Milion na účtu z vás kvalifikovaného investora neudělá. Rozhoduje něco jiného

Pojem kvalifikovaný investor může vyvolávat dojem, že jde automaticky o zkušeného investora s rozsáhlým majetkem a hlubokými znalostmi finančního trhu. V praxi je ale situace složitější.

„Milion korun je vstupní hranice, nikoliv certifikát investičních schopností. Podstatné je, zda investor rozumí tomu, do čeho peníze vkládá, odkud má vznikat výnos a jaké scénáře mohou jeho investici negativně ovlivnit,“ říká Martin Pšaidl, spolumajitel a obchodní ředitel investiční společnosti CODYA.

U fondů kvalifikovaných investorů navíc samotná výše investice není jediným kritériem. Investor musí být seznámen s riziky a při vstupu se posuzují také jeho znalosti, zkušenosti, investiční cíle nebo finanční zázemí. Tyto informace musí investor stvrdit vyplněním investičního dotazníku, který následně investiční společnost vyhodnotí.

Podle současné právní legislativy se za kvalifikovaného investora také považuje investor, který vloží minimálně 125 000 eur nebo odpovídající částku v jiné měně, aniž by se musely posuzovat jeho odborné znalosti a zkušenosti a kritéria, která se zohledňují u investic s nižší hodnotou.

^REKLAMA

Výnos je pouze jedna část rovnice

První údaj, který investor při porovnávání fondů obvykle sleduje, bývá očekávaný nebo historický výnos. Samotné procento ale bez dalšího kontextu říká o investici překvapivě málo.

Dvě investice mohou nabízet podobný očekávaný výnos, ale vytvářet jej zcela odlišným způsobem a nést rozdílná rizika. Nemovitostní fond může například zvyšovat hodnotu portfolia aktivní správou budov, jejich modernizací a růstem nájemného. Jiný může podobného výsledku dosahovat s výrazně větším využitím cizího kapitálu.

„Investor by se neměl ptát pouze na to, kolik může investice vydělat. Stejně důležité je vědět, proč by měla tolik vydělávat. Potenciální výnos může být založen například na příjmech z nájemného, růstu provozního zisku nebo jiných ekonomických faktorech a mít tak rozdílný rizikový profil,“ vysvětluje Martin Pšaidl.

Vyšší očekávaný výnos bývá obecně spojen s převzetím vyššího nebo jiného typu rizika. Neplatí ale jednoduchá rovnice, podle které každý vyšší výnos automaticky znamená úměrně vyšší riziko. Rozdíl může souviset mimo jiné s cenou pořízení aktiva, způsobem jeho správy, tržním vývojem nebo dalšími faktory ovlivňujícími jeho hodnotu a výnosový profil.

Riziko není jen možnost, že investice prodělá

Při hodnocení investice je podle Martina Pšaidla velmi důležité pracovat s celým investičním trojúhelníkem – výnos, riziko a likvidita. Vyšší potenciální výnos může být pro investora atraktivní, ale pokud peníze nebude možné několik let vybrat nebo je investice silně koncentrovaná do jediného projektu či odvětví, musí tomu odpovídat její místo v celém portfoliu.

^REKLAMA

„Riziko není něco, co lze z investování odstranit. Jde o to mu rozumět a vědět, proč ho podstupuji. Investor by měl dokázat odpovědět nejen na otázku, kolik může vydělat, ale také co se musí stát, aby se očekávaný scénář nenaplnil, kolik je ochoten ztratit a jak rychle se v případě potřeby dostane ke svým penězům,“ říká Martin Pšaidl.

Právě likvidita může být u části alternativních investic podceňovaným parametrem. Investice může dlouhodobě dávat ekonomický smysl, ale pokud investor bude potřebovat prostředky dříve, než předpokládal, může pro něj být nevhodná bez ohledu na její očekávaný výnos.

Ochota nést riziko není totéž jako schopnost ho unést

Rizikový profil investora má přitom dvě rozdílné roviny. První je jeho finanční schopnost případnou ztrátu nebo delší období slabší výkonnosti skutečně unést. Druhou je psychologická ochota takovou situaci akceptovat.

Investor může mít dostatečný majetek, rezervu i dlouhý horizont, ale při prvním výraznějším poklesu začne mít tendenci investici ukončit. Jiný může naopak kolísání hodnoty snášet dobře, ale vložil do fondu prostředky, které bude za dva roky potřebovat například na nákup nemovitosti.

„Právě ve chvíli, kdy se investici přestane dařit, se ukazuje skutečná tolerance k riziku. Nestačí si říct, že jsem připravený na pokles. Musím si položit i otázku, zda ho finančně unesou moje osobní plány a struktura celého majetku,“ upozorňuje Martin Pšaidl.

Pět fondů ještě nemusí znamenat diverzifikované portfolio

Jedním ze základních způsobů řízení investičního rizika je diverzifikace. Ani tady ale nerozhoduje počet položek v portfoliu.

Investor může své peníze rozdělit například mezi tři české nemovitostní fondy, fond financující developerské projekty a fond investující do realitních společností. Formálně vlastní pět různých investic. Ekonomicky ale mohou být všechny výrazně závislé na stejných faktorech, na kondici realitního trhu, vývoji úrokových sazeb nebo dostupnosti bankovního financování.

„Diverzifikace není soutěž o počet fondů v portfoliu. Důležitější je sledovat, zda jednotlivé investice reagují na stejná rizika, nebo zda je majetek skutečně rozložen mezi různé zdroje výnosu, sektory, regiony, měny a typy aktiv,“ uvádí Martin Pšaidl.

Riziko lze rozkládat nejen mezi různé třídy aktiv, ale také mezi sektory, země, jednotlivé firmy a projekty, správce fondů nebo investice s rozdílnou likviditou.

FKI by měly mít v portfoliu jasnou roli

Fondy kvalifikovaných investorů mohou investorům zpřístupnit strategie a aktiva, ke kterým se prostřednictvím běžných retailových produktů zpravidla nedostanou. Může jít například o private equity, specifické nemovitostní strategie nebo další neveřejně obchodovaná aktiva. S tím ale souvisí také potenciálně vyšší koncentrace, nižší likvidita nebo složitější vyhodnocování rizik.

Proto neexistuje univerzální odpověď na otázku, zda je konkrétní fond rizikový „příliš“ nebo „málo“. Stejná investice může být pro jednoho člověka přiměřenou součástí diverzifikovaného portfolia a pro druhého představovat nepřiměřenou koncentraci majetku.

„Kvalifikovaný investor podle mě není ten, kdo splní jednu finanční hranici. Je to člověk, který ví, proč investuje, rozumí zdroji očekávaného výnosu, dokáže pojmenovat hlavní rizika a ví, jakou roli má konkrétní investice v jeho celkovém portfoliu. Teprve potom dává smysl řešit samotné výnosové číslo,“ uzavírá Martin Pšaidl.