Sociální demokracie a současný premiér Bohuslav Sobotka prosazují zrušení 2. pilíře již od prvních úvah o jeho zavedený. V současné koaliční vládě má ČSSD navrch a fondovému spoření na penzi odtikávají poslední měsíce života.
Přiznejme si. Druhý pilíř byl bohužel propadák. Místo statisíců účastníků jich získal za rok fungování pouze 83 960 a nashromáždil prostředky v objemu přibližně 350 mil. Kč. Proti fondovému spoření, jehož hlavním smyslem mělo být rozložení rizika penzijního systému, se od počátku stavěly levicové strany v čele s ČSSD i odborové svazy sdružující zaměstnance. Důsledná opozice 2. pilíře vedla k jeho bojkotu ze strany občanů. Jedni uvěřili v jeho nesmyslnost proklamovanou levicí, jiní nevstoupili s ohledem na očekávané krátké trvání „doživotního spoření“.
Hlavní smysl 2. pilíře: Snížení rizika
Současná vláda bude rušit druhý pilíř, protože vyvádí prostředky z prvního pilíře – průběžného systému. To je samozřejmě pravda. I při aktuálně nízkém zájmu o druhý pilíř bylo vyvedeno přibližně 210 mil. Kč. Na druhou stranu ale zvyšuje prostředky odváděné lidmi na penzi, čímž by i jejich penze mohly být vyšší.
Levice je proti 2. pilíři i z dalších důvodů. Jedním z nich je odpor vůči trhu, tržním mechanismům a investičnímu riziku. V penzijních fondech jsou peníze umísťovány na kapitálový trh, kde pochopitelně podléhají kolísání. Kdokoli investuje, a nejen v penzijních fondech, podstupuje investiční riziko. Za jeho přijetí je ale odměněn vyšším očekávaným výnosem na delším horizontu. Dlouhodobé výnosy, které zahrnují dokonce dobu Velké deprese ve 30. letech 20. století i paniku po pádu banky Lehman Brothers, se na americkém trhu pohybují kolem 8 % ročně. Při spoření na penzi přitom hovoříme o horizontu 30 – 40 let.
Rizika s sebou nese ale i průběžný systém. Hlavním je přitom riziko stárnutí populace, které lze v 1. pilíři sice řešit parametrickými změnami, ale… zvýšení výběru důchodového pojištění může narazit na odpor pracujících a na hranici konkurenceschopnosti, snížení důchodů bezpochyby narazí na voličskou populaci penzistů a lidí před důchodem a prodlužování věku odchodu do důchodu se také nesetkává s pochopením pracujících, navíc může narazit na limity zdravotnictví.
REKLAMA
Každý z obou pilířů s sebou nese trochu jiné riziko. Hlavním rizikem průběžného systému je demografické riziko, hlavním rizikem fondového systému je investiční riziko. Pokud se oba systémy zkombinují, celkové riziko penzijního systému klesne. A to je hlavní smysl zavedení fondového pilíře.
Hlavní chyba 2. pilíře: Měl být povinný
Současná (stále ještě existující) podoba fondového pilíře má řadu nedostatků. Mezi nimi ale vyčnívá jeden zásadní: Fondový pilíř měl být povinný, alternativně měl být umožněn výstup z něj. To by býval byl výborný stabilizační prvek 2. pilíře, ale především by ho to učinilo koncepčně smysluplným.
Bez povinného vstupu je „azylem“ pouze pro lidi s vyšším příjmem. Současné propočty založené na aktuální podobě prvního pilíře (z něhož penze dlouhodobě klesají, a přesto se v něm nedostává dostatek peněz na výplatu důchodů) vybízejí ke vstupu do fondového spoření lidi s nadprůměrnými příjmy – a vypočtené rozdíly jsou navíc tak minimální a postavené na vodě (odhadu zhodnocení apod.), že nejsou žádným velkým lákadlem.
Pro lidi s vyššími příjmy je 2. pilíř nepodstatný. Tito lidé ve své většině úspory tvoří i bez něj. Zásadní by byl právě pro lidi s nižšími příjmy, kteří úspory nevytváří, naopak jsou častými oběťmi předlužení a exekucí. Fondový systém penzí by je donutil (a pomohl by jim, neboť odvody do něj ze mzdy jsou povinné a nemohou podlehnout např. exekuci) vytvořit vlastní úspory na penzi.
REKLAMA
Byl-li by vstup do druhého pilíře povinný, možná by současné vládní prohlášení závazek zrušit ho neobsahovalo. I lidé s nižšími příjmy by z výpisu z penzijního účtu viděli, že mají na penzi vytvořeny alespoň nějaké úspory a že jsou to úspory jejich. Co mají v průběžném systému? Slib, že někdy v budoucnosti (kdy, to není jisté, neboť věk odchodu do důchodu lze změnit jediným zákonem) dostanou nějakou penzi (jako, to také není jisté, neboť i způsob výpočtu penze se mění až příliš často). Nic víc.
Jak skončí 2. pilíř
„Vláda připraví detailní návrh na ukončení důchodového spoření při respektování vlastnických práv jejich účastníků,“ píše se v návrhu vládního prohlášení. Za tímto účelem chce ustavit odbornou komisi. Víc ale návrh neobsahuje. Hovoří ještě o zvýšení valorizace penzí na míru inflace a 1/3 růstu reálných mezd a vytvoření stabilního penzijního systému, který bude moci vyplácet „přiměřené dávky“.
O způsobu zrušení 2. pilíře více hovoří koaliční smlouva: „Sloučíme II. a III. pilíř. Zastavíme vyvádění prostředků z průběžného důchodového pilíře.“
Je velmi pravděpodobné, že při zrušení 2. pilíře dojde k převodu veškerých naspořených prostředků (tedy i těch vyvedených z 1. pilíře) na doplňkové penzijní spoření. Tím by byla jak respektována vlastnická práva, tak naplněna koaliční smlouva. Navíc se v tomto smyslu již dříve vyjadřovali zástupci Sociální demokracie. Vrácení peněz, které byly dle současné platné legislativy vyvedeny z průběžného systému, do státního rozpočtu, by představovalo zásah do legitimních majetkových práv občanů.
Jakým způsobem naloží vláda s prostředky účastníků fondového systému, kteří nejsou účastníky třetího pilíře, jasné ale není. Nutit je založit doplňkové penzijní spoření ani „deponovat“ prostředky na speciálním účtu pro vyplacení v důchodovém věku, by znamenalo zásah do majetkových práv – a tak pravděpodobně budou vyplaceny v době zrušení 2. pilíře.
V současnosti se jedná pouze o prohlášení vládních stran. V konečném důsledku ke zrušení fondového penzijního systému dojít nemusí, byť se aktuálně tato varianta jeví jako málo pravděpodobná až vysoce nepravděpodobná.
„Předpokládáme, že po nástupu nových ministrů a jejich týmů vznikne nějaká pracovní skupina i za účasti Asociace penzijních společností, kde se objasní a prodiskutují detaily vládního záměru. Zatím jsme zaznamenali jen politické výroky bez jakéhokoliv hlubšího detailu, který by ukazoval, na čem se vláda oficiálně shodla a jak to chce provést. Penzijní společnosti tedy zatím musí fungovat podle stávající platné legislativy,“ říká Vladimír Bezděk, prezident APS ČR.
