Úterý 20. dubna. Svátek má Marcela.

Kreativní destrukce nebo jen destrukce?

V průběhu už přes rok trvající agonie se dostávají do finančních problémů různé firmy. Jejich spektrum je velmi široké, od těch velkých nadnárodních společností po ty nejmenší. Vlády po celém světě přicházejí s lepšími i horšími opatřeními, aby škody co nejmenší. Od začátku pandemické krize se ale objevují názory, které chtějí rozlišovat, jaké firmy mají být zachráněny a jaké mají naopak padnout.

Nejradikálnější názory tvrdí, že různé balíčky pomáhají k přežití takovým společnostem, které by i za normálních okolností měly s holou existencí potíže. Argumentují tím, že krize takovým způsobem protřídí ekonomikou od neefektivních subjektů. Ty v České i světové ekonomice nepochybně jsou. V posledních letech se často píše o zombie firmách, které nepřinášejí žádnou přidanou hodnotu a v podstatě jen přežívají. Teorie oddělování zrna od plev tak může mít základy v takzvané kreativní destrukci. Je ale otázkou, zda pro takový model jsou nyní dobré podmínky.

Jeden nejznámější advokátů této teorie, rakouský ekonom a neúspěšný investor Joseph Schumpeter, který ji formuloval v roce 1942 v díle Kapitalismu, socialismus a demokracie.  Tvrdil že monopol vzniká úspěšnou inovací. Ostatní tržní subjekty se pak snaží monopolistu napodobit a dostihnout, a nakonec se jim to i povede. Monopolista pak svou sílu ztratí, pokud nepřijde opět s něčím novým. Na trhu by se tak ve výsledku měly udržet pouze ty subjekty, které jsou schopny přinášet důležité inovace. Kreativní destrukce tak vlastně ozdravuje trh, a vytváří prostor pro ty nejlepší. Když někdo z trhu vypadne, tak se nic hrozného neděje. Zdroje se přeskupí, stejně tak pracovní síla, obojí pak můžou využít úspěšní inovátoři. Schumpeter měl za to, že takový mechanismus je bytostně spojen s kapitalistickou ekonomikou.

Čekání na inovace

Takové procesy se v praxi dějí, společnosti, které dříve znal každý, poměrně v krátkém čase zmizely. Pamatujete si například na „třicetřidesítku“? Dnes už její výrobce přepustil místo na výsluní jiným. Taky už nechodíme s walkmany, příkladů je celá řada.

Ale není to tak jednoduché. Dnešní situace má k normálnímu tržnímu fungování hodně daleko, natož pak k dokonalé konkurenci, kterou si teoretičtí ekonomové rádi představují. Firmy, které jsou už několik měsíců bez značného přílivu prostředků, mohou svou pozici ovlivnit jen velmi málo (tedy přijít s průlomovou inovací). A volné zdroje pro několik měsíců sucha můžou scházet i těm nejlepším a největším inovátorům. Uvědomme si také, že právě také inovátoři mnohdy jedou na krev a než uspějí, žijí z měsíce na měsíc. Pokud bychom se na firmy en bloc vykašlali, jistě bych padlo velmi mnoho, a nejednalo by se o žádnou kreativní destrukci, ale pouze o pouhopouhou destrukci.

Sociální rozměr

Další z aspektů teto globální krize je i sociální rozměr. Nejedná se o žádné myšlenkové cvičení, nýbrž na tom jestli firmy přežiji, závisí mnoho zaměstnanců. Pokud by neexistovaly žádné státní programy na záchranu ekonomiky, dostala by se spousta lidí do problémů. T toho mi vyplývá jediné – že aktuálně není čas na žádné ekonomické experimenty a šokové terapie. Pokud bychom si chtěli z ekonomických dějin něčím inspirovat tak by to měl být spíše New Deal než rakouskou školou inspirovaná kreativní destrukce.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.