Erdoganomika, aneb makroekonomické voodoo v praxi

Poslední sled událostí přitom pouze dokresluje, pod jak silným politickým vlivem se turecká centrální banka aktuálně nachází. Již těsně před březnovými volbami učinila centrální banka řadu kontroverzních kroků proti měnovým spekulantům a na obranu liry vyčerpala i to málo zbylých devizových rezerv. Nečekaným odvoláním jejího šéfa tak tato instituce nyní ztrácí i poslední zbytky své kredibility. Tu se bude snažit v roli nového guvernéra resuscitovat Murat Uysal, jenž patří k největším holubicím v rámci bankovní rady, a nižším sazbám by tedy již neměl vzdorovat.

K těm by nicméně turecká ekonomika dospěla tak či tak. Inflace sice zůstává vysoká, ale její pokles z hranice 20 na současných 16 procent implikuje ex post reálné sazby na úrovni téměř devíti procent. Ekonomika se navíc poprvé za dekádu ocitla na konci roku 2018 v recesi a zřejmě se jí nevyhne ani v další části tohoto roku. Otáčení kormidla měnové politiky bylo tudíž očekávaným a vlastně i nutným krokem.

Klíčovou otázkou však zůstává načasování prvního snižování sazeb (pravděpodobně již v červenci) a agresivita, se kterou půjdou sazby dolů. A právě zde číhá riziko až příliš benevolentní měnové politiky, která v situaci vysokých a neukotvených inflačních očekávání, pouze dále prohloubí existující nerovnováhy v ekonomice.

Pro tureckou liru není tento scénář logicky příliš povzbudivý. Holubičí obrat Fedu a ECB sice rozvolnil globální měnové podmínky a posílil rizikový apetit, který turecké měně dopřál oddech. Na druhou stranu, geopolitické konstelace hrají v její neprospěch. Spojené státy totiž hrozí uvalením sankcí v reakci na nákup ruského raketového systému S-400, o kterém by měla turecká vláda rozhodnout již tento týden. A když pak k tomu přidáme širokou paletu domácích politických rizik, lira rozhodně nevyhlíží období klidu a bude mít co dělat, aby si i v prostředí nižších globálních sazeb udržela půdu pod nohama. Nakonec, jako celá turecká ekonomika.

^REKLAMA

Dominik Rusinko
Analytik ČSOB