Blízkovýchodní šok nás zasahuje v příznivou chvíli – pokračuje deflace ve značné části výroby

Ceny produkce rafinérií a chemických přípravků sice rostou (+2,9 %), na druhou stranu elektřina i plyn dál zlevňují (meziměsíčně o 2,2 %), dolů míří zemědělské ceny (-0,2 % meziměsíčně) a v potravinářském průmyslu pokračuje zlevňování mlékárenské výroby (v březnu dalších -0,5 %). Firmy prozatím těží z předem sjednaných kontraktů a ze skutečnosti, že forwardové ceny plynu – rozhodující pro budoucí smluvní podmínky – zatím nijak dramaticky nevyskočily. V případě elektřiny situaci navíc zklidňuje nižší cena emisní povolenky. Tyto faktory se pozitivně promítají i do zemědělství a potravinářství, kde je zemní plyn klíčovým energetickým vstupem a kde jeho cena zatím ani zdaleka nepůsobí tak destruktivně jako v letech 2022 a 2023. Zemědělství je na blízkovýchodní šok přece jen citlivější – a to kvůli vyšší závislosti na cenách nafty. I tak očekáváme, že výraznější sekundární přesahy vyšších energetických nákladů do potravinářských řetězců a obchodních pultů přijdou se zpožděním tří až šesti měsíců.

Přesto obraz není zdaleka tak příznivý, jak by mohlo výrobní inflační čtení napovídat. Inflační očekávání domácností – a pravděpodobně i značné části firem – zůstávají po energetické krizi let 2022 a 2023 stále nezakotvená: inflace se proto může ve výrobě, v obchodech i ve mzdách zabydlovat rychleji než za normálních okolností. Nepřidává ani výhled vládních výdajů – fiskální impuls může v nejbližších letech generovat dodatečné inflační tlaky zcela nezávisle na tom, jak nakonec blízkovýchodní konflikt vyústí. Navzdory posledním povzbudivým datům z výrobních cen tak centrální bankéři nemohou slevit z ostražitosti: musí zůstat připraveni reagovat na eskalaci inflačních rizik zpřísněním měnové politiky.

Autor: Jan Bureš, hlavní ekonom skupiny ČSOB