CZK/€ 24.700 +0,02%

CZK/$ 22.902 -0,17%

CZK/£ 29.235 -0,14%

CZK/CHF 25.546 -0,29%

Text: Luboš Smrčka

Foto: Shutterstock

16. 02. 2023

1 komentář

Komentář: Demonstrace proti času západu Slunce

 

Jako již stokrát, tak i tentokrát vzbudila zmínka o dalším odkladu věku odchodu do důchodu vášně nevídané. Odpor veřejnosti proti zpoždění práva na penzi je obrovský a sáhnout na posvátnou krávu bude chtít odvahu.

Loading



 

Ten odpor veřejnosti může být ale silný, jak chce. Má to asi tak stejnou váhu, jako můj osobní odpor proti zemské přitažlivosti. Samozřejmě bych chtěl umět létat jako pták a nesporně zásadně nesouhlasím s existencí přitažlivosti. Mám nicméně silný pocit, že gravitace můj protest proti její podvratné činnosti ještě ani nezaznamenala.

Je jasné, že představa, jak se člověk v potu tváře v osmašedesáti trápí se sbíječkou, potěší jen masochisty. Avšak, a to je smutná informace, existuje cosi, co se nazývá trojčlenka. Učí se někde na základní škole, v principu by její používání měl zvládnout každý. A co nám ta trojčlenka na téma důchody zhruba říká?

Hodně zjednodušeně v základní rovině tohle:

  • Dostatek lidí v produktivním věku ku relativně malému počtu vyplácených penzí = pohoda.
  • Nedostatek lidí v produktivním věku ku absolutně vysokému počtu vyplácených penzí = průšvih.

Opravdu to ve skutečnosti není zase o tolik složitější

Pokud máme nyní (2020) velmi zhruba něco pod sedm milionů obyvatel v produktivním věku (6,82 milionu), je to 63,8 procenta populace. O deset let dříve to bylo 70 procent. A za deset let to bude něco kolem 57 procent. Dá se to ukázat i jinak, mohli bychom říct z opačné strany, tak zvaným indexem ekonomické závislosti. Toto jednoduché, ale skutečně fascinující číslo ukazuje počet lidí závislých (0 až 19 let + 65 a více let) na 100 lidí výdělečně činných. V roce 2020 byl tento index 69. Deset let předtím činil pouze 55. Takže tehdy sto lidí „vydělávalo“ na 55 dětí a penzistů. Teď oněch sto lidí „živí“ 69 dětí a penzistů. (Kdo si chce tato čísla ověřit, stačí se podívat na stránky Českého statistického úřadu: https://www.czso.cz/csu/czso/aktualni-populacni-vyvoj-v-kostce)

REKLAMA

Chcete vědět, jak to bude vycházet za dalších deset let? To ani nechtějte. Jak říká prezidentská standarda: Pravda vyděsí!

Ona zmíněná trojčlenka by se dala udělat složitější, přesněji doplnit ještě o další informace. V roce 1989 měl tehdejší šedesátiletý před sebou průměrně 14,7 roku života, pokud byl muž, případně 19,1 roku života, jednalo-li se o ženu. Nyní má stejně starý muž vyhlídku na více než dvacet let a ženy dokonce skoro na 25 let. Když se na ta čísla podíváme realisticky, tak při současném věku odchodu do důchodu 65 let (kterého jsme ještě nedosáhli, pouze se k té hranici pomalinku blížíme a u mužů to nastane až ročníkem narození 1965, u žen 1971) to znamená, že v důchodu prožijí nynější čerství penzisté v průměru více než o rok delší dobu, než penzisté z roku 1989. Samozřejmě jim (nám) to všichni přejeme, ale (neberte mne za cynika) je to drahé.

Mohu vás ujistit, že většina občanů této země si ani neumí představit, jak neskutečně drahé to je.

Na Facebooku se poměrně soustavně šíří v podstatě roztomilá, nicméně zvrácená představa: „Francie stávkuje kvůli zvýšení důchodového věku na 63 let. Co budeme dělat my? Necháme si 68 let líbit?“ Jde o trochu absurdní srovnání, navíc o srovnání z principu nic nedokazující, protože fakt, že proti něčemu někde někdo stávkuje, ještě neznamená, že ta stávka je racionální. Osobně bych tedy řekl, že kdykoliv za něco stávkuje Francouz, dá se vsadit na pravý opak. Ale ohlas té představy – „vyjdeme do ulic a donutíme přírodní zákony ke změně“ – je velký.

Názor veřejnosti na prodloužení věku odchodu do důchodu je vcelku dán a umím si sice představit hodně věcí, že by se ale toto mohlo zvrátit, to mi připadá skoro nemožné.

REKLAMA


Zdroj : Internetová anketa, Facebook

Jistě. Je to jenom anketa a ještě k tomu na internetu, ale obávám se, že výsledek říká celkem přesně.

Zpátky k trojčlence

Existuje způsob, jak z toho utéct. Ale nebude se vám líbit. Znamenalo by to snížení poměru průměrného důchodu k průměrné mzdě. Nyní jsme poměrně výrazně nad 45 procenty, po většinu období od pádu komunismu jsme se pohybovali kolem 40 procent. Když nic nezměníme, věk odchodu zůstane stejný, nezvýšíme speciálně kvůli tomuto účelu daně, nezvýšíme kvůli tomu schodky rozpočtu a prostě zůstane všechno tak, jak je to nyní, potom je scénář tento:

  • někdy za deset let klesneme na 35 procent,
  • před rokem 2050 budeme na 30 procentech,
  • v roce 2065 spadneme pod 25 procent…

A to ještě stále nebude konec

Takže, když máme na jedné straně za A) počet lidí, kteří budou platit daně (a těch ubývá a ubývat bude), na straně druhé za B) počet vyplácených měsíců penzí (který roste počtem důchodců a také dobou, po kterou důchod pobírají) a na třetí straně za C) vztah důchodu k průměrné mzdě, pak budoucnost má pouze velmi omezený počet řešení.

Zvýšit počet plátců daní nezvládneme. To jsme zmeškali už v osmdesátých a dalších následujících letech a nelze to dohnat. Položka A) je tedy daná. Položka B) má jediné reálné řešení, totiž zvýšit věk přiznání důchodu. Jeden kamarád u piva s oblibou prohlašuje, že řešením důchodové reformy je zákaz antibiotik, inzulínu a důsledné neřešení příštího kovidu, což by pro několik přeživších umožnilo návrat důchodového věku hluboko pod 60 let, ale touto cestou se jistě vydat nehodláme. Položka C) bude na tradičních 40 procentech dlouhodobě neudržitelná i při hranici 68 let, ale pokles alespoň nebude tak brutální.

Existuje jedna jediná relevantní námitka proti 68 letům, a to je zdravotní stav. Už nyní je rozdíl mezi průměrným věkem dožití a průměrným věkem dožití v relativním zdraví jako hrom. Většina obyvatel ještě před důchodem trpí nějakou chronickou nemocí vyžadující průběžnou léčbu. To bude nutné zohlednit, je třeba to vzít v potaz. Je to nepříjemná a vážná komplikace. Jenže základní vztahy nemění.

Takže: Jasně, že lze demonstrovat za to, aby Slunce zapadalo o hodinu později nebo teploty neklesaly pod 15 stupňů Celsia, ale ani příroda a ani matematika se kvůli plnému Václavskému náměstí nezmění. Kvůli němu se nezmění dokonce ani demografie a její důsledky, peníze se nenamnoží a problémy nezmizí.

Loading

Vstoupit do diskuze 1 komentář

 


Související články

Tři věci, na které si dát pozor při koupi investiční nemovitosti v oblíbených destinacích v EU

Nákup nemovitosti v zahraničí se stává stále oblíbenější alternativou tuzemských investorů. Kromě možnosti koupit dům či apartmán v příjemné dovolenkové destinaci k vlastnímu využití, totiž tyto nemovitosti nabízejí ve srovnání s Českou republikou vyšší výnos z pronájmu. Ten se na rozdíl od pražských výnosů v rozsahu 3 až 5 % […]

Text: Redakce

Foto: Luxent

13. 06. 2024

Koupit a včas prodat? Tři “nafouknutné” akcie pro krátkodobé investice

Na trhu se objevují různé investiční možnosti, mohou to být stabilní pevně zakořeněné společnosti, nové startupy nebo také akcie, které jsou spíše krátkodobou záležitostí. Zaměřili jsme se na tři klíčové akcie, které by investoři mohli v krátkodobém horizontu prodat, aby se vyhnuli možným ztrátám. Konkrétně se jedná […]

Text: Redakce

Foto: Shutterstock

11. 06. 2024


Diskuze k článku

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna, vyžadované informace jsou označeny hvězdičkou.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

 
 
 

 
  • Reformista

    16 února, 2023

    S tím systémem ať si vláda dělá co chce, za pochodu ať mění pravidla jak chce, ovšem pouze za podmínky, že účast v něm bude dobrovolná!

    Proč by nemohl do penze třeba už v 50ti jít ten, kdo má celý život 2 zaměstnání, nebo HPP+OSVČ ze kterých platí 2x (nad)průměrné odvody?

    Proč není místo konkrétního věku odchodu pravidlo třeba takové, se do penze jde po 42 odpracovaných letech? Je tu nemálo lidí, kteří pracovali od 18ti a zdaleka ne všichni platili nízké odvody.

    Proč se vláda dívá jen na konec té křivky a ne na její začátek? Tedy třeba na to, že dnes plno mazánků nastupuje o rok pozděni do 1. třídy (= o rok méně odvádějí). Že plno lidí studuje obory, po kterých není na trhu poptávka, místo aby šli makat po maturitě. Že si to studium o 1-3 roky prodlužují, tzn. ostatní jim o to déle platí školy i zdravotní pojištění a oni o to méně let platí do systému.

    Naopak budou vymýšlet předčasný odchod pro „náročné“ profese. Kdo to bude posuzovat? Ústřední plánovací komise? A zohlední, že i některá duševní povolání jsou náročná? Nebo to dostanou jen mediálně populární hasiči a záchranáři?
    A neměli si tedy ti v „náročných“ povolání platit do 3. pilíře a jít prostě do předdůchodu? Kdo koho kdy do toho povolání nutil? Byla to jejich svobodný volba! A tehdy jim nikdo předčasnou penzi nesliboval.

    Stejně tak „výchovné“. Je si vláda jistá, že to pětikilo za dítě dostal vždy jen ten, kdo skutečně to dítě vychoval, vychoval dalšího plátce do systému?

    Odpovědět