Tato pozoruhodná divergence je přitom o to podivnější, že eurozóna tak jako všichni dovozci ropy prožívá pozitivní nabídkový šok v podobě drastického propadu její ceny. Ten si pochopitelně užívají i Spojené státy, avšak teoreticky vzato by tento efekt neměl být tak silný, neboť jednak významnou část vlastní spotřeby pokrývají vlastní (stále rostoucí) produkcí a jednak čelí i silnější měně (dolaru).
Přijmeme-li hypotézu, že jak USA, tak eurozóně levnější ropa pomáhá tak vysvětlení toho, že v případě americké ekonomiky je tento efekt vidět zřetelněji může spočívat ve dvou možná nečekaných zjištěních. Za prvé, eurozóna je energeticky efektivnější než americká ekonomika, což vede k tomu, že jak spotřebitelé, tak i výrobci zde na propad cen ropy zřetelněji reagují. Hezky je tento fenomén možné pozorovat na prodejích a výrobě automobilů v USA. Není žádným tajemstvím, že americký spotřebitel preferuje velká, silná auta a tedy méně úsporná. Tato úchylka se stává přitom výraznější, když ceny benzínu jdou dolů. A to se děje přesně teď, když to jsou právě americké automobilky, které mohou svým sortimentem lépe vyhovět hladu po neúsporných autech. Není tedy divu, že v posledních měsících podíl importů na celkových prodejích aut v USA zřetelně klesá, což samozřejmě podporuje domácí výrobu. Za druhé, uspořená kupní síla z nižších cen benzínu lépe rychle zafunguje v té ekonomice, kde je mezní sklon ke spotřebě vyšší. A zde mají USA opět před západní Evropou náskok, neboť míra úspor domácností je zde výrazně nižší.
Jsou to tedy paradoxy, celkově šetrnější Evropané vidí efekty nižších cen komodit ve své ekonomice zřejmě méně než Američané. Dodejme jen, že se zde bavíme o krátkém období několika měsíců či maximálně kvartálů, v delším časovém horizontu se může karta snadno obrátit.
Jan Čermák
Analytik ČSOB
