CZK/€ 25.330 -0,26%

CZK/$ 23.782 +0,49%

CZK/£ 29.651 -0,14%

CZK/CHF 26.065 +0,36%

Text: Luboš Smrčka

Foto: Shutterstock

18. 01. 2024

2 komentáře

Komentář: Přechod našeho hospodářství na euro probíhá velmi dynamicky, bez ohledu na jakékoli názory

 

Sleduji diskuse o euru s jistým pobavením. Bavíme se o přijetí eura v zemi, kde přesně ten proces, tedy přijetí eura, průběžně a dosti dynamicky probíhá bez ohledu na to, co si kdo myslí a k čemu se kdo upíná.

Loading



 

Vlastně je to ale hodně zajímavá situace. Jak totiž zní ve skutečnosti otázka? Je možné, abychom se zcela „euroizovali“ bez přijetí eura a hlavně bez příslušných politických rozhodnutí?

Vysvětlím, co ten pojem „euroizace“ vlastně znamená. Jsou země (Německo, Francie, Slovensko a tak dále), které jsou součástí eurozóny, přijaly politickým rozhodnutím společnou měnu, a tedy se podílejí na jejím fungování. Například na měnově politických rozhodnutích. Mají zástupce v Evropské centrální bance (ECB) a v dalších orgánech, patří do integračního jádra.

A pak jsou země, které (a pozor, to je důležité, také politickým rozhodnutím) sice nejsou členy eurozóny, ale euro používají jako svoji národní měnu. Jde o dvě skupiny. Do první patří velmi malé státy, pro které by vlastní měna byla zbytečně nákladným mechanismem (Andorra, San Marino, Vatikán, Monako). Do druhé patří státy, které se chtějí integrovat, ale jejich ekonomická situace to neumožňuje, protože ekonomicky jsou velmi slabé. Jde o Kosovo a Černou Horu. Ty u eura hledají, v podstatě úspěšně, makroekonomickou a měnovou stabilitu.

Pro dolar je zrcadlovým pojmem dolarizace a výčet států, kde se dolar používá jako národní měna, by byl o něco delší.

Ovšem dolarizace i euroizace probíhají v mnoha zemích i bez toho, že by šlo o politické rozhodnutí vedení těch států. Silné (a povětšinou stabilní, jakkoliv to slovo může mít v různých dobách odlišný obsah) měny jsou ze strany obyvatel, a hlavně ekonomických subjektů brány jako ekvivalent měny vlastní. To má různé důvody.

REKLAMA

Mimořádně silný bývá takový tlak v dobách, kdy vlastní měna strádá a podléhá vysoké inflaci, nebo kdy je země politicky nestabilní. Hromadění měny cizí je ochranou před touto nestabilitou a nejistotou.

U nás sledujeme něco jiného

Politická vůle přijmout oficiálně euro není, což neudiví, protože euro má podporu pouze 22 procent obyvatel země (jednoznačně nejnižší v rámci Evropské unie). To je mimořádně zajímavé vzhledem k tomu, kolik reálných plateb, převodů, ekonomických transakcí a celkových hospodářských dějů v euru probíhá. Protože ve skutečnosti je naše ekonomika „euroizovaná“ daleko více než odpovídá náladám obyvatel. A hlavně, přechod hospodářství na euro probíhá především v posledních letech velmi dynamicky naprosto bez ohledu na to, co si kdo myslí.

Zatímco tedy někteří ekonomové, politologové a další -logové vášnivě mávají národní vlajkou na barikádě suverenity a koruny, za zády se jim česká kotlina i s Moravou a Slezském pomalu mění na eurozónu.

Nechme stranou skutečnost, že opravdu mimořádně rychle roste objem faktur vystavovaných mezi českými podniky (daňovými rezidenty) navzájem v eurech, že komerční nájmy ve větších projektech se počítají a účtují v eurech v podstatě kompletně, nechme stranou zvyšování objemu úspor v eurech na účtech českých spotřebitelů, a podívejme se na opačnou stranu, tedy na úvěry. Podle statistiky z loňského listopadu byl objem úvěrů přijatých domácími podniky v eurech vyšší než objem úvěrů přijatých v korunách.

To je velmi důležitý fakt. Proč?

Za jednu z výhod koruny je označována vlastní měnová politika, tedy možnost České národní banky ovlivňovat pomocí inflace a v jistém směru i pomocí kurzu domácí inflaci. Velmi zjednodušeně to má fungovat (a normálně i funguje) tak, že při vysoké inflaci koruny zvýší národní banka svoje sazby, tedy „přiškrtí“ úvěrování (je dražší), sníží objem peněz v ekonomice a tím inflaci tlačí dolů.

REKLAMA

Jenže ve chvíli, kdy se bance pod rukama hospodářství euroizuje, tak ten postup přestává (do jisté míry) působit. Protože podnik si nepůjčí koruny (sazba ČNB aktuálně 6,75 procenta), půjčí si eura za sazby obvyklé u eura (sazba ECB 4 procenta). Ano, takto jednoduché to je a funguje to vcelku bezpečně u těch firem, které mají významný podíl svých tržeb z exportu. U ostatních jde o rizikové chování (protože podstupují kurzové riziko).

Poznámka: Ty sazby nejsou sazby úvěrů, ale klíčové sazby příslušných centrálních bank. Od nich se ale komerční sazby do značné míry odvozují.

Pojďme v úvaze dál. Protože česká ekonomika je velmi silně zaměřená na mezinárodní obchod (objemy exportu a importu jsou ve srovnání s HDP vskutku obrovské), tak to znamená otevřenou bránu euroizace. Podniků, které tak mohou bez větších rizik postupovat, je prostě skutečně hodně. Český export je (dejme tomu a pro představu) někde na hladině 4,6 bilionu korun, dovoz vychází plus mínus stejně. HDP máme (zase pro ilustraci) kolem 7 bilionů korun. To asi mluví jasně samo za sebe.

Jistě, bylo by možné tomu zabránit a nějakými více nebo méně sofistikovanými mechanismy euroizaci bránit. Ale za jakou cenu? Nutně za cenu restrikcí a regulací, které by výrazně snižovaly svobodu podnikání a v důsledku i omezily směnitelnost koruny. Vliv koruny by byl možná na nějakou dobu zachráněn. Ale užitečný dopad na životní úroveň by byl marginální, negativní dopady obrovské. Vážení přátelé, to nechcete, věřte mi.

Ekonomové jsou zvyklí některé věci a děje přijímat s pokrčením ramen, protože vědí, že se dějí na základě ekonomických zákonitostí a že tak to prostě je. Ideologicky se to někomu nemusí líbit, jiný může dokonce vymýšlet složité mechanismy, jak dějům bránit, ale k užitku to nikdy nebude.

To je i případ této plíživé nicméně velmi dynamické euroizace. Samozřejmě je možné bojovat za korunu a držet se ji jako klíště. Jenže reálný svět si bude dělat svoje rozhodnutí bez ohledu na sentiment.

Loading

Vstoupit do diskuze 2 komentáře

Zdroj a více informací: CII750.cz


Související články


Diskuze k článku

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna, vyžadované informace jsou označeny hvězdičkou.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

 
 
 

 
  • Richard Fuld

    18 ledna, 2024

    Tak označit notorietu, že exportéři inkasují tržby v cizích měnách, nejčastěji v eurech, a že si titíž exportéři berou úvěry rovněž v cizích měnách, aby omezili své kurzové riziko, za euroizaci české ekonomiky chce opravdu velkou dávku „kreativity“.

    Uvedené skutečnosti samozřejmě představují zcela banální a běžné záležitosti, které s případným přechodem z koruny na euro nemají vůbec nic společného.

    Problém spočívá v tom, že mainstreamový pohled na vstup ČR do eurozóny se převážně odvíjí právě od takovýchto absurdních argumentů, jako je ona údajná eurouzace naší ekonomiky.

    Současně však všichni zcela ignorují ty zcela zásadní makroekonomické a měnově politické potenciální dopady vstupu ČR do eurozóny.

    Chápu, že exportéři by rádi měli euro jako národní měnu, ale o tomto opravdu vstup do eurozóny není.

    Vstup do eurozóny je především o ztrátě vlastní měny a vlastní autonomní centrální banky, která má moc v dobách krize pomoci ekonomice velmi zásadním způsobem. Konkrétně tak, že v případě prodejní paniky na trhu s českými státními dluhopisy může začít nakupovat tyto dluhopisy od panikářů a tím tuto paniku zažehnat nebo ji vyčerpat a tím ochránit českou ekonomiku před zcela absurdním nárůstem úroků a následným vyvoláním vážné ekonomické krize.

    Po vstupu do eurozóny však již bude ČR v takových situacích totálně závislá na tom, zda, kdy a jak o takové pomoci rozhodnou úředníci ECB.

    O tom jak se ECB chová k malým státům eurozóny jsme se mohli přesvědčit v rámci tzv. řecké dluhové krize, kdy ECB zcela trestuhodně hodila Řecko přes palubu a s účinnou pomocí ECB začala až v okamžiku, kdy začalo téct do bot Itálii. ČR by v tomto ohledu na tom bylo úplně stejně jako Řecko.

    Odpovědět

  • Tomáš

    3 února, 2024

    Tak si to vysvětlíme jednoduše. Když se u nás zvedla úroková sazba na 7%, tak podnikatelé kvapem utekli k europůjčkám. No, a když Singer intervenoval proti euru, tak ho my, jeho odpůrci, máme v ČNB 500 miliard, stálo to 2 biliony nových korun, a ty teď zvedly inflaci na nejvyšší v EU.

    Odpovědět