Mezi jednotlivými členskými zeměmi však i tak přetrvávají hluboké rozdíly. Zatímco německá nezaměstnanost zůstává na 4,5%, což je méně jak polovina průměru eurozóny, v Řecku nebo ve Španělsku stále nezaměstnanost přesahuje 20%. Přes pokles v posledních měsících zůstává nadále vysoká také nezaměstnanost mladých. Ta v průměru přesahuje 22% a ve Španělsku je stále na dostřel 50%.
Do budoucna očekáváme další pokles nezaměstnanosti, který by měl být ale více tažen právě slabšími články eurozóny. Mohlo by tak docházet k pomalému stírání velkých rozdílů na trhu práce. Prostor pro pokles nezaměstnanosti v Německu nebo v Česku totiž již tak velký není. V těchto ekonomikách bychom na druhou stranu mohli brzy vidět citelnější tlak na růst mezd.
Vedle poklesu nezaměstnanosti vidíme, že své dno hledá v eurozóně inflace. Ta v eurozóně vyskočila v říjnu vzhůru nazpátek k nule. Podle našeho názoru tak v září označkovala své dno. I když se zatím nejedná o žádnou revoluci, následující měsíce by mohly přinést citelnější nárůst dynamiky cen. Do inflačních střev sice zatím nevidíme, počítáme ale s tím, že dynamiku cen zatím dál táhne dolů převážně oddíl doprava – tedy nízké ceny ropy. Jejich efekt by měl ale časem vyprchat. Od konce října 2014 do začátku roku 2015 totiž ropa na světových trzích ztratila skoro 50 % a tento rok se zatím nic podobného neděje. A pokud u toho i zůstane, tak efekt levné ropy z inflace vyprchá a v eurozóně můžeme na začátku příštího roku z blízkosti nuly poskočit do okolí 1 %. To by neměla být pro delší dluhopisy dvakrát příznivá zpráva.
Jan Bureš
Hlavní ekonom Poštovní spořitelny
