Souboj ekonomů: Padaly rány, knockout nepřišel

Zatímco hlavní makroekonomický stratég ČSOB a autor knihy „Ekonomie dobra a zla“ Tomáš Sedláček zakládá své analýzy na filozofii a osobitém přístupu, bývalý investiční stratég Raiffeisenbank a zakladatel fondu Quant Aleš Michl  dává přednost číslům a makroekonomii.

Cuba Libre: Ostrý start bitvy

Bitva byla zahájena otázkou kryptoměn. Kolem kryptoměn ekonomové příliš ostré rány nerozdávali a většinou se shodli. Tomáš Sedláček sdílí názor nositele Nobelovy ceny za ekonomii Paula Krugmana, že kryptoměny mají velice silnou strukturu Ponziho schémat (tzv letadel). To znamená, že by mohlo v brzké době dojít k totálnímu cenovému kolapsu kryptoměn podobně jako tomu bylo například v případě tulipánových cibulek v Hollandsku.

Tomáš Sedláček přirovnal kryptoměny bungee jumpingu: „Je to zábava, která vystřeluje oběma směry.“ Rozjezd ve velkém je podle něj ale vždycky nebezpečný. „Žádné výhody kryptoměn nevyváží jejich vysokou míru rizika,“ řekl.

Aleš Michl uznal, že některé kryptoměny mohou opravdu být letadlo. Na druhou stranu bitcoin je zajímavý tím, že se jen těžko může do oběhu vpustit jejich dvojnásobné množství. Bitcoin nelze pumpovat do ekonomiky podobně jako pumpují peníze americká centrální banka či EU. Bitcoin proto podle něj není špatná alternativa k dnešním měnám a není letadlo. Hlavní rada Aleše Michla zněla: „Nikdy neinvestujte do něčeho, čemu nerozumíte.“

^REKLAMA

Padla i otázka úplného zákazu kryptoměn, ve které se oba ekonomové shodli. Vlády zakazovat kryptoměny mohou, ale manipulovat s nimi a kontrolovat je nemohou, protože jsou decentralizované. „Trh se snaží uniknout centralizaci právě pomocí kryptoměn,“ řekl Aleš Michl.

Kryptoměny jsou anonymní. Ani jeden z účastníků proto nepřiznal, zda kryptoměny ve svém portfoliu vlastní. Tomáš Sedláček přesto uznal, že malou částí mohou být kryptoměny doplňkem portfolia.

Gin Tonic: Jak léčit aktuální problémy

Druhé kolo otevřelo otázku amerického akciového trhu. Index Dow Jones lámal jeden rekord za druhým od nástupu Donalda Trumpa na prezidentský post. Stojí za růstem americký prezident, nebo mají akcie vlastní cestu?

Podle obou ekonomů to vypovídá pouze o tom, že se daří celému světu. „Trhy jsou ale přehřáté, proto bych se do nákupu amerických akcií rozhodně nepouštěl. Co jde nahoru, musí jít zákonitě občas dolů,“ řekl Tomáš Sedláček. Aleš Michl dokonce ve svém fondu omezil podíl amerických akcií na dvě třetiny. Jejich slova se začala potvrzovat hned následující den, kdy začal pokles akciových trhů v USA.

^REKLAMA

A jak se protivníci dívají na prognózu Světové banky, že světová ekonomika bude pokračovat v růstu minimálně další dva roky? Oba se shodli, že je úplně jedno, co Světová banka říká. Tomáš Sedláček přirovnal makroekonomické predikce k předpovědím počasí: „Jaké bude počasí příští rok v únoru? Stejné jako tento rok, možná trochu větší zima. Příkladem může být krize v roce 2008, kdy nikdo netušil, co přijde.“

Díky růstu světové ekonomiky se ale většině světa včetně České republiky daří lépe. Výjimkou je podle obou ekonomů jižní Evropa a Amerika, kde je na tom hůře nižší a střední pracující třída. Nerovnost mezi bohatými a chudými se nerozšiřuje, ale podle slov Aleše Michla je za posledních 10 let stabilní. Jeho oponent je ale přesvědčen, že z čistě příjmového hlediska si jistá část populace pohoršila.

Souboj ekonomů začal zabíhat i do úplně jiných rovin při otázce, zda jsme díky rostoucí ekonomice šťastnější. „Štěstí se nedá měřit HDP. HDP měří ekonomickou aktivitu. Příkladem může být Mordor a Roklinka. Když Mordor zbrojil, tak HDP rostlo o 20 až 30 %. V Roklince se na druhou stranu dědí a nic se nevyrábí. Kde byste raději žili? Indikátorem štěstí může být méně dětského utrpení, méně dětských nemocí na světě, či klesající počet lidí na hranici chudoby,“ uvedl Tomáš Sedláček.

Na druhou stranu Aleš Michl věří, že štěstí se dá částečně měřit HDP: „Ve chvíli, kdy jsou úrokové sazby nízko a je hodně peněz v ekonomice, utrácíme více a HDP roste.“ Proč ale roste Čína? „Čína zbohatla na tom, že Američan roztočil kreditky,“ dodal. Oba se nakonec shodli, že jediná statistika, která může měřit štěstí a dává smysl, je míra nezaměstnanost. Svět je tedy o trošku lepší místo než před 15 lety.

Martini: Přotřepat, nemíchat! Vrchol bitvy

Přestřelka názorů se výrazněji vyostřila až při otázce zavedení eura. Euro jsme podle Tomáše Sedláčka měli mít dříve než Slováci: „V současné době máme ale jiné problémy než euro. Přijmout euro totiž trvá tři roky, což vyžaduje vysokou inteligenci vlády, navíc musí proběhnout během jednoho volebního období. Na rozdíl od Slováků nejsme konzistentní“

Aleš Michl by s přijetím eura počkal. Nejprve je nutné stabilizovat zadlužení, vybírat daně, ale nezvyšovat je. Pokud bychom přijali euro, nesmíme zapomínat na to, že české platy jsou oproti eurozóně třetinové. Je proto důležité, jak se budou platy v budoucnosti sbíhat.

Jak dlouho ale může subdodavatelská ekonomika vydržet posilování koruny a růst nákladů? „Vydržíme to tak dlouho, dokud se nevyrovnají cenové hladiny. Skrze dávky a stávky se k bohatství nedopracujeme. Potřebujeme strukturální změny,“ prohlásil Tomáš Sedláček. Otázka strukturálních změn rozohnila oba účastníky souboje, když se neshodli ani na definici strukturálních změn.

Na závěr přidal Aleši Michlovi ránu Tomáš Sedláček, když doporučil několik strukturálních reforem, které by Aleš Michl mohl představit jako poradce ministrovi financí. Šlo o zveřejňování všech smluv, provedení celonárodního auditu a dokončení digitalizace veřejné správy či navýšení rozpočtu do vědy, výzkumu a vzdělání. „Potřebujeme větší vzdělanost, protože dnes není problém něco vyrobit, ale prodat,“ uzavřel souboj ekonomů Tomáš Sedláček.