Měnovou politickou se zabývala i Česká národní banka, která opět ponechala úrokové sazby beze změny na rekordně nízké úrovni. Základní úroková sazba tak zůstala na 0,05 %.
Nízké úrokové sazby mají být jedním z impulsů, které pomohou nastartovat ekonomický růst. Nicméně mají rovněž motivovat investory, aby začali více investovat. Podle guvernéra FEDu Bena Bernankeho je zdrojem dnešních problémů globální přebytek úspor. Ekonomové se však rozcházejí v názoru, proč tento přebytek je, jak dlouho potrvá a zda je vůbec prospěšný.
Kořeny přebytku v Asii?
Asijská finanční krize v 90 letech minulého století způsobila kolaps investiční poptávky v regionu a současně přiměla asijské vlády začít hromadit likvidní aktiva jako hráz proti další krizi. Nicméně vzhledem ke stárnoucímu obyvatelstvu Německa a Japonska se zvyšují penzijní úspory obyvatelstva. Rovněž v země vyvážející robu, shromažďují úspory, neboť jejich vládci jsou si alespoň částečně vědomi toho, že rychle rostoucí obyvatelstvo ropných velmocí má „své potřeby“ a vysoké příjmy z ropy, zde nejsou donekonečna. Jak vlády, tak soukromí investoři začali více hromadit aktiva, aby byli připraveni na další krizi.
Kdo může za přebytky?
Asijské investice opětovně zažívají boom tažený Čínou, nicméně globální úrokové sazby jsou na nižší úrovni, než byly v roce 2005. Pro vysvětlení proč tomu tak je, existuje několik protichůdných teorií, které jsou sice elegantní, ale ani jedna nedává odpověď na vše. Jedni tvrdí, že se zvyšují dlouhodobá růstová aktiva, což zvedá rizikovou prémii u aktiv, která jsou považována jako relativně bezpečná. Mnohé studie naznačují, že je stále obtížnější ukotvit očekávání dlouhodobých růstových trendů na spolehlivých faktorech. Jiní připisují nízké dlouhodobé úrokové sazby rostoucímu významu rozvíjejících se ekonomik, avšak důraz přitom kladou spíše na soukromé úspory než na úspory veřejné. Jelikož rozvíjející se ekonomiky mají relativně slabé trhy aktiv, hledají jejich občané bezpečné úložiště ve vládních dluhopisech rozvinutých zemí. Pro obyvatele rozvíjejících se zemí je obtížné diverzifikovat riziko dané rychle rostoucím, ale rovněž velmi kolísavým prostředím. Navíc se v důsledku neexistujících či slabých záchranných sociálních sítích cítí zranitelní, a tak raději hodně spoří.
Zodpovědnost za velké přebytky úspor však nenesou občané, ale především centrální banky a z části suverénní fondy (Sovereign wealth fund). Přičemž je jasné, že vlády nemají stejnou motivaci jako občané. Kromě toho při bližším zkoumání zjistíme, že zdůvodnění ukazující na rozvíjející se trhy je sice pohodlné, ale už ne tak přesvědčivé, jak by se mohlo na první pohled zdát. Rozvíjející se ekonomiky rostou mnohem rychleji než rozvinuté země, což by podle neoklasických růstových modelů mělo tlačit globální úrokové sazby nahoru a nikoli dolů. Rovněž platí, že začleňování států s rozvíjejícími se trhy do globální ekonomiky s sebou přineslo záplavu poměrně levné pracovní síly. Podle standardní teorie by z globálního přebytku pracovní síly mělo vyplynout zvýšení míry návratnosti kapitálu. To by ovšem mělo hnát úrokové sazby vzhůru a nikoli dolů. ´
REKLAMA
Selský rozum
Jakékoli vysvětlení nízkých úrokových sazeb musí zahrnovat globální neochotu bank půjčovat prostředky, zejména malým a středním podnikům. Sice centrální banky pumpují do oběhu značné množství prostředků, ale ty už nejsou obchodními bankami „podstupovány“ dále, ale zůstávají na účtech obchodních bank, které si jimi vylepšují svou kapitálovou přiměřenost a bilanci. Zcela bez viny nejsou ani politici tlačící na další zpřísnění regulace. Přísnější regulace úvěrových standardů totiž uzavřela důležitý zdroj investiční poptávky, a to tlačí globální sazby dolů.
Další zvyšování úrokových sazeb můžeme s největší pravděpodobnostní čekat, až oslabí globální nejistota a averze k riziku a tím pádem se obnoví globální růst, pak by se měly úrokové sazby začít opětovně zvyšovat. Přesný okamžik kdy se tak stane, však nelze říci. Je možné, že „záhada“ globálního přebytku úspor tak může trvat ještě několik let.
