Úterý 21. listopadu. Svátek má Albert.

Každý dlužník je jiný

V posledních asi dvou letech se stala velmi populární zkratka PIIGS. To, že se jedná o zkratku anglických jmen problémových zemí eurozóny, není třeba moc připomínat. Navíc se jedná o slovní hříčku. Když z výše uvedené zkratky odstraníme jedno písmeno, dostaneme se k anglickému názvu, který česky můžeme přeložit jako prase. Je to vystihující symbolika chování mnoha politických elit těchto zemí, které se zásluhou jejich rozhodnutí dostaly do velkých problémů.

Nicméně i mezi těmito zeměmi existují znatelné rozdíly anení úplně vhodné všechny házet do jednoho pytle. I když na druhé straně určitě u nich najdeme mnoho podobných znaků. Mezi ty nejhlavnější patří vysoké zadlužení, v podstatě nemožnost emitovat státní dluhopisy na finančních trzích a získat tak prostředky na provoz státu. A když už se úpis povede, úroky dluhopisů jsou velmi vysoké.

Stejně jako se každá země dostala do dluhových problémů rozdílnou cestou, je rozdílný i způsob, jak tyto státy přistupují k řešení svých problémů. Blíže se podíváme na asi nejvíce rozdílné země, a to Řecko a Irsko.

Slunné Řecko

Do EMU se Řekové dostali v podstatě jen zásluhou dlouhodobého falšování statistických údajů. Navíc euro řeckou ekonomiku znatelně poškodilo, neboť nebyla dostatečná silná na jeho zavedení.

Poněkud zvláštní se je i řecký přístup k řešení problémů. Vláda si, přes silné protesty občanů, schválila poměrně drastické škrty, ale zcela evidentně to nestačí. Nepomůže ani privatizace některých podniků. Řecko žádá o dodatečnou pomoc v podstatě co tři měsíce, tedy v době kdy mu dojdou peníze z předchozí půjčky. V podstatě jen vytlouká klín klínem a je to učebnicový příklad toho, kam by se nejenom stát, ale především člověk, neměl dostat, nechce-li zbankrotovat.

Když se podíváme na aktuální situaci Řecka, uvidíme, že to potřebuje získat nové peníze (zřejmě od EU a MMF), neboť 20. března má splatit dluh 14,5 mld. eur, které ovšem nemá. Pokud tento dluh nesplatí, zkrachuje. I když se zdá, že je času stále dost, není tomu tak. Schvalování půjčky ze strany MMF a EU trvá v řádech týdnů, takže nyní je v podstatě nejvyšší čas. 

Jak je vidět Řecku peníze nestačí. Dluhů je příliš. Dluhová služba činila v loňském roce takřka 15 % HDP Řecka, a to je opravdu hodně. Proto se řecká vláda snaží snížit dluh i formou dohody s investory o odpisu části dluhu. I když se na summitu EU v loňském roce uskutečnila dohoda o odpisu 50 % řeckého dluhu, stále nebyla naplněna.

V současnosti jednaní řečtí ambasadoři se soukromými investory o odpisu řeckého dluhu. Avšak vypadá to, že padesáti procentní odpis řeckého dluhu z knih soukromých investorů nebude stačit. Řada evropských finančních společností je ve složité situaci a ve chvílích, kdy mají shánět nový kapitál, se jim dobrovolně odpouštět Řecku nechce. Výhodnější jim nakonec může přijít vyvolat bankrot Řecka a spustit výplatu náhrad z CDS kontraktů. Přesto všechno to však vypadá, že dohody bude nakonec dosaženo, neboť banky budou k dohodě dotlačeny vůlí politiků.

Keltský tygr

Jiný případ je Irsko. Jeho ekonomické ukazatele před krizí patřily k nejlepším v Evropě. Do dluhových problémů jej dostalo politické rozhodnutí zachránit banky. Což je rozdílný případ ve srovnání s Řeckem. Rovněž přístup k řešení dluhové krize je naprosto odlišný. Irsko sice bylo nuceno požádat o pomoc Mezinárodní měnový fond i Evropskou unii, které si za půjčky vymezily dodržování striktních podmínek. Irsko se předloni dohodlo s EU a MMF na záchranném úvěru v celkové hodnotě 85 miliard eur

Jednou z podmínek úvěru bylo snížení zadlužení. To se podařilo. Irsku se povedlo za loňský rok udržet schodek pod deset procent HDP. Nicméně stále není vyhráno. Problémy jako utlumená domácí poptávka, vysoká nezaměstnanost a slabá obchodní bilance pokračují. Přesto však irské ministerstvo financí plánuje návrat na dluhopisové trhy, které opustilo v září 2010, kdy úroky u irských dluhopisů překročily sedm procent.

Přístupy obou zmiňovaných zemí jsou naprosto odlišné. Zatím to vypadá, že irský přístup vítězí. Naopak Řecko je v současnosti na nejlepší cestě zbankrotovat. Někde uprostřed mezi oběma postoji se pohybuje Portugalsko, což byla třetí ze zemí PIIGS, které obdržely pomoc od mezinárodních institucí. Tomu se, byť s výraznějšími obtížemi, než v případě Irska, daří splňovat podmínky pomoci.

Další vývoj je však ve hvězdách. Země, které nyní své dluhy zvládají, se velmi rychle mohou dostat do problémů, ze kterých je pak jen obtížné uniknout, jak ostatně ukazují i výše uvedené příklady. 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.