Úterý 21. května. Svátek má Monika.

Černý kontinent se zábleskem naděje

Akciové trhy v posledních několika letech nelámou rekordy v popularitě mezi investory. Je to naprosto pochopitelné. Situace na trzích je velmi nepřehledná a výnosy nejsou závratné. A to ani na vyspělých, ani na rozvíjejících se trzích. Nabízí se tak Afrika. Proč právě ona?

Akcie společností z vyspělých zemí stěží vymazaly ztráty způsobené ekonomickou krizí, a to ještě jen některé. Rozvíjející se země jsou na tom jen o něco lépe, ale také zřejmě mají na nějaký čas svůj nejsilnější „příběh“ za sebou.  Investoři tak hledají alternativy, kam vložit své finance. Někteří objevují zlato a jiné drahé kovy a ti, kterým nevadí riziko, mohou zvolit některou netradiční destinaci.

Příležitosti a problémy Afriky

I když je černý kontinent v myslích mnohých synonymem pro chudobu a vysokou kriminalitu, nemusí to být zase tak špatné. Tedy alespoň v případě některých zemí. V současnosti si Afrika užívá nebývalého klidu. Pouze ve 4 z 54 států zuří nebezpečné konflikty.

Afrika nyní představuje ekonomiku o výkonu 1,8 bilionu USD ročně, což je sice více, než činí objem ekonomiky Ruska (678 mld. USD), ale zdaleka to nestačí na největší ekonomiky světa. Např. objem ekonomiky USA činí 14,8 bil. USD, Číny 10 bil. USD, Indie 4 bil. USD, Francie a Velká Británie 2,0 bil. USD, Itálie 1,7 bil. USD. Tedy celá africká ekonomika má přibližně stejný objem ekonomiky jako Itálie.

Nicméně existují indicie, které naznačují, že by budoucnost černého kontinentu nemusela být špatná. Podle demografických predikcí bude na tomto kontinentu žít v roce 2020 1,3 miliardy lidí. To je ohromné číslo a bez zvýšení ekonomické výkonnosti a zlepšení životních podmínek by takové množství lidí nemělo šanci přežít.

Dravé (někdy nazývané lví) ekonomiky zemí, jako jsou Ghana a Rwanda, v pěti z posledních sedmi let rostly rychleji než Jižní Korea, Tchaj-wan a další východoasijští „tygři“. Nutno ale dodat, že tento růst vycházel z velmi nízkého základu.

Nicméně růst, alespoň některých afrických zemí, je hmatatelný. Na takových trzích se začínají objevovat nadnárodní uskupení, jako je Unilever či Nestlé, přinášejí tak do těchto zemí mj. poměrně vysoké investice.

Zvyšující se atraktivita Afriky pramení ze vzniku nové střední třídy. Tu Africká rozvojová banka volně definuje jako kategorii osob utrácejících vzhledem k dané paritě kupní síly od dvou do dvaceti dolarů denně.

Samozřejmě by v Evropě, a to ani ve východní, nemohli být takový lidé považování za střední třídu. Ekonomická vyspělost Evropy i většiny zemí Asie (o severní Americe nemluvě) a Latinské Ameriky je mnohem větší. Klíčovým spojením pro určení střední třídy je parita kupní síly.

Africká rozvojová banka odhaduje, že mezi jí definovanou střední třídu lze aktuálně řadit cca 34 % Afričanů (326 mil. lidí), kdežto před deseti lety to bylo 27 %.

Do Hong Kongu daleko

Nástupním prostorem pro expanzi do Afriky je Jihoafrická republika, stejně jako se dříve do Číny podařilo proniknout jen přes Hong Kong. JAR stále patří mezi nejvyspělejší, není-li úplně nejvyspělejší, země regionu. Má z afrických zemí nejlepší infrastrukturu, ale i tak je velký problém dostat zboží k zákazníkovi. V jiných zemích je to však ještě horší, neboť často si musí zahraniční řetězce pro svůj obchod generovat vlastní elektřinu či vykovat studnu.

Dalším z problémů je bezpečnost, neboť sklady a auta přepravující zboží jsou vítaným cílem lapků. Nezanedbatelným problémem je korupce. Bez patřičného obolusu do kapes správným lidem mohou automobily na hranicích mezi jednotlivými zeměmi čekat týden nebo i déle. To je velký problém zejména pro firmy převážející zboží podléhající rychlé zkáze, hrozí jim, že přijdou o všechno zboží a tak raději zaplatí.

Kromě korupce máme s Afričany společné to, že se v první řadě díváme na cenu, a pak až na značku. Pravdou však je, že mnozí Afričané (na rozdíl od nás) jsou tak chudí, že nemají vůbec povědomí o nějaké značce. Nevyrostli v prostředí, které je ze všech stran bombarduje reklamou.

Návrat na místo činu

Při dnešním v podstatě krátkodobém pohledu nám může připadat jako prehistorie skutečnost, že se nadnárodní řetězce v podstatě jen vrací na místa, kde v minulosti působily. Třeba pro již zmiňovaný Unilever je vstup na africký trh návratem do známého prostředí. Do 70. let minulého století totiž generoval pětinu svých zisků právě v Africe.

Navzdory uvedeným rizikům jsou očekávání týkající se Afriky optimistická. A to i přesto, že mnoho afrických vlád podnikání velmi ztěžuje. Třeba Zambie nedávno zakázala provádět lokální transakce v amerických dolarech.

Na africkém kontinentu se stále více začínají prosazovat čínské společnosti, které nezatížené postkoloniálním traumatem a výčitkami čile obchodují s africkými zeměmi (mnohdy spíše drancují nerostné bohatství), a to bez ohledu na to, kdo právě v dané zemi vládne a jak se dostal k moci.

Příležitost pro investora

Když už by se našel někdo, kdo by měl trpělivost vydržet čekat na zhodnocení nějaký čas a nevadila by mu vysoká volatilita, může zvolit některý z afrických akciových trhů. Jejich problémem je nízká likvidita.  Nedejme se však zmást, v Africe najdeme dost burz, které mají tržní kapitalizaci větší než pražská burza. Ovšem z objemu obchodů přicházejí v úvahu pouze burzy v Egyptě, JAR a Nigérii. Nicméně mohou být tyto trhy alternativou k emerging markets, které před nějakým patnácti lety na tom nebyly o moc lépe.

Považujete Afriku za investičně zajímavou?

Nahrávání ... Nahrávání ...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

nine − 3 =