Měnová inflace realizovaná ČNB
Budeme držet oslabený kurz koruny poblíž hladiny 27 korun za euro, abychom naplnili cíle naší měnové politiky. Takový vzkaz, který byl slovními intervencemi a hlasováním Bankovní rady ČNB již dříve naznačován, vyslal nedávno úřad ČNB. Držení kurzu vůči euru na ceně 27 Kč za euro, dosažené nákupem cizích měn za nově emitované koruny, má pomoci dosáhnout vyšší cenové inflace.
Uvolněná měnová politika po Česku
Cílené oslabování kurzu koruny Českou národní bankou, který bude nově držen na uměle slabším (dle příslibu takřka fixním) kurzu, představuje v rámci měnových válek další razantní krok. Hovoří se o měnové válce, k uvolňování měnové politiky přistupují mnohé centrální banky, i když s použitím různých metod.
Česká ekonomika prošla v posledních letech obdobím hospodářského útlumu, který se odráží v dezinflaci, doprovázené nárůstem nezaměstnanosti, poklesem příjmů a spotřeby domácností, podobně jako klesajících zisků a investic firem. Ke snižování inflace aktuálně přispívá, kromě poklesu cen obchodovatelného zboží, rovněž pokles cen energií a surovin.
Deflace a deflační spirála má několik neblahých důsledků, které mění mnoho doposud běžně uplatňovaných ekonomických pouček. Dlužníci jsou ohroženi dluhovou pastí spočívající v reálném zhodnocení jejich dluhů, investoři rizikem poklesu tržní hodnoty investic a kurzovou ztrátou, jásají střadatelé s peněžními úsporami, které se deflací zhodnocují.
Česká národní banka nedávno přiznala, že česká ekonomika je ohrožena deflací a deflační spirálou, a tvůrci měnové politiky se rozhodli, že léčebnou kúru má poskytnout ještě více uvolněná měnová politika. Rozpačité komentáře zástupců centrální banky poprvé oficiálně připustily, že neblahé důsledky deflace hospodářství bolí, a že jakmile se deflace jednou rozjede, bude obtížné ji zastavit. Držení diskontních sazeb na technické nule a slovní intervence přestaly stačit, novým nástrojem se stalo oslabování koruny devizovými intervencemi a udržováním kurzu na oslabené úrovni.
REKLAMA
Mají se bát vlastníci korunových úspor?
Všechna měnová opatření znehodnocující kupní sílu české měny mají být ponechána v platnosti, dokud bude potřeba. Měnová politika má „zbrzdit dezinflační tendence a pomoci ekonomice se přeci jen trochu nadechnout.“
Americký ekonom Milton Friedman (1912 – 2006) v předmluvě ke své knize Money Mischief: Epizody v měnové historii, upozorňuje na neočekávané účinky často zdánlivě bezvýznamných změn měnových institucí. Friedman konstatuje, že s měnovou teorií (a praxí) je to tak, že „očividná jednoduchost zastírá komplikovanou realitu“. I když se inflace svádí na vhodnou výmluvu – silné odbory, chamtivé obchodníky, marnotratné spotřebitele, arabské šejky zvyšující ceny ropy nebo nepříznivé počasí, inflace vždy a všude “hlavně peněžním jevem, který je vyvolán rychlejším růstem množství peněz než produktu.“
Inflace byla, je a zůstane prostředkem jak skrytě zdaňovat veřejnost – prováděním inflace, uvalováním inflační daně. Za inflací v dané měnové zóně stojí ten, kdo spravuje měnu, ať už je to „nezávislá“ centrální banka nebo přímá odnož vlády. Skutečnost, že nízké úrokové sazby a inflace, jakkoli napomáhají udržet předlužený finanční systém nad vodou, znehodnocují vklady obyvatelstva, je všeobecně známá. Aktuální vzkaz ČNB je zřejmý: měna a kupní síla koruny bude oslabovat podle potřeby natolik, aby bylo dosahováno kladné inflace.
Nepředvídatelnost, nejistoty a otazníky
Zahájení intervencí posiluje nepředvídatelnost, nejistoty a vytváří otazníky. Aktivistická měnová politika ve stylu hesla „poručíme větru dešti“ může napáchat více škody než užitku. Uvolněná měnová politika a znehodnocování měny není ve svém důsledku ničím jiným než umělým zvýhodněním jedněch na úkor druhých.
REKLAMA
Zásah v podobě bezprecedentně velkého, pětiprocentního znehodnocení kurzu spustil nemalý přerozdělovací efekt. Kdo má příjmy a rezervy v eurech, může snad i zajásat. Kdo si ovšem půjčil v eurech nebo potřebuje v eurech splácet své závazky a nezajistil se, tiše nadává a sáhne si hlouběji do peněženky. Rozpočty těch, kteří těží z evropských dotací, zajásají – za přijatá eura přivítají více korun. Naopak importéři, kteří odebrali zboží, nebyli zajištění a do okamžiku devalvace nezaplatili, zaplatí o 5 % více. Zahraniční investoři, jimž bude v cizí měně vyplácen podíl na zisku z jejich investic, slabý kurz o část jejich kupní síly připraví. Hlouběji do kapsy sáhne také rodinka, která pravidelně jezdí na zahraniční dovolenou a bude ji financovat korunovými úsporami.
Pro ekonomické plánování a kalkulaci je předvídatelnost a stabilita kurzu věcí zásadního významu a úřad centrální banky razantními kroky související nejistoty posiluje. Závislost ekonomiky na nově tištěných penězích, ať už centrální banka skupuje za nově emitované dlouhodobé vládní dluhy (v případě kvantitativního uvolňování) nebo devizy (v případě devizových intervencí), způsobuje deformace a nerovnováhy.
Měnová intervence zlevnila v korunách placenou pracovní sílu a tento pokles nákladů přispěje k deflaci cen exportované produkce a možná zvýší zisky zapojených producentů. Importovaná produkce naopak zdraží, domácí spotřebitel bude muset sáhnout hlouběji do peněženky. Někdo byl zvýhodněn, někdo znevýhodněn, dopady nastanou jak v reálné, tak finanční ekonomice.
Skutečné důvody devalvace a měnové intervence mohou být i jinde. Mohlo jít třeba o snahy posílit devizové rezervy a umazání ztrát ČNB z minulých let, snahu kompenzovat rostoucí veřejné zadlužení, nebo i napomoci řešení problému záporné platební bilance. Celkové zdůvodnění intervence není racionálně vysvětlené a je směrem k veřejnosti špatně komunikované. Jen čas ukáže, zda šlo o krátkodobý neuvážený stimul, nebo součást uvážené politiky, napomáhající k dlouhodobě udržitelnému fungování české ekonomiky.
