CZK/€ 25.305 -0,06%

CZK/$ 23.413 +0,02%

CZK/£ 29.594 +0,24%

CZK/CHF 25.911 +0,38%

Text: Radovan Novotný

03. 02. 2010

6 komentářů

Byla koruna někdy zlatou měnou?

 


 

Když roku 1918 vznikla rozpadem Rakouska-Uherska Československá republika, nacházely se v peněženkách, slamnících a vkladních knížkách občanů nového státu rakousko-uherské koruny. Rakousko-Uhersko financovalo náklady na vedení první světové války inflačně, tedy tištěním dalších nekrytých peněz. Ústřední banka ve velkých objemech tiskla nové oběživo, které rakouská vláda využívala na krytí svých výdajů. Z důvodu měnové inflace ze strany Rakousko-Uherské banky v hospodářství přetrvávalo nebezpečí nekontrolovatelné cenové inflace jako projev uvádění do oběhu dalších a dalších peněz. Rozvrácenou měnu na území nově vzniklém území Československé republiky se rozhodl napravit první ministr financí Alois Rašín. Rašín připravil měnovou reformu, odluku měny Československého státu a zásahy pro předcházení projevům cenové inflace.

Měnová odluka a měnové osamostatnění

V únoru 1919 byl Rašín zákonem zmocněn k vytvoření Československé měny a jeho utajený plán byl na tajném zasedání Národního shromáždění také schválen. Utajovaná měnová odluka proběhla v březnu roku 1919, kdy proběhlo okolkování na československém území obíhajících bankovek.

Hranice již vojensky ovládnutého území byly tehdy neprodyšně uzavřeny, aby bylo zamezeno přílivu bankovek z jiných nástupnických států. Kolkování probíhalo v průběhu jednoho týdne od třetího do devátého března. Čím více bankovek k okolkování bylo předloženo, tím více jich bylo odevzdáno jako majetková dávka. Kdo při kolkování předložil více než 10 tis. korun, získal z částky převyšující 10 tisíc pouze 25% nominální hodnoty. Částka do výše 2 tis. původních korun byla okolkována a přeměněna na celých 2 tis. Kč, podmínkou bylo zaplacení kolku ve výši 1% nominální hodnoty. Z částky mezi dvěma a deseti tisící původních korun musela být zaplacena 50% majetková dávka.

Díky takovému okolkování byla měna nově vzniklého státu odloučena od peněz ostatních nástupnických států. Okolkované bankovky byly považovány za provizorní peníze, které byly později nahrazovány nově emitovanými státovkami. Novou měnou byla československá koruna, a to i když byly také zvažovány názvy jako sokol, hřivna nebo československý frank. Výběr majetkových dávek při kolkování a později i z nemovitého majetku měl vést ke snížení objemu oběživa a zvýšení kupní síly nové měny.

Rašín to později ve svém článku okomentoval: "Bylo mi velmi vzdáleno mysliti, že zmenšení oběživa bude mít za následek snížení cen. (….) Chtěl jsem restringovat oběh na takovou míru, aby byla nouze o oběživo, aby obchodníci musili si jít vypůjčit k bankám, banky k cedulové bance, která by jim půjčila diskontem obchodních směnek, takže to, oč by potřeboval obchodní a průmyslový život více (…) vyplynulo by z potřeb hospodářského života."

REKLAMA

Záměrem této politiky bylo zabránit nekontrolovatelné inflaci, která by vymazala dříve vzniklé úspory a dluhy, případně i narušila fungování peněžního systému. Československo, na rozdíl od okolních států, tehdy nešlo se inflační cestou, cestou znehodnocení měny. Bylo to nastoupení cesty ke zdravému peněžnímu oběhu založenému na penězích krytých zlatými a devizovými rezervami, respektive obchodními směnkami.

Úsilí o zlatou měnu jako dobový standard

Byla to doba, kdy základem důvěry v peníze z pohledu prostého občana i převažujících úvah národohospodářů byla směnitelnost peněz za drahý kov. Cílem všech hospodářsky vyspělých evropských zemí tehdy bylo obnovení zlatého standardu, tedy peněžního oběhu založeného na penězích krytých drahým kovem.

Protože nově vzniklé Československo nedisponovalo žádným zlatem, vznikla československá měna jako papírová nekrytá měna. Měl to být jen mezikrok k dosažení toho, aby československá koruna byla zlatou měnou, aby fungovala ve standardu zlatého slitku. Slovy jednoho z prvorepublikových ministrů financí Cyrila Horáčka: "Proto zavedení zlaté měny s volnou směnitelností bankovek musí býti konečným cílem naší politiky měnové, jakmile k tomu budou dány ovšem nutné předpoklady, zejména dostatečná zásoba drahokovu, umoření státovkového dluhu, skutečná rovnováha státního rozpočtu a trvale aktivní platební bilance."

Vznik oddělené centrální banky

O správu měny se až do roku 1926 staral Bankovní úřad při Ministerstvu financí. Tento úřad plnil funkce, které obvykle plní centrální banka. Spravoval měnu, zajišťoval emisi oběživa, podporoval hladký peněžní oběh a plnil i roli devizové centrály. Podle zákona přijatého v roce 1920 se do budoucna se počítalo s přechodem na v tu dobu klasický bankovní model v čele s cedulovou bankou.

REKLAMA

Ideálem měla být soukromá ústřední banka, mající zákonem vymezeny své pravomoci a nezávislost na rozmarech vlády. Ke vzniku Národní banky československé došlo v roce 1926, čímž bylo ukončeno provizorium, ve kterém mohla vláda přes Ministerstvo financí ovlivňovat i měnovou politiku.

První guvernér NBČS při vzniku Národní banky Československé hovořil takto: „Určení měnové jednotky zlatem a směnitelnost bankovek za zlato buď přímo, nebo nepřímo, výlučné odevzdání správy měny samostatné, náležitě vybavené cedulové bance, chráněné před vlivy politickými, přesná úprava poměru mezi státem a bankou, vylučující poskytování úvěru státu bankou a soustřeďující státní vrcholkové úkony pokladní a státní operace povahy bankovní a úvěrní u banky."  

Československá koruna jako zlatá měna

Podle bankovního zákona musela Národní banka Československá sledovat politiku silné měny, aby mohlo být dosaženo krytí zlatem:„Dokud nebude bance zvláštním zákonem uložena povinnost vyměňovati bankovky za kov podle bankovního zákona, jest banka povinna pečovati o udržení poměru koruny československé ku plnohodnotným zlatým měnám cizím na úrovni posledních dvou let."

Postupem času začala být československá koruna vnímána jako stabilní a jistá měna, její kurz posiloval. Až do roku 1925 byla měnu papírovou (státovkovou), bez stanoveného zlatého obsahu. Podle zákona z roku 1925 začaly být bankovky kryty zlatem a zlatými devizami ve výši 20%, plánovaným záměrem bylo toto výchozí krytí postupně navyšovat.

REKLAMA

V roce 1929 se prosazením záměru NBČS koruna stala v rámci frankovkového bloku měnou zlaté devizy. Zlatý obsah koruny byl určen na 44,58 mg ryzího zlata, který byl následně udržen následujících pět let. Celkovou hospodářskou situaci ovlivnil nástup hospodářské krize třicátých let.

V důsledku vznikajících a neřešených ekonomických nerovnováh byla devizová volnost ukončena, a v roce 1931 bylo opět nastoleno devizově vázané hospodářství. Krize znamenala nástup konkurenčních devalvací měn, a počátek konce filozofie udržování zlatého standardu.

Úvahy o devalvaci koruny byly kontroverzní a ožehavé, ozývaly se hlasy jako že "jest proto naší snahu, abychom stálost měny, dosaženou usilovnou prací a oběťmi všeho občanstva po válce, nadále udrželi." Některé pohledy poukazovaly na to, že devalvační politikou bude podpořen export na úkor kvality měny, jiné tvrdily, že je to jediná cesta z hospodářské deprese.

Vláda nakonec i proti odporu vedení NBČS rozhodla o devalvaci, vedení ústřední banky tehdy na protest odstoupilo. Zlatý obsah koruny byl tímto krokem v roce 1934 zákonem snížen o šestinu – na 37,15 mg. Československo devalvovala jako první země tzv. zlatého bloku, země tzv. librového bloku začaly používat devalvace i dříve.

Komentáře byl různé, někdo říkal, že devalvace byla kompromisem ve správném směru, zaznívala i kritika, že devalvováno bylo pozdě.

Pokračování krize, související růst dluhů a nerovnováh si vyžádal v pořadí druhou devalvaci. Tato proběhla v roce 1936, kdy byl stanoven obsah zlata v jedné koruně na 31,21 mg, přičemž zlatý obsah měl být udržován v intervalu 30,21—32,21 mg zlata.

Z pohledu makroekonomického devalvační cesta znamenala nalezení způsobu úniku z krize a dočasného odkládání problémů. Z pohledu kapes a peněženek prostých občanů to znamenalo ztrátu kupní síly jejich peněz.

Loading

Vstoupit do diskuze 6 komentářů

Zdroj a více informací: CII750.cz



Diskuze k článku

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna, vyžadované informace jsou označeny hvězdičkou.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

 
 
 

 
  • theft

    4 února, 2010

    Už není na českých bankovkách krytí zlatem uvedeno, stejně tak jako to nebývá uváděno ani na bankovkách vydávaných v zahraničí. Krytí bankovek je součástí celkového krytí měny, která je kryta aktivy České národní banky. Těmi aktivy jsou třeba ty nesplatitelné státní dluhy.

    Odpovědět

  • Tom

    4 února, 2010

    Taky dnes se dělá úplný opak „Jak se budeme chystati k zlaté měně? Nesmíme zbytečně vydávati peníze veřejné, nesmíme podkopávati výrobu velkými veřejnými dávkami, ba naopak musíme snižovati veškeré složky výrobních nákladů tak, abychom mohli na mezinárodním tržišti konkurovati. A musíme proto životní míru přizpůsobiti celkovým poměrům hospodářským a tam, kde po válce hodně stoupla, musíme její výši udržovati jen a jedině zvýšením pracovní výkonnosti. To všechno povede k upevnění stabilisace naší koruny, jejímž předpokladem je rozpočet bez deficitu, rozumná politika daňová a udržení aktivity celého našeho národohospodářství veřejného i aktivity veškerého podnikání soukromého.“

    Odpovědět

  • Radovan Novotný

    5 února, 2010

    K tomu aby peníze plnily svou funkci není krytí zlatem nutné. Povinnost krytí je jen pojistkou toho, že ten kdo má pravomoc emitovat peníze této pravomoci nezneužije. Dnešní systém se opírá o koncepci nezávislosti centrální banky a věří se v to, že úřad centrální banky dokáže o stabilitu cenové hladiny pečovat.

    Odpovědět

  • Zdenek

    4 února, 2010

    má směšných 13.5 tuny Au, což by oko je 1.35gr na osobu ČR a počet mincí dokonce tají. Namísto, aby zlato bylo nabízeno a odkupováno běžně v bankách a trezory ve sklepeních je měly napěchované, sedí pracovníci u PC a hrají si s virtuálními penězi.Přitom je jasný, že nastává doba krachu slabších a zadlužených států, tedy i doba pro ty, kteří mají zbytné peníze, je uložit do zlata.

    Odpovědět

  • Radovan Novotný

    5 února, 2010

    Ano, dnes máme nekryté papírové peníze (fiat money). V sejfech bank nemusí být nic, co by měnu krylo. V souvislostech je to pekně popsáno v knize Peníze v rukou státu vydanou Liberálním institutem (http://www.libinst.cz/etexts/rothbard_penize.pdf):
    „Ve 20. století (…) „opustily zlatý standard“. Tento krok samozřejmě zaručuje, že centrální banka nemůže zkrachovat, protože standardními penězi se nyní stávají její bankovky. Stručně řečeno, vládě se konečně podařilo odmítnout splácet své dluhy a v podstatě zprostila bankovní systém této tíživé povinnosti.“
    Dneska centrální banka nemůže zkrachovat, hrozí-li krach, nakoupí státní dluhopisy za nově „natištěné“ peníze. Jednoduše řešeno když bude nejhůř, stát vydá dluhopisy a peníze vytvořené z ničeho uhradí dluh (monetizace dluhu). Protože jakékoli krytí ani limit neexistuje, stane se jen to, že se kupní síla peněz rozředí. Peníze jsou v rukou státu. Dopady nemovitostních, akciových a jiných bublin naznačují, že tento systém není nejideálnější.
    Na straně druhé ani krytí zlatem nebylo nejideálnější. Kovové měny (třeba zlatý standard) způsobovaly problémy když se zlato začalo ve velkém teuzaurovat (zadržovat). Peníze v takovém byly v rukou velkých hráčů, kteří disponovali zlatem…..

    Odpovědět

  • Anonym

    15 února, 2020

    V roce 1936 Francie jako poslední země opustila zlatý standard, došlo k uzavření dohody o mezinárodní finanční spolupráci. V září 1936 Francie, Spojené státy americké a Velká Británie uzavřely tzv. Tripartitní dohodu o dodávkách měnového zlata mezi ústředními institucemi. Smluvní strany se v ní zavazovaly, že upustí od politiky soutěživého znehodnocování svých měn a že budou konzultovat opatření, která by měla za následek podstatné změny v devizových kursech.

    Odpovědět