Podaří se zkrotit českou inflaci?

Spirálová inflace z učebnic ekonomie

Na definici inflace narazí student ekonomie už v prvním ročníku při úvodu do makroekonomie. Odhlédněme nejdřív od různých příčin inflace. Zaměřme se spíše na její průběh. Základní průběh inflace je v tom, že většinou spotřebitelé očekávají, že inflace nějaká je a že ceny zboží porostou. Tím, jak se snaží předzásobit, ať už nakupují dopředu spotřebitelé nebo i výrobci, tím posilují poptávku po určitém zboží. A cena toho zboží roste. Kdyby nikdo zboží nekupoval, nejspíš by cena nerostla a k inflaci by nedošlo. Podniky navíc očekávají růst vstupů, a tak raději pro jistotu zdražují své výstupy, aby na to byly připraveny. Neboli inflace, kterou čekáte, je inflace, které se nakonec dočkáte.

Inflační spirála spojuje předpovědi, předtuchy i současnou inflaci je v budoucí inflaci, která roste. Přetrhnout inflační spirálu není jednoduché a vzniká nebezpečí, že se inflace jen tak nezastaví. Proto má řada centrálních bank ve světové ekonomice jako hlavní cíl právě cenovou stabilitu. A nezávislá centrální banka by měla být hlídačem a krotitelem jakékoliv vyšší inflace.

Helikoptérové peníze a česká inflace

Inflace můžeme spojit s mnoha důvody. Ať už to jsou ty na straně nabídky, jako například omezená výroba nebo rychle rostoucí mzdové náklady a další vstupy. Nebo důvody na straně makroekonomické poptávky, mezi hlavní patří pak množství peněz v ekonomice. No a v důsledku koronavirové pandemie se nám v Česku těch důvodů sešlo více a to hned na obou stranách.

Je nutné říct, že nejspíš bychom se nějaké vyšší inflace dočkali, i kdyby tady žádný koronavir a lockdowny a vládní podpory nebyly. Český pracovní trh byl na přelomu let 2019 a 2020 na svém maximu, volných míst bylo více než dost a podniky těžko hledaly, kdo by pro ně ještě tak pracoval. Což se samozřejmě přelévalo do výrazného růstu průměrné mzdy a dalo se čekat, že se to spíše dříve než později projeví i v cenové hladině spotřebního zboží.

^REKLAMA

Koronavirový lockdown k tomu ale přidal moment zavření podniků a utlumení průmyslové výroby. A to nejen v Česku, ale na celém světě. Což ostatně stojí v pozadí současného zvyšování cen výrobních zdrojů. Ještě větší svačinkou pro začínající inflaci pak byly vládní podpory zavřeným podnikům nebo helikoptérové peníze pro důchodce. Lidé stejně neměli, kde utrácet, a stát peněz do ekonomiky ještě přidal. Není se co divit, že českou inflaci odhaduje ČNB na 6 % a v některých segmentech bude dozajista ještě větší.

Zachrání nás centrální banka?

ČNB tak celkem logicky přistoupila ke zvyšování úrokových sazeb, což by mělo přibrzdit množství peněz v ekonomice a snad v dohledné době i zkrotit inflaci. Centrální banka ale i tak nevidí situaci nějak růžově a i na příští rok odhaduje inflaci kolem 6 %, což může být také jen nižší hranice odhadu. Peněz je totiž v ekonomice stále dost a místo pro růst cen tady stále je. Ostatně i průměrná mzda rostla ve 3. čtvrtletí letošního roku meziročně o 6,8 %.

Podaří se zkrotit inflaci? Neboli co by se mělo stát, aby se česká inflace zase dostala na sympatická 2 %? V prvé řadě by to chtělo restriktivní monetární politiku. ČNB avizovala, že se dalšího zvyšování klíčových sazeb nebojí a že bude brzdit trh, co to jen dá. Ruku v ruce s monetární politikou by ale měla následovat i zodpovědná fiskální politika. Je otázkou, co s tímto nově vznikající pravicová vláda udělá, ale dá se čekat, že budou státní peníze šetřit o něco více než vláda současná.

Inflaci by také mohla zmírnit posilující koruna, která zlevňuje zahraniční zdroje. I tak je ale jisté, že vyšší inflace s námi ještě nějakou dobu vydrží. Opatření ČNB se můžou efektivně prosadit třeba až za půl roku, klidně i později. Zodpovědná fiskální politika a větší fiskální škrty se tady taky objeví nejspíše až příští rok a dost pravděpodobně dokonce až s dalším rozpočtem (na rok 2023). Odhadem se tak nižší inflace můžeme dočkat až v přespříští rok.