Další růst jejich výnosů a rizikových marží vůči německému bundu by pravděpodobně vedl Evropskou centrální banku k rozhodnutí (8.12.) natáhnout politiku kvantitativního uvolňování (QE) o dalších 6 měsíců (do konce září 2017). Pro ČNB by to pravděpodobně znamenalo signál takticky posunout konec intervencí ke konci roku 2017. V Itálii se tak nepřímo hraje nejen o budoucnost třetí největší ekonomiky eurozóny, ale zprostředkovaně i o to, kdy ECB otevře ČNB dveře k ukončení intervenčního režimu.
O co v italském referendu jde? O omezení pravomocí senátu a posílení většinových prvků v italském volebním systému tak, aby vznikaly silnější vlády schopné prosadit svůj program. To je z pohledu trhů dobré, pokud vyhraje pravo-středová reformní koalice, ale poměrně špatné, pokud by v novém systému vyhrálo například populistické hnutí 5ti hvězd.
Trhy však doufají v úspěch referenda ne tolik kvůli věcné podstatě navrhovaných změn, ale spíše kvůli dnešní politické stabilitě. Matteo Renzi slíbil, že v případě neúspěchu referenda, odstoupí. I když se snažil svůj slib trochu relativizovat, je velice pravděpodobné, že by po případné prohře rezignoval a v roce 2017 by se Itálie připravovala na předčasné volby – spolu s řádnými volbami v Nizozemí, Francii a Německu. Rostoucí popularita hnutí 5ti hvězd a zastavení reforem by na trzích pravděpodobně vedlo k dalšímu nárůstu rizikových marží na italských dluhopisech. A napětí by asi podpořilo i zhoršení ratingu od kanadské společnosti DBRS, která jako jediná drží italský rating v áčkovém teritoriu (A-) a na výsledek referenda čeká. Zhoršení od DBRS o jediný stupeň(na BBB+) by podle pravidel ECB znamenalo, že by italské banky by musely poskytnout za dnes čerpanou likviditu (186 miliard EUR) o poznání více cenných papírů (kolaterálu) do zástavy. To by pro nepročištěné italské banky s vidinou nestabilní politické scény mohl být pěkně adrenalinový zážitek. A ECB by se v takové situaci jen těžko uvažovalo o útlumu tisku peněz.
Jan Bureš
Hlavní ekonom Poštovní spořitelny
