Evropští politici opět ukázali světu svou „sílu“, přičemž bezprecedentní návrh o podmínění pomoci tím, že klienti bank se budou muset vzdát části svých peněz, zamával finančním světem. EU již dlouhou dobu trpí komplexem méněcennosti a její šéfové nevědí, jak s tím bojovat. Evropa není jednotná, není konkurenceschopná, a svými nekoncepčními a chaotickými kroky k vyřešení finanční krize je všem na smích. Euro je trnem v oku stále většímu počtu lidí a silné ekonomiky o společnou měnu dnes prakticky nemají zájem (Švédsko a Norsko si svou krizi již zažily, Švýcaři se mají příliš dobře na to, aby řešili problémy jižní Evropy, Velká Británie je kapitolou sama o sobě a vlastní měnou si kompenzuje svůj vlastní komplex a dokonce ani Polsko, nebo ČR se do unie nijak extra nehrnou).
Evropa teď dostala možnost ukázat, že když se „velmoc“ rozzlobí, bude zle. Žijete v daňovém ráji, podnikáte v daňovém ráji, perete špinavé peníze v daňovém ráji? Budete platit. Daňové ráje do EU zkrátka nepatří, a když se nedaří omezovat firmy v jejich využívání, vymyslí se jiná zbraň. Problém je, že na Kypr sice další peníze asi nezamíří, ale přijde další extrém. Všichni budou chtít své peníze z kyperských bank vybrat. Ty sice podle všeho zůstanou do čtvrtka zavřené, ale v konečném důsledku nemusí jít pouze o kyperské banky.
Jak ve svém komentáři připomněl Lars Seier Christensen, spoluzakladatel Saxo Bank, který zdanění vkladů na Kypru nazval socialismem, „když to můžete udělat jednou, můžete to udělat znova. Když můžete zkonfiskovat deset procent peněz zákazníků bank, můžete zkonfiskovat také 25, 50, nebo i sto procent. Teď věřím, že když panika vzroste a politici se budou zoufale snažit zachovat euro naživu, uvidíme ještě něco horšího.“
To horší přitom může nastat v blízké budoucnosti. Nedůvěra ve zdravý rozum politiků může velmi lehce přesvědčit lidi, a to nejenom v zadlužených zemích, že nechávat prostředky v bankách je dnes velmi nebezpečné. A masivní run na banky je přesně to, co dnes Evropa nepotřebuje.
Když řešily své finanční krize země jako Švédsko, Norsko, nebo Finsko, nechali platit ztráty bank jejich akcionáře (zejména v Norsku na tom byli akcionáři hodně biti). V současné EU na to doplácí klienti bank. Schizofrenie EU je v tomto směru neskutečná. Na jedné straně zvyšování regulace, která má navodit zdánlivý pocit bezpečí (zvýšení pojištění až na 100 % do výše 100 000 eur), na druhé straně pak nepochopitelný krok, kterým přinutí malou zemi z pozice síly okrást své občany.
REKLAMA
A pak ještě ministr financí Velké Británie přijde s vyhlášením, že britští občané zaměstnáni na Kypru budou odškodněni, takže o své peníze nepřijdou. Rovněž německý ministr financí poněkud alibisticky v neděli prohlásil, že Německo bylo spíše pro variantu, kdy budou ztráty financovat investoři a že nejsilnější evropská ekonomika by respektovala garance pojištění vkladů. Jestli chce Evropa dokazovat svou sílu dvojím metrem podle toho, koho zájmy jsou jí přednější (v případě Řecka je to více než jasné), kope si vlastní hrob. A pohřeb není daleko.
