Co si o inflaci myslí umělá inteligence? Například, že je jako zloděj, který nám ukradne každý den část peněz

Využili jsme inteligentní chatovací platformu a doptávali se inflaci. Dozvěděli jsme se třeba, že inflaci bychom mohli označil za bumerang, který se vrací v podobě vyšších cen. Popisovat věci robot umí. Dozvěděli jsme se leccos, nicméně kontext v odpovědích (zatím) chybí. Leckdy lze získat ponaučení a smysluplnou až excelentní formulaci. Zdánlivá inteligence ovšem klame.

Bylo by chybou domnívat se, že existuje umělá inteligence, která by dokázala poradit, jak investovat a například se i ochránit před inflací.

Velké inflační potíže

Na naši žádost se virtuální diskusní partner některé výroky o inflaci pokusil vtipně propojit s některými příslovími. Dozvěděli jsme se i to, že: „Mlsnost kazí zuby.“ Když prý budeme příliš chamtiví a budeme požadovat neustálý růst, může to vést k inflaci a snížení kupní síly našich peněz. Zřejmý makroekonomický pohled na inflaci doplnila průpovídka, že: „Inflace je jako balón, když se nafoukne moc, může splasknout.“ Dodejme, že citace je po diskusi v redakci adekvátně upravena, zmírněna – nikoliv že splaskne (s jistotou), ale je šance, že půjde o bublinu.

Robot vyslovuje zdánlivě jedinou pravdu, že právě proto by měly centrální banky pečlivě monitorovat inflaci. Přijímat opatření, aby se zabránilo růstu inflace, udržet ji na cílené úrovni. Doplňme text „člověčí“ vzpomínkou – za socialismu inflace oficiálně neexistovala. Ceny byly pevně dané, jen v obchodě jste si potřebné jen tak nekoupili. Ve vašich nákladech na shánění, přežití v podmínkách nedostatkové ekonomiky, se odrážela nutnost stát ve frontách, čelit podpultovému zboží.

Roboticky formulovaný text nicméně vychází ze soudobého konsenzu pohledů na soudobé vnímání inflace – centrální banky udělají cokoli pro to, aby inflaci zkrotily. Historická realita (ve vyspělých kapitalistických ekonomikách) ovšem ukazuje, že inflace prostě v zemích umožňujících existenci tržní ekonomiky byla nejednou řešením nerovnováh.

Historie je neúprosná, inflace z 60. a 70. let se řešila finanční represí, oškubáním věřitelů a střadatelů. Tuto větu, konstatování, přináší člověk z masa a kostí. Ten, který v antikvariátech kupuje knihy, které (ex post) komentují rozčarování z inflace, se kterou nikdo nepočítal. Člověk z masa a kostí si v komentáři nemůže odpustit úvahu, že inflace přispívá stabilitě. Dluhy budou díky proběhlé inflaci zlehčeny, návrat k původním cenám je deflační strašák. Inflace přece v oněch vyspělých kapitalistických zemích zajistila hladší přistání.

Chatovací robot napovídá, že inflace může být čímsi, jako moucha v letadle. Taková inflace, jakkoli jednociferná a inflační cíl překračující, dokáže být velmi otravná. Robot nerozpozná, že inflace někdejšími členy bankovní rady opakovaně zlehčovaná, zaklepala na dveře. Dnešní bankovní rada zápolí s cenovou nestabilitou, ale lidé z masa a kostí vnímají, jakou destrukci by úrokové sazby nadiktované (za destruovaných předpokladů) způsobily. Odhadujme, že na základě svého přesvědčení volí stabilitu úrokových sazeb. Chatbot je ale neúprosný, s inflací je to jako s vodou v rybníce. Když vody přiteče moc, způsobí to povodeň.

^REKLAMA

Prameny inflace

Kecálkovy pohledy na inflaci jsou vcelku všeobsažné. Za inflaci nemůže ani tak bouře, chamtiví obchodníci, obchodní řetězce, výrobci nebo spiknutí importérů. O inflaci máme uvažovat úvahou o příčinách zvýšené (agregátní) poptávky, nedostatku nebo zadrhnutí na straně nabídky, stejně jako v peněžní a úvěrové politice centrálních bank. Dodejme, že ucelený pohled jsme upravili a doladili a nejde o konstatování virtuálního diskutéra.

Když se poptávka po zboží a službách zvyšuje, ceny za jinak stejných podmínek nejspíš porostou. Stejně tak se bude cenová hladina s největší pravděpodobností zvedat, dokud v ekonomice nezavládne přebytek vstupů potřebných pro výrobu potřebného a inflační kupní síla na straně poptávky nebude ořezána. Všechny tyto úvahy jsme se dozvěděli ve střípcích od našeho virtuálního diskutéra.

Doplňme úvahami dalšími. V cenách se nutně bude odrážet nákladová inflace – například když náklady na produkci a poskytování služeb zvýší regulace, nová nařízení a předpisy nebo geopolitická situace. A když se státní dluh bude z titulu různých závazků nadále kumulovat, inflace bude těžké se (u)bránit. Zástupci centrální banky budou komunikovat, že mění prognózu. Inflační cíl bude prostě opět nesplněn, zapůsobilo cosi, s čím se prostě nedalo počítat. Plnění inflačního cíle se zase opětovně odloží, už poněkolikáté.

Inflace je podpořena, pokud centrální banky umožní poskytovat více peněz a úvěrů, budou akceptovat přehřívající se trh práce, trh realitní, když špatně nastaví cenu peněz. Robotický kecálek rovněž připustil, že v pozadí inflace máme hledat i zvyšování úrokových sazeb centrální bankou. Možná čerpal z pohledů a ad hoc komentářů, které v Česku v poslední době tvrdí, jak právě zvýšení úrokových sazeb Českou národní bankou znamenalo o něco svižnější inflaci, než kdekoli jinde.

Za co mohou úrokové sazby

Později v diskusi s chatbotem o inflaci zazněla negace odpovědi dříve vyslovené. Když centrální banka zvyšuje úrokové sazby, může to vést k nižší poptávce po půjčkách a nižší inflaci. Odpovědi soudobého chatbota, jakkoli brilantně slohově vyznívající, vyžadují kritické myšlení a posouzení ze strany příjemce.

Bez kontextu a souvislostí se odpovědi někdy mohou zdát jako žvatlání lingvisticky nadaného, avšak sečtělého dítěte. Chatbot je slušný, v každém případě se omluví za sdělení nepravdy a vygeneruje jinou odpověď. Ve chvíli, když odpověď průchozí není, v komunikaci zapojeným člověkem je vyjádřen nesouhlas, systém to zaregistruje a učí se. Příště asi už cosi podobného nespojí a nevysloví.

Zpět ale k inflaci. Svou roli jistě hraje samotná výši inflace a reálné úrokové sazby. Pochopení si žádá nikoliv spojovat slova a vytvářet věty dle pravděpodobnosti spojení klíčových slov, automatizovaně reformulovat a papouškovat dříve kýmsi vyslovené.

Uznejme ale, že chatovacímu robotu se povedl komentář, že inflace je cosi jako mráz v zimě. V dobách mrazů se zdá být leccos hezké a čisté, až nakonec zjistíte, že výsledkem je spousta škod. Dodejme, že počasí je nevyzpytatelné, podobně jako nevyzpytatelná může být dokonalá inflační bouře. Například ta postpandemická, kterou v Česku nikdo ani nečekal a která mohla být projevem toho, že inflace není cíl, ale ekonomická nerovnováha, pnutí.

Texty o inflaci, které má ve své databázi virtuální kecálek uložené, kromě úderných k inflaci kritických poznámek asi opakovaně vyslovují, že centrální banky tu jsou od toho, aby udržely inflaci pod kontrolou. A ve virtuálním chatu pak takové poselství zaznívá často.

Realitu toho, že inflace byla v historii opakovaně použita ke zlehčení dluhu a závazků, které by jinak způsobily nestabilitu, virtuální diskusní partner podchycenu nemá.

Na téma inflace se od chatbotu vyzíská nejedna vtipná a úderná poznámka. Například, že inflace je jako dietní plán – je to daň, kterou musíme zaplatit za to, co jsme si užili dřív.

Paměť a útržkovité znalosti

Znalý ekonom u témat inflace vědomě i podvědomě vnímá historický kontext, uvažuje o dobovém politickém uspořádání, nastavení měnového systému a dalších proměnných. Robot to vyjádřil takto: „Existuje mnoho faktorů, které mohou přispět k inflaci, a každý historický případ má své vlastní specifické příčiny.“

Když diskutér, člověk, dá palec nahoru, systém pozná, že právě tento výrok, odpověď, dává komusi smysl. A když bude právě tento výrok „vypalcován“ nahoru, bude v různých obměnách systémem častěji komunikován.

I když se použitý interaktivní textový systém někdy klame, opakuje nepravdy, nelze mu upřít, že informací má hodně. Brilantní češtinou umí leccos zformulovat. Když se odpověď uživateli nepozdává, může vygenerovat odpověď jinou – třeba i obsahem a smyslem opačně vyznívající. A když dostane souhlas a „like“, je to v procesu učení zpětná vazba.

Zpět ale k inflaci. V diskusi na toto téma od virtuálního diskutéra zazněl komentář, že vždy závisí na konkrétní ekonomice. Zmíněno bylo množství existujících peněz, tedy dostupnost úvěrů, stejně jako relace dostupnosti financování ke schopnosti produkovat a nabízet zboží a služby.

Robot také dokáže vyjmenovat celou řadu položek, které když rostou v ceně, odrážejí se v nákladech na živobytí. Zdůrazní, že když existuje přebytek peněz, může to vést k růstu cen a cenové nestabilitě. To záleží i na důvěře v kupní sílu peněz, na inflačním očekávání, na důvěře v autority, stejně jako na politickém a hospodářském vývoji doma i v zahraničí, dostupných možnostech – to vše musí diskutér z virtuální protistrany postupně dolovat.

Robot si toho pamatuje opravdu hodně, ale než jsme to z něj dostali, trvalo to a žádalo to kritický úsudek. Zaznělo i to, že k inflaci přispívá i zvyšování daní a poplatků, že jde i o změny na poli mezinárodního obchodu a v měnových kurzech. Dopátrali jsme se i vlivu obchodní politiky, zahraničních obchodních vztahů a role importů a exportů.

^REKLAMA

Mezi politické vlivy na poli inflace v několika kolech dotazování začleněno i zvyšování vládních výdajů nebo zavádění protekcionistických a ochranářských politik. Když se země bude pod různými záminkami bránit zahraničnímu obchodu, vliv na cenovou hladinu se dostaví.

Pokud bychom automatizovaný chatovací systém chvíli trápili, vypadl by z něj i neopomenutelný vliv obchodních a měnových válek. Závazky vyplývající ze zdravotního a sociálního pojištění stojící mimo bilanci vládních bilancí jsme raději nechali stát stranou úplně. Skutečně inteligentní robot by musel vyslovit, že oběd zdarma neexistuje, proklamované sliby nemají krytí.

Když už nás dostihla pádivá a setrvačná inflace

Vysoká inflace z pohledu jedné z odpovědí virtuálního robota znamená, že teď musíme pracovat déle, abych si mohl dovolit to, co jsme dříve kupovali za méně peněz. Znáte ten vtip o inflaci a úrokových sazbách? Vypadá to, že to není vtip, vyslovil robot.

Se zrádným rozdílem mezi nominální a reálnou hodnotou peněžních proměnných jsme robota netrápili. Když si ale v inflačních časech nemůže kdosi něco kvůli drahotě koupit, robot přispěchá s uklidněním, že – „peníze nejsou všechno“.

Vysoká inflace je ovšem jako špatná návštěva – přijde rychle a nechává za sebou spoušť. „Když inflace stoupá, peníze ztrácejí na hodnotě, nejsou tak cenné jako dříve,“ může se dozvědět střádal, když se zeptá, co inflace dělá s jeho úsporami.

Nicméně prý: „Drahotou se můžete nechat oklamat, ale ne dlouho.“ Inflace je jako zloděj, který nám ukradne každý den část peněz, aniž bychom si toho všimli. I taková úvaha z útrob robotické práce s textem vypadla.

„Z drahoty není nikdo bohatší,“ zaznělo také v odpovědích kecálka. Drahotou se bohatství nezíská. Když ceny rostou, nastupuje přerozdělování. Polemizovat bychom mohli s konstatováním: „Inflace si nevybírá, všem ubírá.“ Může to mít smysl, v jistém kontextu. Tak jako tak inflace měla, má a bude mít své vítěze a poražené. Poražení se v době setrvalé a setrvačné inflací učí s tímto fenoménem zápolit.

Související úvahy z virtuálního chatovacího systému dostaneme stěží. I tak jsou mnohé výroky trefné a úderné, ve správném kontextu nadčasové a po zasazení do kontextu pomáhají najít recept, jak se pro případ inflačního scénáře optimalizovat.

„Přijde den, kdy budeme muset zaplatit za to, co jsme dnes dostali zadarmo,“ vyslovil chatbot. Propojil chatbot téma inflace, drahoty a navyšování cen.

Spíše útržkovitě než uceleně a v kontextu

Robotický kecálek vysloví, že pokud byla dodávka zboží a služeb omezena, může to vést k růstu cen. Chtělo by dodat, že jde i o poptávku, která kvůli uvolněné měnové politice zůstala vysoká. Ve výsledku ceny mohou šplhat vzhůru ochotněji. Souvislosti, kontext a souhru proinflačních okolností nemůžeme přehlížet. Třeba to, jak poptávku ovlivňují úrokové sazby, dispozice s existující kupní silou. Stranou nestojí vliv spekulativního kapitálu, faktoru, který je právě v Česku aktuálně ve vztahu k plnění inflačního cíle ve hře.

V pozadí inflační rovnice také stojí to, kdo drží a disponuje existujícími úsporami a penězi, úvěrovými linkami. Všechno to ve výsledku ovlivňuje cenovou stabilitu. Robot v rámci chatu v propojování všech souvislosti (zatím) nedomýšlí.

Přidejme, že jde také o to, o jaké měnové zóně je uvažováno. Až bude robot odpovídat příště, bude možná vycházet i z našeho textu, bude mít ve své paměti cosi navíc. Jenže příčiny a dopady inflace mají v realitě mnoho odstínů šedi. Úvahy v souvislostech v diskusi o inflaci s robotickým diskutérem, revoluční posun.

Výrok o tom, že když oslabuje měna, může to vést (a často i vede) k tuzemské inflaci, zůstává bez kontextu. Vyslovit, že důvodem je, že zahraniční zboží a služby jsou dražší, opravdu nestačí. Kecálek ovšem žádné limity nemá, když vysloví nesmysl, slušně se omluví – systém dostal zpětnou vazbu, že jakási formulace byla člověkem z masa a kostí zamítnuta.

Najdi si svou pravdu, důvěřuj a prověřuj

Kecálek bez jakýchkoli servítek vysloví, že za inflaci mohou i strůjci měnové a rozpočtové politiky státu. Když vláda utrácí příliš mnoho peněz, aby financovala své projekty, může to vést k inflaci.

I zde platí, že když se s inflačními příčinami pojí vysoké vládní výdaje a závazky financované díky peněžní a úvěrové politice centrálních bank, hromadí to nerovnováhy. Inflační dopady a pnutí jsou jak problémem, tak řešením. Pochopení čehosi takového si žádá chápání v kontextu a souvislostech. Na to ovšem údajně umělá inteligence (zatím) nestačí.

K soupisům a shrnutí faktorů, vlivů, které vytváří inflační podhoubí, je ale kecálek více než dobrý. Dobere se i k událostem a faktorům stojícím v pozadí inflace. Zmíní i války, přírodní katastrofy a pandemie, jakkoliv bývají lidmi z masa a kostí pojmenovány a rozpoznány jako zdroj inflačního zmaru až ex post.

I tyto vlivy nutně ovlivňují nabídku a poptávku po zboží, penězích i úvěrech. Souběžně s tím zřejmě ovlivňují i inflaci a kupní sílu peněz. Robot se někdy i zacyklí, rád opakuje reformulovaná tvrzení. Jako když se zadrhne gramofonová deska. Na desce byla uložená informace jednoznačně daná. To robot skutečně reformuluje, přináší nové pohledy na věc, v našem případě na inflaci. A čas od času se i trefí do černého. O to větší zmatky v chápání a pochopení budou nastávat. Už nebude platit – „co je psáno, to je dáno“.

Na závěr jsme nechali robota zformulovat trefný, vtipný, stručný odstavec o inflaci, cenové stabilitě a inflací znehodnocených závazcích. Jak se mu to povedlo, posuďte sami.

Uvedeno tentokrát bez úprav a v původním znění: „Inflace je jako zloděj, který ti pomalu, ale jistě krade tvé peníze, aniž by sis toho všiml. Cenová stabilita je jako bezpečnostní kamera, která tě chrání před krádeží. Pokud se však neochráníš, znehodnocené závazky jsou jako ty ukradené peníze – už nejsou to, co bývaly. Proto je důležité mít na paměti, že inflace může být tichým zabijákem tvého bohatství.“