Napsat svérázný bestseller o ekonomice je výborný způsob, jak si znepřátelit celou ekonomickou sféru. Nicméně Thomas Piketty není jen obyčejný pisálek. Spisovateli se podařilo skloubit reálná čísla světových statistik. Nejedná se tedy o teoretické spekulace, ale o shodu faktů s Pikettyho teorií jako respektovaného akademického ekonoma. Proto kniha podobného charakteru za poslední desetiletí na trhu nebyla k dispozici.
Kniha „Kapitál“ na svých 664 stranách přináší několik velkých příspěvků ohledně ekonomického a hospodářského dopadu v dlouhodobém horizontu. Svá tvrzení autor opírá o vývoj událostí za posledních 300 let zejména v zemích Evropy a Ameriky.
Spisovatel je průkopníkem ve využívání daňových statistik k měření nerovnosti bohatství. Popisuje, jak léta 1914 – 1970 byla historickým mezníkem v nerovnosti příjmů a zásob bohatství na trhu. Od roku 1970 se rozdíl v nerovnosti příjmů citelně liší. Ukazuje na hlavní přínos knihy pro současné ekonomické hospodářství a zároveň velký vykřičník v novodobém chápání bohatství s nerovností.
Peníze mění svou hodnotu
Příkladem může být i vítěz poháru ve Wimbledonu. Loňského roku připadlo vítězi Wimbledonova poháru 25 milionu liber. Před čtyřiceti lety získal vítěz 91 000 liber. V dnešních měřítkách je nárůst 33násobný v porovnání s rokem 1974. Podobná reálná data z minulosti jsou tím, co autor využívá ve své knize pro znázornění a přiblížení svých závěrů i neekonomické části čtenářů.
Doposud nikdo nezpochybnil Pikettyho statistické tvrzení, že 60 % z nárůstu amerického národního příjmu za posledních 30 let po roce 1977 patřilo nejbohatšímu 1 % obyvatel. Je jen jediná skupina, která se má lépe než horní 1 % – a tou je TOP 10 z horní skupiny 1 % obyvatel.
REKLAMA
Nobelova cena pro Pikettyho?
Pikettyho neuvěřitelná čísla odhalují data, která autor shromáždil pomocí daňových přiznání. Podle některých ekonomů si zaslouží za tento významný úspěch dokonce Nobelovu cenu. Piketty zároveň pokračuje, že tento dramatický nárůst v příjmové nerovnosti bohatých ekonomik nemá tolik co do činění s vlastním kapitálem. Dokonce i ve Spojených státech byl tento nárůst řízen rostoucími platy, nikoliv rostoucím příjmem z kapitálového majetku.
Teorie kapitalismu, kterou Piketty v knize přináší, vysvětluje i skutečný směr a následnou predikci, kam současné rozdělení bohatství směřuje. Jeho hlavní tezí je požadavek na změnu systému trhu. Systém volného trhu má přirozenou tendenci zvýšení koncentrace bohatství, protože míra návratnosti majetku a investic byla vždy vyšší než míra hospodářského růstu. Dvě světové války, deprese a vysoké daně tlačily dolů návratnost bohatství ve 20. století, zatímco rychlý růst produktivity a počet obyvatel stoupal. Piketty se i domnívá, že bez vyrovnávacích faktorů se vyšší návratnost kapitálu dál koncentruje pouze v další bohatství. To bude patrné zejména ve chvíli, kdy stárnoucí populace znamená zpomalování růstu ekonomiky.
Kniha taktéž ukazuje, že moderní ekonomický růst a šíření vzdělanosti nám zároveň umožňují vyhnout se společenské nerovnosti, kterou ukazoval Karel Marx. Mnoho lidí se obávalo pomalého tempa růstu rozvinutých ekonomik po finanční krizi v roce 2008. Mnozí z nich také měli obavy z rostoucí nerovnosti. Zde se zdá, že kniha nabízí elegantní způsob, jak vysvětlit obě obavy. Kniha však ukazuje mnohem komplexnější přístup pohledu na svět ekonomické nerovnosti.
Kniha je zároveň i pozoruhodným a originálním vědeckým dílem, které může změnit náš náhled na dějiny ekonomiky a konfrontuje nás s chmurnými vyhlídkami dnešní společnosti.
