Podle zprávy o finanční stabilitě ale řada rozvíjejících se trhů včetně Číny nemusí dobře snášet start růstu úrokových sazeb v USA. Čína má přitom v tuto chvíli vyšší váhu na HDP, než měla kdy jakákoliv jiná rozvíjející se ekonomika (okolo 15 %). Jádro obav spočívá v tom, že eskalace jejích potíží může výrazně zvýšit averzi k riziku na globálních finančních trzích. To by mohlo vést k výprodejům řady “nadhodnocených” aktiv a souběžně s tím i k rychlému vyschnutí dnes všudy přítomné likvidity. Tyto obavy spíš hovoří ve prospěch dalšího uvolnění měnové politiky na prosincovém zasedání, které předznamenal v posledních týdnech i šéf ECB Mario Draghi.
Něco jiného si ovšem myslí jeho německý kolega Jens Weidmann. A proto německá Bundesbanka vydává také svoji vlastní zprávu o finanční stabilitě. V té naopak zdůrazňuje, že dlouhé období příliš levných peněz může německý finanční systém poškodit. A to v případě, že se budou muset finanční instituce uchýlit k riskantnějším investicím, aby byly schopné dostát svým závazkům. Podle Bundesbanky se problém týká především životních pojišťoven – podle zátěžových testů může až 21 německých životních pojišťoven do roku 2025 potřebovat v nejhorším scénáři doplnit kapitál.
Na blížícím se prosincovém zasedání ale zůstane pravděpodobně hlas Jense Weidmanna opět v menšině, jako tomu ostatně bylo v minulosti při důležitých rozhodnutích ECB již mnohokrát (např. při spuštění QE). Očekáváme, že ECB kombinací několika opatření (především navýšení QE) rozšíří měnovou expanzi.
Jan Bureš
Hlavní ekonom Poštovní spořitelny
