Kolik peněz nechat ležet a kolik investovat?

Finanční rezerva není totéž co všechny úspory

Za finanční rezervu je užitečné považovat peníze určené na skutečně neočekávané situace. Typicky výpadek příjmu, nutnou opravu auta, porouchaný spotřebič nebo nenadálé výdaje spojené s bydlením.

Vedle toho ale domácnost může mít peníze odložené na výdaje, o kterých už dopředu ví – například dovolenou, roční pojistné, rekonstrukci nebo nové auto. Takové prostředky sice také není vhodné bez rozmyslu investovat, nejde ale o nouzovou rezervu v pravém slova smyslu.

Pro přehlednější správu peněz tak lze úspory rozdělit do několika skupin:

Právě poslední skupina představuje peníze, u kterých lze začít řešit vhodnou investiční strategii.

Tři nebo šest měsíců? Rozhoduje finanční situace domácnosti

Jako základní orientační hranice se často používá rezerva odpovídající přibližně třem až šesti měsícům. Také Ministerstvo financí doporučuje mít v domácnosti volné prostředky alespoň ve výši tří, lépe šesti měsíčních příjmů a zdůrazňuje, že krátkodobá rezerva má být snadno dostupná.

Nejde však o pravidlo, které by dávalo stejný smysl pro každého.

Tři měsíce mohou být dostačující například pro domácnost se dvěma stabilními a na sobě nezávislými příjmy, nízkými pravidelnými náklady a bez výraznějších dluhových závazků.

Směrem k šesti měsícům a výše je naopak rozumné uvažovat zejména tehdy, když je domácnost závislá na jediném příjmu, má děti, hypotéku nebo vysoké nezbytné náklady. Větší rezervu může vyžadovat také příjem, který výrazně kolísá.

Nejde tedy pouze o otázku „tři, nebo šest měsíců“, ale především o to, jak velký problém by pro domácnost představoval delší výpadek příjmů.

Rezervu je praktičtější počítat z nutných výdajů

Oficiální doporučení Ministerstva financí používá jako jednoduché měřítko měsíční příjem. Pro vlastní plánování ale může být praktické vyjít také z nezbytných měsíčních nákladů.

Započítat lze například bydlení a energie, potraviny, splátky úvěrů, dopravu, pojištění, náklady na děti a další výdaje, které nelze při výpadku příjmu jednoduše omezit.

Pokud například domácnost potřebuje na nezbytné fungování 40 000 Kč měsíčně, tříměsíční polštář odpovídá 120 000 Kč a šestiměsíční 240 000 Kč.

Takový výpočet lépe odpovídá otázce, kterou má rezerva skutečně řešit: jak dlouho dokážeme bez nového zadlužování fungovat, pokud se hlavní příjem náhle sníží nebo úplně vypadne?

Do výsledné částky je navíc vhodné promítnout větší jednorázová rizika. Majitel staršího auta nebo rodinného domu může například potřebovat vyšší částku než člověk v pronájmu, který auto nepoužívá.

Kde by měla finanční rezerva ležet

U rezervy není hlavním cílem dosáhnout maximálního výnosu. Podstatnější je dostupnost peněz a nízké riziko, že právě v okamžiku, kdy je budete potřebovat, bude jejich hodnota výrazně nižší nebo k nim nebude možné rychle získat přístup.

Ministerstvo financí v této souvislosti uvádí jako příklad spořicí účet bez výpovědní doby.

Držet kompletní nouzovou rezervu například v akciích, dlouhodobých investicích nebo jiných aktivech, jejichž hodnota může kolísat či u nichž nemusí být okamžitě dostupná likvidita, proto vytváří zbytečný problém. Člověk může být nucen investici ukončit právě v nevhodnou dobu.

Česká národní banka ostatně při vysvětlování investičního trojúhelníku upozorňuje na vztah mezi výnosem, rizikem a likviditou. Vyšší potenciální výnos nelze současně automaticky spojovat s nulovým rizikem a vysokou dostupností prostředků.

Které peníze už lze považovat za investiční

Jednoduché vodítko zní: investovat lze především prostředky, jejichž případnou ztrátu části hodnoty člověk finančně unese a které nebude potřebovat na běžný provoz, nouzovou situaci ani známé blízké výdaje.

Před první nebo další investicí proto dává smysl položit si několik otázek:

• Je už vytvořena dostatečná nouzová rezerva?
• Nečeká mě v příštích měsících větší výdaj?
• Nemám drahý dluh, jehož splacení by mělo před investováním vyšší prioritu?
• Na jak dlouho mohu peníze skutečně postrádat?
• Jak velkou případnou ztrátu jsem schopen finančně i psychicky přijmout?

Teprve peníze za touto hranicí mají charakter skutečného investičního kapitálu.

Ten lze následně rozdělovat mezi různé druhy aktiv podle cíle, horizontu a tolerance k riziku. Vedle akcií, ETF, fondů nebo dluhopisů může být jednou z možností také investování do úvěrů.

Rodina a živnostník zpravidla potřebují větší polštář

Výše rezervy by měla odpovídat nejen velikosti výdajů, ale také tomu, jak snadno lze obnovit příjem.

Zaměstnanec ve stabilním oboru, jehož partner rovněž pracuje, je v jiné situaci než domácnost s jedním živitelem a dvěma dětmi. Ještě odlišnější situaci může mít živnostník nebo podnikatel, jehož příjmy přicházejí nepravidelně.

U OSVČ je navíc vhodné oddělovat osobní rezervu od peněz potřebných pro podnikání. Daňové povinnosti, provozní náklady nebo peníze určené na úhradu dodavatelů nejsou volným kapitálem jen proto, že momentálně leží na účtu.

Stejný princip platí i pro rodiny. Čím více lidí je na rozpočtu závislých a čím vyšší jsou pevné závazky domácnosti, tím větší význam má dostatečný finanční polštář před tím, než se větší část volných prostředků přesune do investic.

Rezerva a investice mají každý jiný úkol

Rozhodování mezi spořením a investováním nemusí být soubojem o to, kde peníze vydělají více. Obě části osobních financí řeší jiný problém.

Finanční rezerva kupuje především čas a schopnost zvládnout neočekávanou situaci bez nutnosti prodávat investice nebo si půjčovat. Investiční portfolio naopak pracuje s penězi, které mohou zůstat uložené delší dobu a u kterých investor přijímá určitou míru rizika výměnou za možnost vyššího zhodnocení.

Jakmile jsou tyto dvě role oddělené, bývá mnohem snazší určit, které peníze ještě mají zůstat bezpečně po ruce a které už mohou dostat dlouhodobější investiční úkol.