„Historia magistra vitae est,“ říkával kdysi Cicero. Věřil, že nalezení historických paralel nám může pomoci vyřešit nejeden zapeklitý aktuální problém. Ani svět investic není v tomto ohledu výjimkou.
Často byl svého času mediálně propírán podobný vývoj Japonska a Spojených států v časech, kdy na japonských trzích vznikaly bubliny. Jejich společným jmenovatelem byly centrálními bankami dlouhodobě držené nízké úrokové sazby. Japonsko patřilo v osmdesátých letech k nejrychleji rostoucím ekonomikám. Velké japonské korporace byly díky vysoké produktivitě práce a vyspělým technologiím světovými lídry. Vysoké úspory vedly ke snižování reálných úrokových sazeb, přístupným úvěrům a následnému masovému nákupu téměř čehokoli. Zde narazíme na překvapivou analogii. Nízké úrokové sazby v Japonsku ve druhé polovině osmdesátých let a stejná pozdější politika Alana Greenspana v USA vedly ke zcela obdobnému vývoji na nemovitostních trzích obou zemí. Co následovalo, si dobře pamatujeme.
Aktuální program americké centrální banky drží úrokové sazby dlouhodobě poblíž nuly. To vyhnalo ceny amerických akcií až k novým historickým maximům. Od jeho započetí přidal nejširší akciový index SP500 více jak sto procent. Japonský Nikkei 225 se v osmdesátých letech pod vlivem nízkých sazeb vyšplhal ještě výše, aby jej následně čekal dramatický pád.
Obr. 1: Vývoj japonského akciového indexu MSCI Japan v USD
Zdroj: Morningstar
REKLAMA
Hrozí tedy amerických akciím, které v průběhu loňského roku přidaly na své hodnotě více než třicet procent obdobný pád?
Pomozme si opět historií. Existuje významná skupina investorů, která hledá v minulosti zákonitosti střídání růstových a klesajících akciových trhů a na tomto základě se snaží vypozorovat pravidla pro střídání těchto cyklů. Cykly nejsou ničím novým. Snad první zmínka o nich je obsažena již v Bibli, kde se hovoří o tom, že sedm let blahobytu bude vystřídáno sedmi lety chudoby. Z množství cyklů, které tito badatelé na akciových trzích objevili, dávám na zvážení ten, který zde velice přesně funguje již více jak jedno století. Jeho délka je 17.6 roku a je znázorněn na následujícím grafu.
Obr. 2: 17,6 –ti letý cyklus v USA (1900–2014)
Zdroj: www.multpl.com
REKLAMA
Graf obsahuje vývoj reálných hodnot nejširšího amerického akciového indexu SP500 vyjádřených v hodnotě dnešního dolaru. Svislé čáry pak vyznačují jednotlivé růstové (býčí) a klesající (medvědí) cykly. Mimořádná shoda, že? Budeme-li tedy opět povděčni historii za její nápovědu, pak zjistíme, že se nacházíme ve druhé třetině medvědího cyklu, do jehož konce tedy zřejmě nelze od amerických akciových trhů očekávat žádné zázraky. Při pohledu na předešlá medvědí období (1930 – 1948 a 1965 – 1983) můžeme vyvodit, že se tato období vyznačovala vysokou kolísavostí cen amerických akcií, v níž našly své místo jak prudké, často i stoprocentní růsty, tak také dramatické a hluboké poklesy. Tomuto scénáři odpovídá i dění po roce 2000. Byli jsme svědky prasknutí hned dvou velkých bublin a také dvou opětovných návratů zpět. Skvělá doba pro krátkodoběji zaměřené tradery, pekelná pro dlouhodobé investory. Ti, kteří zainvestovali do amerických akcií v roce 2000, mají na své investici po třinácti letech zhodnocení jen na necelá 2 % p.a. K tomu, aby jej dosáhli, museli hned dvakrát přetrpět padesátiprocentní propad hodnoty své investice! Ignorovat historii a věřit, že „tentokrát je to jiné“, se nemuselo vyplatit ani na přelomu tisíciletí.
Jsme-li v medvědím cyklu a máme za sebou několikaletý nepřetržitý růst doprovázený historicky nízkou kolísavostí, je oprávněné se ptát: „Čeká nás tedy do roku 2017 silný pokles?“ Pohled na následující graf skutečně budí určité obavy.
Obr. 3: Vývoj indexu Dow Jones Industrial Average v období 1928–1929 a 2012–2013
Zdroj: McClellan Market Report
Graf znázorňuje vývoj hlavního amerického indexu Dow Jones Industrial Average v předvečer první velké finanční krize v letech 1928 a 1929 a porovnává jej se současným vývojem stejného indexu. Opět působivá shoda, že? Prakticky stejně časované vrcholy i dna a pokud to tak půjde do budoucna, je před námi rychlý pád.
Nejhorší smrt je z vyplašení, to vám řekne každý. K tak silným propadům na burzách nedochází jen tak, zcela bezdůvodně. Všechny burzovní propady měly svůj důvod a ten byl mnohem závažnější, než jakási shoda grafů. Akcie mají za sebou dlouhý úprk, který vyvrcholil loňským více jak třicetiprocentním ziskem. Při pohledu na poměrové hodnotové ukazatele nám většina z nich prozradí, že přinejmenším nejsou levné a silnější korekce by jim zřejmě slušela. Ale více jak padesátiprocentní pád? Existuje pro takový propad ta správná rozbuška? Nebo to tentokrát bude jiné?
Osobně věřím, že není od věci se poučit z historie a pokusit se své investiční portfolio nějak zajistit, když už ne zredukovat. Těch známek, že by se historie mohla zopakovat i nyní, je poměrně dost. Skoro by se mně chtělo, ve shodě s agentem Mulderem říci: „The truth is out there.“
Ing. Václav Pech, investiční analytik Broker Trustu
