Řecký volič poslal marxisty do vedení země, věřitelé vyčkávají, s čím vyrukují

Zatímco socialistům napříč Evropskou unií poslouží pravděpodobně vítězství Syrizy jako hůl na prosazování expanzivnějších rozpočtových politik, konzervativnějším politikům včetně německé kancléřky Angely Merkelové bezesporu přidělají vrásky na čele. Syriza chce kromě volnějších rozpočtových otěží také otevřít debatu o dalším osekání veřejného dluhu, který v tuto chvíli přesahuje 170 % HDP.

Většina řeckého dluhu jde v tuto chvíli (z 80 %) za národními vládami a nadnárodními institucemi (EFSF, MMF, ECB).  A pro ty jsou výraznější řecké odpustky většinou politicky i právně těžko přijatelné. Lze si ještě představit, že Trojka (ECB, MMF, EK) a členské země eurozóny kývnou na natažení splatnosti půjček a další snížení úrokových plateb. To může Řecku přinést úlevu maximálně okolo 15 % HDP (v čisté současné hodnotě veřejného dluhu). Výměnou za to by ale Trojka pravděpodobně požadovala pokračování rozpočtové i reformní disciplíny. Problém je, že představy Syrizy jsou o poznání radikálnější. Její výrazné vítězství znamená, že navrch mohou mít radikální proudy uvnitř strany a dohoda se nemusí hledat jednoduše.

Řekové ji sice nepotřebují okamžitě a vzhledem k tomu, že hospodaří s primárním přebytkem rozpočtu, nejsou nedohodou ohroženy základní sociální politiky Řecka – penze, platy policistů a státních úředníků. Ohroženy by ale byly splátky úroků a dluhu (do poloviny roku přes 10 miliard euro). Bez dohody tak Řecku nakonec mohou reálně hrozit nedodržení závazků a ztráta  přístupu k likviditě z ECB. V takovém případě by byl  exit z eura na spadnutí.

Bezprostřední reakce na řecké volby by měla být na euru i na řeckých dluhopisech spíše negativní. Hodně ale bude záležet na dalších vyjednáváních. Zatím by negativní přesah na další země jižního křídla nemusel být velký. ECB jim svým rozhodnutím z uplynulého týdne dodala silnou preventivní medicínu.

Jan Bureš
Hlavní ekonom Ery

^REKLAMA