Kreativní destrukce nebo jen destrukce?

Nejradikálnější názory tvrdí, že různé balíčky pomáhají k přežití takovým společnostem, které by i za normálních okolností měly s holou existencí potíže. Argumentují tím, že krize takovým způsobem protřídí ekonomikou od neefektivních subjektů. Ty v České i světové ekonomice nepochybně jsou. V posledních letech se často píše o zombie firmách, které nepřinášejí žádnou přidanou hodnotu a v podstatě jen přežívají. Teorie oddělování zrna od plev tak může mít základy v takzvané kreativní destrukci. Je ale otázkou, zda pro takový model jsou nyní dobré podmínky.

Jeden nejznámější advokátů této teorie, rakouský ekonom a neúspěšný investor Joseph Schumpeter, který ji formuloval v roce 1942 v díle Kapitalismu, socialismus a demokracie.  Tvrdil že monopol vzniká úspěšnou inovací. Ostatní tržní subjekty se pak snaží monopolistu napodobit a dostihnout, a nakonec se jim to i povede. Monopolista pak svou sílu ztratí, pokud nepřijde opět s něčím novým. Na trhu by se tak ve výsledku měly udržet pouze ty subjekty, které jsou schopny přinášet důležité inovace. Kreativní destrukce tak vlastně ozdravuje trh, a vytváří prostor pro ty nejlepší. Když někdo z trhu vypadne, tak se nic hrozného neděje. Zdroje se přeskupí, stejně tak pracovní síla, obojí pak můžou využít úspěšní inovátoři. Schumpeter měl za to, že takový mechanismus je bytostně spojen s kapitalistickou ekonomikou.

Čekání na inovace

Takové procesy se v praxi dějí, společnosti, které dříve znal každý, poměrně v krátkém čase zmizely. Pamatujete si například na „třicetřidesítku“? Dnes už její výrobce přepustil místo na výsluní jiným. Taky už nechodíme s walkmany, příkladů je celá řada.

Ale není to tak jednoduché. Dnešní situace má k normálnímu tržnímu fungování hodně daleko, natož pak k dokonalé konkurenci, kterou si teoretičtí ekonomové rádi představují. Firmy, které jsou už několik měsíců bez značného přílivu prostředků, mohou svou pozici ovlivnit jen velmi málo (tedy přijít s průlomovou inovací). A volné zdroje pro několik měsíců sucha můžou scházet i těm nejlepším a největším inovátorům. Uvědomme si také, že právě také inovátoři mnohdy jedou na krev a než uspějí, žijí z měsíce na měsíc. Pokud bychom se na firmy en bloc vykašlali, jistě bych padlo velmi mnoho, a nejednalo by se o žádnou kreativní destrukci, ale pouze o pouhopouhou destrukci.

^REKLAMA

Sociální rozměr

Další z aspektů teto globální krize je i sociální rozměr. Nejedná se o žádné myšlenkové cvičení, nýbrž na tom jestli firmy přežiji, závisí mnoho zaměstnanců. Pokud by neexistovaly žádné státní programy na záchranu ekonomiky, dostala by se spousta lidí do problémů. T toho mi vyplývá jediné – že aktuálně není čas na žádné ekonomické experimenty a šokové terapie. Pokud bychom si chtěli z ekonomických dějin něčím inspirovat tak by to měl být spíše New Deal než rakouskou školou inspirovaná kreativní destrukce.