V sázce přitom není málo. Velké periférie jako Španělsko jsou drceny na dvou frontách – spoří soukromý sektor a do úspor je trhy a Bruselem hnána i vláda. V takovéto situaci potřebují k přežití co nejnižší cenu peněz. Opak je v tuto chvíli bohužel pravdou. Sázky na rozpad eurozóny vedou k rychlému odlivu peněz z periferních finančních systémů a to jejich cenu nehledě na letní pokles výnosů na státních dluhopisech udržuje nepříjemně drahou.
Včerejší statistiky ECB ukázaly, že úroky na pětileté podnikové úvěry ve Španělsku dosáhly historických maxim (6,5 %), zatímco v Německu zdolaly nová historická minima. Takto ostře se rozevírající nůžky těžko dokážou periferní ekonomiky srovnat samy. Bez výraznější pomoci ECB to zkrátka nepůjde a bude hodně zajímavé, jak se s tím zatím komunikačně velice zdatný Draghi dokáže popasovat na čtvrtečním zasedáním a jestli o své pravdě přesvědčí i konzervativní německé bankéře.
Jan Bureš, hlavní ekonom Era Poštovní spořitelny
