Rizikové životní pojištění: Kdy má smysl přepojistit klienta?

Na trhu životního pojištění panuje čilá konkurence. Pojišťovny mezi sebou o klienty zápasí nejen na poli provizí nabízených finančním zprostředkovatelům, ale také v kvalitě nabízené životní pojistky. Umožňuje jim to především zlepšující se zdravotní péče a prodlužující se věk dožití. Lepší zdravotní péče vede pojišťovny k rozšiřování pojistné ochrany u závažných onemocnění, prodlužující se život ke zlevnění životního pojištění.

Pojistí-li se dnes mladší a starší člověk, mladší bude mít bezpochyby za jinak stejných podmínek levnější pojištění. Jakmile ale mladší zestárne, je možné, že pojišťovny připraví produkt, který pro něj bude cenově výhodnější nebo bude obsahovat širší pojistnou ochranu. Přepojištění v takovém případě má bezpochyby smysl. Má ale i svá rizika.

Rizika přepojištění rizikového životního pojištění

Při přepojištění klienta je potřeba brát na zřetel zejména dvě základní rizika: Zdravotní stav a karenční lhůty.

Životní pojištění nemůže pojišťovna vypovědět, pokud se klientovi zhorší zdravotní stav. Pokud by mohla, nedávalo by toto pojištění žádný smysl. Toto je jeden z hlavních důvodů, proč má smysl uzavírat životní pojištění v mládí, kdy je člověk zdravý a netrápí ho žádné nemoci. V takovém případě získá pojistku za nejnižší (v té době) možnou cenu a dosáhne na vyšší pojistné částky.

V případě zrušení pojistky klientem a sjednání nové ovšem může pojišťovna vyhodnotit zdravotní stav pojištěného za příliš rizikový a do nového pojištění ho nepřijmout, nebo ho přijmout za výrazně zhoršených podmínek ve vyšší rizikové skupině. Rizikové je tedy především současně zaslaná výpověď stávající pojistky a podpis nové smlouvy – tu totiž musí pojišťovna ještě přijmout a klienta do pojištění akceptovat. Zejména u vyšších pojistných částek vyžadují pojišťovny zdravotní prohlídku, která může odhalit klientovy slabiny, o nichž dosud ani nevěděl.

Riziku nepřijetí do nového pojištění a ztráty pojistné ochrany se lze vyhnout tím, že klient nejprve sjedná nové pojištění, a teprve po jeho akceptaci pojišťovnou zruší předešlou pojistnou smlouvu. Může se tak ale stát, že několik měsíců bude platit dvě pojistné ochrany – a na to nemusí klient přistoupit.

Druhým významným rizikem jsou karenční doby. U mnoha pojistných rizik, zejména u nemocí, pracovní neschopnosti, těhotenství, ale i např. rizika smrti sebevraždou, si pojišťovny stanovují lhůty, během nichž pojištění dané riziko nekryje. A to z prostého důvodu, aby se do pojištění nehlásili lidé, kteří o daném riziku již vědí. Pokud je zrušena původní smlouva, která kryje i rizika podléhající karenčním dobám, u nové pojistky jsou karenční doby znovu aktivní a klient na patřičné krytí musí počkat.

Cena pojištění

Další otázkou je cena pojištění. Pokud budeme vycházet ze statických úmrtnostních tabulek, je ve vyšším věku pojištění rizika smrti (ale také invalidity, úrazu, onemocnění a další) dražší než pro mladší klienty. Pravděpodobnost smrti se ale významně posouvá. Např. v roce 2000 měl muž ve věku 20 let pravděpodobnost smrti 0,1071 %, v roce 2005 již 0,0933 %, v roce 2010 jen 0,0717 %. V roce 2014 pravděpodobnost smrti 20letého muže mírně stoupla na 0,0784 %. Pro srovnání: v roce 1920, kam až sahají úmrtnostní tabulky Českého statistického úřadu (ČSÚ), dosahovala 0,7783 % a byla tak v porovnání se současností desetinásobná.

Nižší úmrtnost se promítá do nižšího přirozeného pojistného. Přestože pojišťovny nesmí podle antidiskriminační směrnice rozlišovat mezi muži a ženami, úmrtnostní tabulky ČSÚ rozlišují – a na základě nich lze spočítat přirozené pojistné (tedy bez zahrnutí dalších nákladů kromě nákladů rizika smrti) životního pojištění. A to i přes rostoucí věk pojištěného klesá.

Tabulka 1: Vývoj přirozeného pojistného na pojistnou částku 1 mil. Kč

Zdroj: Vlastní výpočty autora na základě úmrtnostních tabulek ČSÚ

Pokud by 20letý muž uzavřel pojistnou smlouvu v roce 2000 do svých 60 let, platil by přirozené pojistné (náklady čistého rizika smrti) 4 969 Kč. Pokud by se každých pět let přepojistil, zaplatil by méně, přestože jeho věk roste. Obdobně to platí pro ženy s výhradou roku 2000, kdy bylo přirozené pojistné nejnižší. Přepojištění se tak z finančního pohledu klientovi za jinak stejných podmínek vyplatí.

V Tabulce 1 jsou zahrnuty pětileté periody. Navíc každá pojišťovna může používat vlastní úmrtnostní tabulky, nemusí vycházet z tabulek ČSÚ. Přesto se může v případě nového (rozumějte nově propočítaného) produktu vyplatit změnit pojištění i dříve než za pět let.