Investiční životní pojištění: Stát ostrouhá příspěvek zaměstnavatele

Rozpočtový výbor má na programu dvě verze úpravy podpory životního pojištění v rámci zaměstnaneckých benefitů. První významně osekává použití investičního životního pojištění. Druhá významně sankcionuje předčasné zrušení životního pojištění či výběr peněz z mimořádného pojistného.

Základní verze úpravy zákona o daních z příjmů vychází z vládního návrhu. Podle této novely by zaměstnavatel měl i nadále možnost poskytovat příspěvek zaměstnavatele na rezervotvorná životní pojištění, ovšem s významnou výjimkou: Příspěvek by nesměl jít na investiční složku investičního životního pojištění. Konkrétní změna v zákoně říká:

“[…] je-li součástí pojistného za soukromé životní pojištění, na které poskytuje zaměstnavatel příspěvek, také částka určená k investování s pojišťovnou negarantovaným plněním, týká se osvobození od daně pouze té části příspěvku na pojistné za soukromé životní pojištění, která je určena ke krytí pojistného rizika ve výši ujednané pojistné částky, kterou se pojišťovna zavázala v případě vzniku pojistné události vyplatit […]“

Cílem úpravy je pravděpodobně zamezit „propírání“ peněz prostřednictvím mimořádného pojistného, jak se o tom několikrát zmínili vládní představitelé. Díky tomu může zaměstnavatel svému zaměstnanci odeslat 2 500 Kč měsíčně (30 tis. Kč ročně), aniž by kdokoli z nich zaplatil sociální a zdravotní pojištění a daň z příjmů. Zaměstnanec pouze zaplatí přibližně 3 % za uskutečnění mimořádného výběru a peníze může mít po výplatě převedené na účet. Ušetří tak zdravotní a sociální pojištění, zaplatí pouze daň ve výši 15 % z rozdílu mezi vlastním vkladem a výběrem příspěvků zaměstnavatele. Znění novely ale míří mimo a obcházení zákona neřeší.

I v rámci investičního životního pojištění je možnost vkládat prostředky do fondu s garancí pojišťovny, který nese výnos minimálně na úrovni technické úrokové míry. V takovém případě může zaměstnavatel podle navrhovaného znění peníze do fondu vkládat – a zaměstnanec si je může vybírat. Krom toho není pro pojišťovny problém vyvinout přímo kapitálové životní pojištění s možností vkladu mimořádného pojistného.

^REKLAMA

Cíl vládního návrhu dle důvodové zprávy je ale jiný. Vláda je vedená Sociální demokracií, která trpí až panickou hrůzou z tržního rizika, jak ukázala i v boji proti 2. pilíři penzijního systému. Pokud by byla schválena navrhovaná novela, museli by zaměstnanci přejít s příspěvkem zaměstnavatele do garantovaných produktů.

„Cílem navrhované změny je doplnit stávající ustanovení tak, aby z daňové podpory byla vyjmuta ta část pojistného za soukromé životní pojištění, na které poskytuje zaměstnavatel příspěvek, která je určená k investování s investičním rizikem pojistníka,“ uvádí důvodová zpráva.

Snaha o vymýcení investic je patrná i v plánované změně uznatelnosti odpočtu od základu daně u investičního životního pojištění: „Od základu daně nelze odečíst tu část poplatníkem zaplaceného pojistného za soukromé životní pojištění, která je určena k investování s pojišťovanou negarantovaným plněním.“

Výnos garantovaných produktů ovšem dlouhodobě nepokrývá ani inflaci, pokud pojišťovna nepřipisuje dostatečně vysoké zhodnocení nad rámec technické úrokové míry, nebo pokud nejsou sjednány v období s vysokou inflací. Pokud by lidé přešli na garantované produkty (a nikoli kvůli obcházení zákona, ale s cílem přilepšení na důchod), jejich dlouhodobý výnos by pravděpodobně inflaci nepřekonal.

^REKLAMA

Proč o to může vláda stát? Odpovědí může být tzv. inflační daň. Prostým tiskem peněz a zvýšenou inflací vláda (s pomocí centrální banky) může nejen odmazávat své dluhy, ale také ukrajovat z úspor obyvatel –zejména z úspor, které vynášejí méně než inflace.

Na stole Rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny ovšem leží ještě pozměňovací návrh poslance Jana Volného (ANO). Ten je jen obtížně kompatibilní se základní navrhovanou novelou a přinesl by jiné „řešení“ rozpočtového problému úniku daní.

„[…]dojde-li před skončením doby 60 kalendářních měsíců od uzavření smlouvy nebo před rokem, ve kterém pojištěný dosáhne 60 let k výplatě pojistného plnění ze soukromého životního pojištění, jiného příjmu, který není pojistným plněním a nezakládá zánik pojistné smlouvy, nebo k předčasnému ukončení pojistné smlouvy, osvobození zaniká a příjmem podle § 6, ve zdaňovacím období, ve kterém k této skutečnosti došlo, jsou částky příspěvků na pojistné, které byly u pojištěného v roce výplaty nebo předčasného ukončení smlouvy a v uplynulých 10 letech od daně z příjmů ze závislé činnosti osvobozeny […]“

Z úpravy Jana Volného vyplývá, že pokud zaměstnanec smlouvu o rezervotvorném životním pojištění vypoví či z ní vybere peníze před 60. rokem života nebo dříve než 60 měsíců od uzavření smlouvy, přestává být příspěvek daňově osvobozen. Zaměstnanec následně bude muset dodanit příspěvky za daný rok a za 10 let předešlých.

Nedodaňoval by tak zaměstnavatel, jak uváděli včerejší Hospodářské noviny, ale zaměstnanec. Ten by měl pouze povinnost zaměstnavatele na ukončení daňového zvýhodnění upozornit.