Pár poznámek k euru: Je zločin plésti si dojmy s pojmy
I když si mnozí politici myslí, že jejich vůle mění skutečnost, prohodí magnetické póly a obrátí rotaci zeměkoule, tak dokonce ani usnesení navržené francouzskými socialisty nijak neovlivní nespornou skutečnost, že Francie přichází o konkurenční schopnost, že věda a technika země upadají a hospodářské potíže státu se zvětšují.
Francouzští socialisté chtěli předložit parlamentu návrh rezoluce, ve které by odsuzovali Německo za jeho tlak na soustavné snižování dluhu a na rozpočtovou disciplínu. Je to zábavný příklad o způsobu vidění světa. Pokud nesouhlasí někdo s postojem Německa, měl by – zvláště, když socialisté jsou strana francouzského prezidenta – formulovat nějakou jinou politiku a pokusit se ji prosadit. Ale přijímat rezoluci o tom, že je třeba odsuzovat snižování dluhu a rozpočtovou disciplínu? To si mohou v Paříži rovnou odhlasovat zákaz studeného větru od severu.
Kolem evropské dluhové krize se vůbec v poslední době objevila řada matoucích zpráv. Jeden student ve Spojených státech objevil fatální chyby ve studii, na jejímž základě je argumentováno právě proti zadlužení států. Studie totiž dokázala, že vysoký dluh brzdí ekonomický růst. Přesněji to, že v době zvyšování dluhu je díky výdajům růst podporován, když se ale dostane dluh na určitou úroveň, pak již naopak růst brzdí. Titulky z médií vypadaly, jako kdyby se zjistilo, že dluh a růst spolu vůbec nesouvisejí. Ve skutečnosti k chybě opravdu došlo a byla velmi nešťastná, ale výsledky studie ovlivnila jenom málo. Navíc zhoubný vliv dluhu na růst byl prokázán mnohokráte a není to nic zase tak zásadně revolučního.
On to dá zdravý rozum. Představme si, že v bodě T je dluh 0 a pak poroste každý rok o deset procent aktuálního HDP. Díky tomu bude docházet také k masivnímu růstu HDP – třeba 5 procent ročně. Když zhruba započteme kumulování a další okolnosti, tak za deset let bude HDP o více než šedesát procent vyšší, jenže dluh dosáhne asi osmdesáti procent HDP (onoho zvýšeného). Další zadlužování by asi pomohlo k dalšímu růstu, ale dejme tomu, že věřitelé jsou z vývoje rozpačití a půjčovat se jim nechce. Stát přestane nalévat do hospodářství deset procent HDP svého schodku ročně, což povede za prvé k prudkému zpomalení ekonomiky, za druhé se naplno projeví náklady dluhu. Jestliže mám půjčeno 80 procent svého HDP a platím za to 4 procenta ročně, tak na úrocích budu platit 3,23 procenta HDP. A pokud mi rozpočtem bude procházet polovina HDP, pak 6,26 procenta z mého rozpočtu spolknou jenom úroky dluhu. V takové situaci si nelze růst vůbec představit. Ekonomika zvyšovala svůj objem uměle, byla totiž podporována spotřebou vlády, která byla financována dluhem. Spotřeba vlády bez nového dluhu poklesne a tak poklesne i ekonomika. Navíc spotřeba vlády se nesníží jenom o těch deset procent HDP tradičního schodku, ale ještě o tu sumu, kterou bude nutné zaplatit na úrocích věřitelům. Takže nějaký student možná objevil chybu ve studii renomovaných vědců, ale dluhové perpetuum mobile tím nevzniklo. Navzdory titulkům.
Objevila se také matoucí informace, že bohatý Sever (Německo, Finsko a další) vydělává na chudém Jihu (Řecko, Kypr, Portugalsko, Španělsko a samozřejmě Itálie), protože severním státům rostou investice a snižují se jejich náklady na dluh, neboť o jejich vládní papíry mají investoři zájem. Samozřejmě je to jinak. Trhy odměňují stabilní a důvěryhodné země za jejich chování bonusem nízké ceny. S nějakým vyděláváním na Řecku a podobně to nemá nic společného.
REKLAMA
A konečně ještě jedna zpráva zazněla na toto téma v posledních týdnech. Podle ní je stále více politiků a také ekonomů přesvědčeno, že další úspory nemají smysl, protože podkopávají růst. Ostatně i český premiér a také ministr financí údajně změnili rétoriku a škrtli ze svých dalších plánů škrty. To je celé taková trochu báchorka. Když se bude šetřit v administrativě a nákladech státu, pak to sice určitý negativní dopad na vývoj ekonomiky krátkodobě má, ale vždycky to v delším horizontu povede k růstu hospodářství, svobod i k dalším benefitům. Když jsou ale škrtány důchody, nic dobrého z toho nevzejde. Úspora v nákladech samozřejmě vznikne, ale v podstatě přímo se změní ve snížení příjmů.
Takže pokud tomu máme rozumět tak, že výdaje se budou v příští době snižovat v oblasti vládního utrácení, ale penze nebudou ohroženy, tak to by znamenalo, že se Evropa také jednou pohnula správným směrem. Jestli ale evropští politici cítí v zádech blížící se významné volby, které se letos a příští rok leckde odehrají, a jestliže si chystají prostor pro nějaké rozhazování peněz z oken, pak se správný směr stává jenom optickým klamem.
