Jeden příklad za všechny. Měly problémové země eurozóny provádět fiskální restrikci? Paul Krugman, nositel Nobelovy ceny za ekonomii a ekonomická popová hvězda, v tom má jasno. Neměly! A svůj názor dokazuje obrázkem, který vypráví následující příběh: čím drsnější byly fiskální úspory, tím větším poklesem ekonomiky si země prošla.
Obrázek: fiskální restrikce (osa x) a ekonomický růst (2008–2012, osa y)
Zdroj: MMF
Pro Krugmana to je jasný důkaz toho, že to politici vehnali své ekonomiky do krize. Jeho poučení tedy je, že nebýt hlouposti politiků, tak by si eurozóna mohla odpustit dlouhou krizi. Fanoušci tleskají, konec příběhu.
REKLAMA
Problém je, že na začátku analýzy je názor a k názoru se hledají důkazy. Proč by příběh nemohl být postaven opačně? Čím větší byl pokles ekonomik, tím větší rozpočtové škrty byli politici nuceni udělat?
Lorenzo Smaghi v reakci na Krugmana namaloval spoustu dílčích příběhů, tedy grafů. Ukazuje, že růst v ekonomikách EMU vysvětluje nejen velikost fiskální restrikce, ale i výše úrokových sazeb z úvěrů, konkurenceschopnost ekonomiky, úroveň matematických znalostí nebo i přístup k internetu.
Obrázek: úvěrové podmínky vs. ekonomický růst
REKLAMA
Obrázek: konkurenceschopnost vs. ekonomický růst
Obrázek: Přístup k internetu vs. ekonomický růst
Zdroj: voxeu.org
Když „šikovně“ smícháme tyto informace, tak snaživý vyprávěč může dokonce říci, že výše fiskální restrikce určuje úroveň dostupnosti internetu. Nebo že kdyby politici nedělali fiskální škrty, tak by lidé byli chytřejší v matematice.
Obrázek: Dostupnost internetu vs. fiskální restrikce
Zdroj: voxeu.org
To zní méně uvěřitelně. Tak zkusme jiný. Například ten o nekonkurenceschopných ekonomikách s nízkou mírou inovací, a které si žily nad poměry a produkovaly vysoké zadlužení a vysoký deficit běžného účtu. Jejich růst tak byl tažen spotřebou a dluhem, nikoliv například konkurenceschopným průmyslem. Tyto ekonomiky potom narazily do zdi ekonomické krize, a to ve vysoké rychlosti. Přišla recese. Zahraniční investoři, kteří je financovali v minulosti, si udělali vlastní, nový, lepší příběh o těchto ekonomikách: je vysoce rizikové do nich investovat.
A odtud už jsme jen krůček k tomu, že tyto ekonomiky musely v krizi začít šetřit, protože nikdo nechtěl financovat jejich každoroční dluhy. A nejvíc musely šetřit ty nejslabší ekonomiky.
Který příběh se vám více zamlouvá?
David Navrátil, analytik České spořitelny
