám, že čekání na pokles cen nemovitostí už bude vždy jen čekáním na Godota. To by musela přijít opravdu velmi vážná krize, aby ceny nemovitostí začaly klesat. A běžné krize stát zvládne prostřednictví fiskální expanze a k tomu bude přizvukovat ČNB s poklesem sazeb. Toto prostředí prostě nepřeje krizím a jejím následkům. 🙂 A je to tak dobře.

    Odpovědět

  • Ladislav Ludvík

    12 října, 2021

    No, koukám zrovna na problémy několika čínských developerů, zdá se to daleko, ale různé deriváty s účastí těchto developerů jsou v portfoliích všude po světě, dále měli dost nakoupeno i třeba v Londýně a jinde. Je to otázka, co se stane, ale máme za sebou opravdu brutální růst. Poslední krize, to jsme ještě byli docela nízko a pokles byl u nás asi do 15%, zatímco v US byl průměr okolo 30% dolů a větší města šly dolů o 50 i více %. Teď už jsme cenami opravdu dohnali a v mnoha případech i předehnali západ. Jen opravdovou realitní krizi jsme ještě nezažili. Taky vidím nebezpečí v tom, že se tu dost skupují nemovitosti investory, jsou tu hromady lidí třeba s desítkami i stovkami bytů. Developeři už dokonce chtějí, aby platilo, co zájemce, to jeden byt, protože když to vykoupí pár lidí a pronajme, dům je z hlediska samosprávy v podstatě zcela nefunkční. Já vám nevím, na nekonečný růst nevěřím a při pohledu do Japonska, které je tak zhruba 30 let vývojově před námi, se nezdá nekonečná fin. expanze jako nejlepší řešení.

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    12 října, 2021

    Nikdo netvrdí, že musíme žít v nekonečné fiskální expanzi. Tvrdím jen, že fiskální expanze je dobrým nástrojem ke zvládnutí krizí přicházejících ze strany oslabování kupní síly poptávky. Po zvládnutí krize je pak možné vrátit se ke standardním fiskálním podmínkám. Problém je, když ekonomiky stíhá jedna krize za druhou. To potom na „běžného diváka“ působí tak, že fiskální expanze je třeba stále. Nicméně jde pouze o nesprávný dojem navozený nahodilou souhrou okolností (zřetězením jednotlivých krizí).

    Odpovědět

  • Protože ABCT! Tedy vaše vina, soudruhu Keynesi.

    12 října, 2021

    „Problém je, když ekonomiky stíhá jedna krize za druhou.“

    To tu před 1989 také. A ze stejných příčin.

  • Pavel

    12 října, 2021

    Je třeba si hlavně říct, proč Keynes přišel s tímto nápadem zahlazování krizí. Proč? Protože krize jsou přirozená součást kapitalismu. Kdyby to tak nebylo, nemusel by vymýšlet, jak krize fiskální expanzí zahlazovat, ne?

    A před rokem 1989 tu byla nějaká krize? Já jen, že jsem asi na rozdíl od vás koukal na vývoj HDP od roku 1948 do roku 1989 a ničeho zásadního jsem si nevšiml, jen snad v prvních dekádách byly sem tam i více, než 10% roční nárůsty HDP a ty růsty pak zhruba od začátku normalizace a srpnové návštěvy roku 1968 šly dolů na úrovně zhruba 2-4% ročně.

  • Richard Fuld

    12 října, 2021

    Pro zastánce ABCT:

    Tak např. ekonomické dopady covidu pomocí ABCT nevysvětlíte i kdybyste se rozkrájel. 🙂

    A ABCT je teorie, která z existence hospodářského cyklu viní poskytování úvěrů v prostředí účetních peněz a jejich proměny ve špatné investice. Jako teoreticky se to může jevit jako „správně“ zjištěná příčina hospodářského cyklu.

    V praxi ale nejde jen o to zjistit příčinu hospodářského cyklu. Jádrem pudla je, jestli by ekonomiky byly v dlouhodobém časovém horizontu na tom lépe v „rakouském“ rigidním peněžním prostředí, než v keynesovském pružném peněžním prostředí.

    Pro mě je odpověď jednoduchá.

    Současné pružné peněžní prostředí umožňuje rychlý růst díky úvěrové expanzi. A případné krize v sestupné fázi cyklu toto pružné prostředí umožňuje státům ekonomiku ušetřit hlubokých propadů.

    A proti tomu stojí „rakouské“ čistě teoretické rigidní peněžní prostředí, jež úvěrovou expanzi neumožňuje a tím ale brání rychlému růstu ekonomik a v případě krizí pak státy v tomto rigidním prostředí nemohou ekonomice pomoci fiskální expanzí, takže případnými krize si ekonomiky musí projít „naplno“ a „do hloubky“. Můžete namítat, že díky absenci úvěrové expanze nepřijdou ani žádné krize. Nicméně např. covid by ekonomiku fungující v „rakouském“ rigidním prostředí zdecimoval zcela zásadně právě protože by zde stát neměl možnost ekonomice pomoci.

    A i kdyby Vás v „rakouském“ prostředí žádný covid, či něco podobného nezasáhl, pak toto prostředí by umožňovalo nějaký bezkrizový vývoj avšak za zcela zásadní cenu v podobě pomalosti růstu ekonomiky v takovém prostředí.

    Je to tedy o tom, zda chcete aby ekonomika fungovala v prostředí, které jí umožňuje rychlý růst a v dobách krize umožňuje státům záchranu ekonomiky, nebo preferujete prostředí, v němž ekonomika poroste velmi pomalu (pokud vůbec) a v krizích, jež nebudou mít ekonomickou příčinu, nebude moci stát ekonomikám pomoci.

    Pro mě je volba jasná. 🙂

  • Pavel

    12 října, 2021

    Bohužel už nevím, kdo to říkal, ale v jednom podcastu nějaký český ekonom říkal, že rakouská škola je spíš filozofický směr, než ekonomická teorie, možná to byl někdo u Urzy, ale už si nejsem jistý, každopádně mi to přišlo docela trefné…

  • Richard Fuld

    12 října, 2021

    Pro Pavla:

    Mě tedy přijde rakouská škola jako čirá a extrémní ideologie, jejíž podstatou je kritika etatismu a kolektivismu, něco jako komunismus naruby.

  • Číňan

    12 října, 2021

    Čína to dělala po fuldovsku a nyní vidíme výsledek.

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    12 října, 2021

    A jak ten výsledek hodnotíte? Z Vašeho příspěvku není jasné, jestli po Fuldovsku je podle Vás dobře nebo špatně. 🙂

  • Těžká váha

    8 října, 2021

    Oni vám to ještě zajordánští finančníci v jarmulkách ukážou 🙂

    https://burzovnisvet.cz/investice/zpravy/krypto/fond-george-sorose-vlastni-bitcoin-potvrdil-generalni-reditel/

    Odpovědět

  • MMF

    11 října, 2021

    KSČ v prosinci 1989 navrhuje „rozumný“ postup reforem…

    https://kryptomagazin.cz/mmf-stanovi-podminky-pro-prijeti-kryptomen-v-rozvojovych-ekonomikach/

    Odpovědět

  • L O O S E R

    12 října, 2021

    Další totální looser, který nechápe to, co místní geniální levičáci:
    https://youtu.be/-e-lHr-BrsE

    Odpovědět