Pátek 14. prosince. Svátek má Lýdie.

Jak začít bohatnout, aniž se zvýší vaše příjmy

V době krize a ekonomické nestability obzválště se pro většinu lidí bezesporu stává důležitou otázka “Kde získat peníze a jak je utrácet co nejefektivněji?”. Odpověď přitom není složitá.

Jsem student prvního ročníku VŠE, hodně času věnuji studiu a to i mimo školní program a zároveň ještě společně se svými rodiči a bratrem provozuji rodinný podnik v Rusku, odkud jsem před dvěma roky přijel do Prahy. Ekonomická témata mě začala zajímat již od mala, jelikož před svýma očima jsem vždycky měl za vzor své rodiče. Přečetl jsem si hodně knih z různých oblastí ekonomie a managementu a troufnu si říct, že k dnešnímu dni už mám svůj vlastní názor na některé věci, jež se odehrávají na jevištích ekonomického života společnosti.

Vytvořil jsem vlastní model rodinného rozpočtu, na jehož současnou podobu jsem přišel po třech letech jeho používání, modifikací a neustálého zdokonalování. Neodvážím se říci, že jeho dnešní podoba je už konečná, vůbec ne! Stále hledám cesty k maximalizaci užitečnosti, pohodlí a jednoduchosti použití tohoto modelu rozpočtu, využívám nejmodernějších postupů výpočtů a praktických znalostí z různých oblastí účetnictví a informatiky.

Používat jakýsi prvotní rozpočet svých financí jsem začal před třemi lety, kdy došlo k začátku celosvětové krize. V té době mi bylo 17 let. Intuice mi poradila: „Potřebuješ více peněz než obvykle. Nastává totiž doba nestability a finančního úpadku.“

První, co mě v té době napadlo, byla fráze nejbohatší ženy na světě všech dob, Američanky Henrietty Jane Greenové (od koho se ještě učit, když ne od úspěšných lidí). Tuto frázi jsem jednou spatřil v nějaké knize a zněla podobně jako: „Každý cent, který uspoříme, je centem, který jsme dostali za svou obrovskou práci zdržet se a neutratit jej.“ [1] Tato věta mě dovedla k závěru, že šetření peněz je také jakousi formou výdělku, ale méně náročnější a pracnější než samotná práce.

Rodinný rozpočet je vhodný pro všechny skupiny obyvatelstva počínaje osamělými chudáky a konče multimilionáři. Možná vám to teď přijde trochu divné, ale z mého hlediska i lidé úspěšní a velmi bohatí mají, co se učit. V opačném případě je naprosto pohltí a spolkne evoluce a moderní způsoby řízení jak firemního, tak i osobního života. Stát se slavným není tak relativně tak těžké, jako udržet se na vrcholu Olympu.  Proto jedním z mých životních mott je neustálý rozvoj a práce na všech aspektech své osobnosti.

Vraťme se ale k tématu rozpočtu. Konečná tabulka u různých lidí se bude lišit, ale její struktura a smysl, který nese pro člověka, by měly zůstat beze změn.

Co to je za rozpočet, o kterém tady stále mluvím? Především to je jeden z nástrojů na šetření peněz. Jak tedy funguje? Uvedu tady svůj vlastní příběh.

V době, kdy jsem svůj model ještě nepoužíval, moje měsíční výdaje činily 100 % (schválně nechci uvádět částky v absolutních veličinách jednak, protože se jedná o moje soukromí, a jednak s procenty to bude o něco názornější). Teď tyto výdaje klesly zhruba na 82 % (téměř o 1/5) a to i přesto, že se moje potřeby v posledních letech značně zvýšily. Nejsem bohužel (nebo bohudík) v nějakém modelu z učebnice mikroekonomie, kde bych toto faktum mohl opustit. To je reálný život, a proto některé věci tady vypadají trošku jinak, než nám říkají knihy a poučky.

Ze začátku smyslem mého osobního rozpočtu bylo pouhé sledování a evidence všech peněžních výdajů včetně internetových plateb, nákupů zboží a potravin.

Nedá se vyjádřit slovy, do jaké míry jsem byl vyděšen tím, za co většinou utrácím peníze. Šlo převážně o absolutně nepotřebné věci, například spoustu sušenek a potravin obecně, které přinejlepším stihnu vyhodit, než začnou hnít, a další věci, které jsem pak nikdy nepoužil. Myslel jsem, že se bez nich neobejdu, ale racionální pohled zvítězil nad veškerými mými domněnkami.

Nutnost evidovat veškeré výdaje vás postupně donutí k tomu, že se zbavíte zlozvyků kupovat si nepotřebné věci. To je důležitá a celkem zajímavá stránka, jak rodinný rozpočet působí z psychologického hlediska.

Zaprvé si musíte všechny výdaje zapamatovat nebo zapsat do diáře. Já osobně teď už spíše spoléhám na svoji paměť, protože po tak dlouhé době cviku je na náklady dobrá. Pak ale, když přijdete domů, musíte své poznámky přemístit do počítače. Využívá se za tímto účelem aplikace Microsoft Excel, jejíž elektronické tabulky dokážou vypočítat téměř jakoukoli potřebnou úlohu či statistiku.

Obvykle se denní náklady zapisují do tabulky na konci dne, večer. Není to ale příliš podstatné. Vaše práce třeba může mít své specifikum, kterému nejlépe vyhovuje jiná část dne.  Nakonec musíte spočítat celkové denní náklady. Na konci měsíce se obvykle měsíční náklady porovnávají s očekáváními na jeho začátku.

Všechny moje výdaje jsou roztříděny do několika skupin, které jsou podle mě nejfrekventovaněji užívány. Je tu například nájemné, výdaje na sportování, studium, jídlo, ale i na nákup elektronických spotřebičů, zdravotní péči a například oblečení.  Převádět peníze mezi různými skupinami se nesmí. Pokud vám na konci měsíce něco v nějaké skupině zbylo, převede se to do příštího účetního úseku.

Další výhodou rozpočtu je poskytování různých zajímavých informací. Jednou z nich jsou například průměrné výdaje na den. Také již v předcházejícím měsíci víte, kolik orientačně utratíte za příštích 30 dnů a jak tedy své příjmy efektivně rozložit mezi různé položky.

Důležité je se toho rozpočtu pak vždy držet. Zpočátku to nebude jednoduché, ale jakmile pochopíte princip fungování systému, začne se vám líbit, a ušetříte tak s jeho pomocí značné množství peněz.

Mnou předložený model je vhodný pro všechny skupiny obyvatel včetně studentů a nepracujících. Při žádoucí snaze, trošce trpělivosti a správném použití umožňuje ušetřit hodně peněz, což se osvědčilo i podle mých osobních zkušeností. Do přílohy přidávám svůj koncept, který však neobsahuje žádná čísla, a může se u různých jednotlivců lišit.


[1]   Volný překlad. Pozn. autora.

Evidujete si vaše výdaje?

Nahrávání ... Nahrávání ...

10 komentářů: “Jak začít bohatnout, aniž se zvýší vaše příjmy”

  1. FD napsal:

    Ano, souhlasím s Vámi, že čím více členů má Vaše rodina, tím je obtížnější zařídit pravidelné vedení účetnictví všemi jejími členy (tady by nebyla na škodu nějaká rodinná EET, viďte :)).
    Nicméně z mého pohledu je lepší udělat alespoň malý krok směrem k hospodárnosti, než se na ni úplně vykašlat. Dá se to zařídit tak, že budete i nadále evidovat alespoň ty svoje příjmy a výdaje, které protečou přes „Vaši kapsu“. Mít část peněz pod kontrolou je totiž pořád lepší, než je nemít vůbec. :)

  2. pupik napsal:

    Já si příjmy a výdaje vedu také, ale od okamžiku kdy mám rodinu s dětmi, je to dost náročné. V podstatě sice výdaje vidím, ale nejsem schopen s nimi nic moc udělat, protože koupíte dítěti ty botičky za 700 co mu nohu nezkrivi, nebo mu koupíte od Vietnamců za 300 s vědomím že mu poskodite zdraví? Navíc s rodinou je denních výdajů, transakcí a finančních mikropresunu tolik, že je tato evidence dost časově náročná a za chvíli zjistíte že vám to ucetně nesedí, protože to vyžaduje disciplínu ode všech členů rodiny a to zajistite dost těžko.

  3. Autor napsal:

    Nikoho nenutím, kdo to chce a potřebuje, ten to zkusí. Jinak dokud to nezačnete používat, nedokážete posoudit ani o užitečnosti, ani o vhodnosti systému. Co se týče názoru pana Habeše, můžu říct, že můj otec je stejného názoru a dle mě se mýlí. Svůj názor nezměním, protože jsem si to vyzkoušel, což vřele doporučuji i Vám, i když bych vydělával miliony eur nesmím se vzdát šetření…jinak to jednou stejně dopadne špatně v současných ekonomických podmínkách. Děkuji za názory 🙂

    • Petr - Vysočina napsal:

      Souhlasím s Vámi. A klobouk dolů, že takovéto názory má člověk ve Vašem věku, já na to přišel asi o 15 let později. Na druhou stranu teď vidím ten propastný rozdíl PŘED šetřením a PO šetření.

    • viglib napsal:

      Ja s Vami v obecne rovine souhlasim – sporit musi kazdy bez ohledu na vysi prijmu. Ale odpoved ‚kdo nezkusil, nepochopi‘ mi neprijde prilis presvedciva. Bud mam na konci mesice vyssi prijmy nez vydaje anebo naopak. V pripade plusu mi pak ten rozdil bud staci vzhledem k vysi planovanych budoucich utrat, anebo ne. Pokud ne, snizim vydaje tam, kde to nejmin boli a nejvic se usetri. K cemu je excel fakt nechapu. Vy byste bez neho nevedel, co si kupujete v ramci luxusu a co jsou nezbytne vydaje? Moje matka si vede takovou evidenci cely zivot. Super, takze mi muze rict, kolik byly vydaje na me obleceni, kdyz mi bylo treba devet. Zajimave? Jiste. Uzitecne? …

  4. viglib napsal:

    Takze si povedu evidenci. Fajn. A jak rozhodnu, za co vydavam prilis? A co je vlastne prilis? A kdyz na ty dve otazky budu mit odpoved a prijdu napriklad na to, ze utratim moc za obleceni, tak prestanu nakupovat obleceni nebo budu kupovat levnejsi? Vidim to takhle – kdo ma v hlave mozek, dokaze poznat bez excelu, jestli si muze dovolit to, co si kupuje. A kdo tohle nedokaze, tomu asi excel nepomuze.

  5. Habeš napsal:

    Takto bych žít nedokázal. Preferuji získat dostatečně vysoký příjem, který podstatně převyšuje Vaše potřeby. Ale vy k němu určitě jednou také dospějete. Pracujte na sobě.

  6. Wimmer-Dahl napsal:

    Excel je dobrý na nějaké následné analýzy nad sebranými daty výdajů. Pro vlastní evidenci doporučuji nějaký spec. SW, mě se osvědčilo RQ Money

  7. Pavel napsal:

    Chtěl bych pochválit Váš článek. Je psaný jednoduše, z praxe a bezpochyby funguje. Někde se začít musí. Nejde o to, že člověk ušetří třeba několik set korun, ale že si zvykne na tento systém a bude zacházet se svými financemi mnohem efektivněji. Musí se však neustále chtít učit a přijít na to, co potom s ušetřenými penězi udělat, aby pracovali za vás.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.