Podle článku v magazínu Financial Times, který vychází z údajů Federal Deposit Insurance Corporation (FDIC, lepší obdoba našeho Fondu pojištění vkladů), nevznikla v USA v minulém roce ani jedna úplně nová banka, což se stalo poprvé od roku 1984 (v roce 2010 vznikly pouze 3 nové banky). Kromě toho je stále takřka běžné, že každý měsíc zanikne, nebo zkrachuje několik bank, v minulém roce to bylo 198 bank, a 98 bankrotů bylo bez převzetí. Od začátku tohoto roku pak zaniklo již 12 bank, přičemž jedna z nich zbankrotovala bez toho, aby jí někdo převzal.
Dá se říci, že americký bankovní sektor je poněkud specifický, protože zde funguje poměrně hodně malých lokálních bankovních ústavů – což je vzhledem na velikost trhu a lokální specifika zcela logické. A právě tyto, v porovnání s největšími ústavy, poměrně malé banky se nejčastěji dostávají do problémů a stávají se lehkou obětí větších institucí, které hledají nová působiště.
Malé banky jsou v nevýhodě
To, že nové banky v USA v poslední době nevznikají, je odrazem dnešní situace a je to také vyústění přístupu vlády, resp. centrální banky k samotným bankám. Malé banky se musí více snažit v boji s konkurencí a nabízet takové produkty a služby, a za takové poplatky, aby byly pro své klienty co nejzajímavější. Mohou sázet na specifika jednotlivých regionů a orientovat se na určitou skupinu zákazníků, ale jejich potenciál bude vždy omezen.
V poslední době jim mohlo pomoct zavádění některých neoblíbených poplatků u velkých bank, což vedlo k poměrně zásadnímu zvýšení počtu přesunů u klientů mezi jednotlivými bankami v posledním roce. A poplatky a úrokové sazby jsou jedním z nejčastěji udávaných důvodů. Jak se zdá, ani to mnohým menším bankám nestačilo k tomu, aby se udržely nad vodou.
Naproti tomu velké banky, které mají působnost v rámci celých USA, nebo globální zaměření, těží ze své síly a moci, přičemž jim v tom vydatně pomáhá stát i regulátor. Jen postupně vychází na světlo, kolik peněz vlastně centrální banka přímo, nebo nepřímo, nalila do největších amerických bank, aby stabilizovala sektor, a aby nedošlo k tomu, čeho se obávala – pády příliš velkých institucí, které by otřásly celým finančním světem. Byly to stovky miliard, nebo až biliony dolarů, přičemž většina z nich mířila právě do největších bank, které tím dostaly jasnou zprávu: je jedno do jakých problémů vás vaše neschopnost dostane, my vám z nich pomůžeme.
REKLAMA
Není motivace
V takovém prostředí se pak není co divit, že nové banky, resp. jejich zakladatelé, kteří by museli začínat od píky, nemají zájem a motivaci vstupovat do tohoto zdeformovaného byznysu. Právě tento důvod je považován za jeden z hlavních, proč v posledních letech vzniklo v USA tak málo bank. Dalším důvodem, který je často zmiňován, je ziskovost bank. Vzhledem k různým novým regulačním opatřením a nízkým úrokům zkrátka zisky bank nejsou takové, na jaké byly zvyklé v minulých letech. Celkové příjmy dokonce výrazně klesly, a to pouze podruhé od roku 1938.
Jedním z důvodů, proč se dnes nevyplatí zakládat novou banku, je pak uváděna skutečnost, že je mnohem jednodušší banku (zejména tu v bankrotu) koupit, než ji nově založit. I to pak nahrává předpovědím, že v nejbližších letech budeme svědky mnohem větší aktivity v oblasti M&A na bankovním trhu v USA, než tomu bylo doposud. I v tomto směru (pokud je o nevynucené převzetí) totiž byl rok 2011 jedním z nejhorších za poslední léta a podle analytiků je co „napravovat“. Kromě dobrého jména u veřejnosti, samozřejmě, protože i to je jeden z důvodů, proč lidé bankám nevěří a nejsou ochotni je ve vydělávání obrovských peněz dále podporovat. Jestli bude následující rok obratem k lepšímu, a jestli k tomu pomůže další regulace, nebo naopak uvolnění podmínek (těžko představitelné), je otázkou. Je ale pravdou, že bankovní trh, i přes zdánlivě dobrou kondici, stojí na rozcestí a možné dobré řešení může být inspirací pro krizí zmítané evropské banky.
