Pondělí 20. září. Svátek má Oleg.

Investiční tipy a rady Petera Lynche

Zdroj: Pexels.com

 Petera Lynche můžeme bez nadsázky zařadit mezi nejúspěšnější investory všech dob. Akciový fond Magellan pod jeho vedením v letech 1977 až 1990 dosahoval průměrného ročního výnosu 29,2 %. Za svou popularitu však Lynch vděčí nejen svým skvělým výsledkům, ale především zajímavé a přitom velmi prosté investiční strategii.

Strategii blíže popsal ve svých dvou knihách: One Up On Wall Street a Beating the Street, které dodnes patří mezi nejčtenější knihy o investování. Avšak i přesto, že je Lynch mezi investory legendou a jeho rady jsou široce známé a uznávané, v praxi mnohdy nejsou uplatňovány a stojí tak za to, si je připomenout.

Výhody drobného investora

Lynchův přístup k investování si získal oblibu především svou jednoduchostí. Hlavní myšlenka spočívá ve výběru společností, jejichž výrobky nebo služby investor sám používá a dobře zná. Díky vlastním zkušenostem můžeme dle Lynche předpovědět úspěch dané firmy dávno před tím, než si jej všimnou akcioví analytici a finanční instituce.

Lynch samozřejmě nenabádá k bezmyšlenkovitému nákupu akcií všech našich oblíbených společností. Jedná se ale o skvělý způsob nalezení potenciální investiční příležitosti. Následující kroky by měla tvořit zevrubná analýza základních fundamentů firmy: jaký je růst zisků a neplatíme za něj příliš? Co zajistí budoucí růst? Bude firma schopna splácet svůj dluh i v recesi? Jaká je její konkurenční výhoda?

Teprve zodpovězení daných otázek umožní investorovi popsat, proč vybral právě tuto akcii a co od ní očekává. Poté může konečně přistoupit k nákupu.

Popsaná strategie nevyžaduje použití složité matematiky a obyčejný investor má při její aplikaci dokonce několik výhod nad profesionály. Tou hlavní je skutečnost, že není nijak omezován svou velikostí. Naopak profesionálové, kteří mohou spravovat prostředky v řádech milionů až miliard dolarů, se mohou zabývat pouze většími firmami. Se stejným fenoménem se v posledních letech potýká i Warren Buffett. Jeho Berkshire Hathaway už zkrátka vyrostla do takové velikosti, že nenachází příležitosti pro smysluplné akvizice a ohromné množství hotovosti, které drží, využívá především k odkupu vlastních akcií. Pro společnost velikosti Berkshire by i akvizice celé firmy s tržní kapitalizací 100 milionů dolarů měla na výsledky pouze zanedbatelný vliv.

Avšak právě mezi těmito malými společnostmi se dle Lynche skrývají největší příležitosti. Mají totiž velký růstový potenciál a jejich hodnota se může zněkolikanásobit dříve, než si jich „velcí hráči“ vůbec všimnou. Navíc u nich kvůli menšímu zájmu profesionálních analytiků existuje mnohem větší pravděpodobnost podhodnocení. Z těchto důvodů Lynch investorům doporučuje zabývat se právě menšími firmami.

Tlak na krátkodobé výsledky

Dalším handicapem profesionálních investorů, který Lynch zmiňuje, je přespřílišný tlak na krátkodobé výsledky. Portfolio manažer se po několika neúspěšných měsících může začít strachovat o ztrátu přidělených prostředků či dokonce o své místo. Přitom i kvalitní dlouhodobá strategie může několik let za trhem zaostávat.

Naopak běžný investor si může dovolit krátkodobé výkyvy svého portfolia úplně ignorovat a zaměřit se pouze na dlouhodobou výkonnost. Pokud cena nějaké akcie v jeho portfoliu prudce klesá, přestože její fundamenty jsou stále dobré, může přikupovat a zvětšovat svou pozici. Portfolio manažerovi sice nic nebrání konat obdobně, ale z krátkodobého hlediska se jedná o riskantní krok, který si bude muset velmi dobře obhájit.

Poslední podstatnou výhodou drobného investora je možnost držet velmi koncentrované portfolio. Narozdíl od Petera Lynche nemusí sledovat 1400 různých společností, které vlastní. Nenachází-li žádné dobré příležitosti, může klidně držet pouze 3 akcie, o nichž je přesvědčen, že přinesou dobré výsledky.

Tenbagger

Termínem „tenbagger” Lynch označuje akcie s potenciálem až zdesetinásobit svou cenu. Hledání takových společností bylo důležitou součástí jeho strategie. K dosažení vysoce nadprůměrných výsledků stačí investorovi učinit za život jen pár takových nákupů.

Lynch přitom zdůrazňuje, že se nemusí vždy jednat o nejmodernější technologické společnosti. Příležitost zdesetinásobit své jmění měli investoři například v akciích společností Subaru, Wal-Mart nebo Starbucks. Ten, kdo v roce 2008 nakoupil akcie tohoto kavárenského řetězce za méně než 4 dolary, má dnes dokonce „thirtybagger” – třicetinásobek původní investice.

A kde máme takové společnosti hledat? Lynch radí zaměřit se na malé firmy na počátku své růstové trajektorie. Firmy by se ale zároveň neměly prodávat za nesmyslně vysoké násobky, ať už tržeb či zisku. Smyslem je za dobrou akcii nepřeplatit. Nižší násobky navíc skýtají příležitost toho, že akcie bude v budoucnu růst nejen díky vyšším ziskům, ale také díky expandujícím násobkům.

Tato kombinace vytváří ideální základ pro to, aby se společnost stala oním „tenbaggerem”. Skvělou příležitostí jsou rovněž firmy přicházející s revolučním a těžko napodobitelným produktem. To se v minulosti povedlo například Applu či Netflixu a jejich akcionáři byli odměněni tučným zhodnocením.

Dalším pozitivním ukazatelem je velký podíl akcií vlastněný vedením firmy. Ještě lepší pak je, pokud jde o zakladatele a vizionáře v jedné osobě. Příběhy Jeffa Bezose, Reeda Hastingse či Anthony Wooda v tomto ohledu mluví za vše. V takovém případě si může investor být téměř jistý, že management bude konat v nejlepším zájmu firmy a akcionářů. Nebude například iniciovat nesmyslné akvizice či se příliš zaobírat krátkodobými finančními výsledky. Trpělivé budování firmy se později samozřejmě projeví na růstu akcií.

Dokonalá společnost?

Lynch svou strategii hledání ideální společnosti v knize One Up On Wall Street Lynch shrnul následovně:

  • Firma se vyhýbá komplexním technologickým odvětvím s vysokou konkurencí. Ideální je jednoduchý business model, kterému je snadné porozumět.
  • Jedná se o opomíjenou firmu s nezajímavým jménem. Ještě lépe, podniká-li v odvětví, které se nejeví příliš atraktivně. Příkladem může být svoz odpadu. Analytici ji následně přehlížejí a firmě navíc nepřibývá konkurence, přestože její zisky stabilně rostou. Získáváme tak příležitost nakoupit rostoucí společnost s nízkou konkurencí za příznivou cenu. Eventuálně však dojde ke změně náhledu ze strany analytiků, což akcie společnosti vyžene vzhůru.
  • Firma by měla mít udržitelnou konkurenční výhodu. Ta může vycházet z příznivé geografické polohy, patentů či silné značky. Ať už je její zdroj jakýkoliv, ochrana před konkurencí je klíčem ke generování stabilně vysokého cash flow.
  • Společnost se vyhýbá nesmyslným akvizicím, které nepřináší žádnou synergii. Přebytečný kapitál naopak navrací akcionářům prostřednictvím odkupu vlastních akcií.
  • Vyrábí produkt, který jsou lidé nuceni kupovat znovu a znovu. Skvělým příkladem jsou léky, cigarety nebo limonády.
  • „Insider buying”. Pokud vedoucí pracovník své akcie prodává, o stavu společnosti to příliš nevypovídá. Možná jen náhle potřebuje větší množství hotovosti. Jestliže ale insideři nakupují, je to z jediného důvodu: věří v slibnou budoucnost společnosti.
  • Důležité je také vyhnout se nejznámějším akciím v nejpopulárnějším odvětví. Šance nakoupit je za dobrou cenu jsou minimální a až zájem o daný sektor opadne, investoři jsou často nepříjemně překvapeni.

Lynchova strategie je i po mnoha letech stále aktuální. Dokonce i v době pandemie mohl všímavý investor najít skvělé investiční příležitosti, aniž by opustil obývací pokoj. Ten, kdo loni v březnu po přesunu na home office, který s sebou nesl zdánlivě nekonečné videohovory, nakoupil akcie společnosti Zoom se mohl dočkat několikanásobného zhodnocení v extrémně krátkém časovém horizontu. Zoom rovněž skvěle splňuje 5. bod, jelikož spotřebitelé jsou nuceni své předplatné každý měsíc obnovovat. Vlastně si jej tak “kupují” znovu a znovu. Firma má navíc díky silnému “network effectu” podstatnou konkurenční výhodu. Je sice jednoduché naprogramovat podobný software, ovšem většina společností si vybere platformu, kterou již používají její dodavatelé či konkurenti.

Příkladů z období pandemie lze nalézt mnohem více. Spousta lidí se v nově nabytém volném čase začala věnovat sportu. Nakoupili si například běžící pásy a fitness programy od společnosti Peloton či běžecké oblečení od Nike. Ti z nich, kteří si uvědomili, že zdaleka nejsou jediní a na firmy se podívali detailněji, mohli zjistit, že splňují i mnoho dalších Lynchových kritérií. Obě společnosti mají dlouhodobě velmi silné tržní postavení. Nike má dokonce jednu z nejsilnějších značek na světě a lidé její produkty kupují i přes vyšší cenu.

Fitness programy od Pelotonu se pak staly tak oblíbené, že jeho ,,retention rate” (tedy podíl zákazníků, které si udržel i po dvanácti měsících) přesahuje 90 %. Oblíbenost fitness programů se podepisuje i na tom, že je firma schopna prodávat své trenažéry a běžecké pásy s obrovskou marží. Hrubá marže segmentu s fitness stroji ve třetím čtvrtletí 2020 dosáhla 45 %. To je vyšší hrubá marže, než se kterou své výrobky prodává Apple, jehož segment produktů měl ve stejném období marži pouhých 30 %.

Na těchto třech společnostech lze zároveň vidět, že není nutné, aby splňovaly všechny Lynchovy parametry. Například ani jedna z nich před pandemií nepatřila mezi malé firmy. I přesto své akcionáře odměnily obrovským růstem.

Příkladem malé firmy z opomíjeného odvětví naopak může být výrobce profesionálního nářadí Snap-On. Nejeden automechanik si mohl loni v létě všimnout, že už jej prodejci Snap-Onu navštěvují stejně často jako před pandemií. Sám navíc musel uskutečnit nákupy, které během lockdownu odkládal. Díky tomu mohl předvídat obnovení poptávky po nářadí a dobré výsledky této firmy mnohem dříve, než se objevily ve čtvrtletní zprávě a vyhnaly cenu jejích akcií na historická maxima.

Podobné příležitosti potkávají každého z nás denně. Důležité je, snažit se identifikovat ty nejslibnější a věnovat určitý čas analýze akcií. Ne vždy je totiž společnost se skvělými produkty rovněž skvělou investicí. Pokud se však prodává za rozumnou cenu a její finanční ukazatele jsou více než uspokojivé, jedná se o potenciální “tenbagger”. Použitím těchto jednoduchých principů může často i obyčejný investor, patřící mezi tzv. “dumb money”, překonat výsledky profesionálů.

 

Autor: Tomáš Burian, analytik INEV

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.