Devizový trh se promění k nepoznání

Jaké změny mohou nastat na devizovém trhu? Nemám na mysli jenom, vzájemné kurzové pohyby jednotlivých měn, jde mi o strukturu trhu jako celku.

Současná situace není nijak příznivá prakticky v žádné zemi. Největším zádrhelem je existence dvou paralelních problémů – jedním jsou problémy bank a druhým pak zadluženost zemí.

Bohužel si dnes nemůžeme dovolit ten luxus, že nejdříve vyřešíme problém jedné země, pak druhé, podobně s bankami (nejdříve banku „A“, poté banku „B“). Vzhledem k propojenosti trhů je třeba vyřešit (téměř) všechny země a banky současně. Jakékoliv jiné řešení je jen odsouváním problému v čase (viz přístup k Řecku, které sloužilo jako testovací země na odladění postupů a vyzkoušení dopadů). Bez zásadních změn na devizovém trhu není řešení nemožné.

Co nás tedy čeká? Nový finanční systém je nezbytností. Jeho součástí bude o nový globální platební systém eliminující Spojené státy.  Připravme se na koordinovanou vícestrannou globální měnovou reformu, respektive zásadní změny v devizové politice po ose Berlín-Moskva-Peking, s odbočkou do Perského zálivu a možným prodloužením hlavní osy do Japonska.

Na jedné straně jde o možný vývoj ve Francii následovaný nově vzniklou evropskou měnu zaštiťovanou primárně Německem a případně akceptovanou i dalšími zeměmi. Tato měna má jednu velkou nevýhodu. Tou je její pravděpodobné posílení proti „starému euru“. Vzhledem k tomu, že by podmínkou pro přijetí této měny byla přebytková obchodní bilance, dotčené ekonomiky by se s tím měli být schopny vypořádat. Signálů hovořících pro její zavedení je celá řada, k tomu se přidávají i další.

Jaká další fakta ale o těchto přípravách svědčí? Je jich několik. Společnost Bundesdruckerei GmbH byla před pár lety pro jistotu znárodněna, i když za ní měla zájem společnost Giesicke & Devrient a dokonce si stěžovala do médií, že jí nebyla koupě umožněna, ačkoliv nabídla velice pěknou cenu. Řekl bych, že znárodnění v roce 2009 bylo vedeno bezpečnostními důvody.

Mnohem zajímavější jsou ale následující čísla, hlavně proto, že Německo je jednou z členských zemí eurozóny s největším používáním hotovosti:

• Každá země si tiskne své vlastní eurobankovky, centrálně se tiskne necelých 10 % eurobankovek a nikdo neřešil, když řecká strana tiskla eurobankovky jak o závod.
• V roce 2010 objednalo Německo mimořádný objem papíru pro bankovky.
• Německo tiskne poslední dobou méně eurobankovek, než bylo dříve obvyklé. Vyplývá to z výroční zprávy pro rok 2010 společnosti Giesecke & Devrient. Počet eurobankovek v oběhu v roce 2010 šel nahoru, ale její tržby tažené objednávkami na německé bankovky šly dolů o 16 %.  Že by jim tolik obchodů najednou přebrala znárodněná Bundesdruckerei GmbH? Na jejich výroční zprávu jsem velmi zvědav.

Proto by došlo k jejímu posílení i proti dalším světovým měnám. Globální pozici nové měny by výrazně posílila koordinované vícestranná globální reforma a uvažované krytí nové měny zlatem. Dost možná proto stahuje Německo zlato ze zahraničí domů.

Čína se snaží prosazovat čím dál tím více a názory dává jasněji najevo. V rámci těchto snah například pilně pracuje na přípravách zavedení plně konvertibilní měny tak, aby se stala alternativou k dolaru jako rezervní měna. Například v polovině dubna (mimochodem přesně den před zasedáním MMF a skupiny G20) poprvé od roku 2007 rozšířila oscilační pásmo vlastní měny z 0,5 % na 1 %. K tomu pilně rozvíjí řadu měnových swapů s různými zeměmi včetně například Brazílie či Ruska, mezi nejvýznamnější rozhodně patří ten s rakouskou centrální bankou (která patří mezi nejvýznamnější spolupracovníky Bundesbanky), k tomu čínské firmy začínají požadovat platby za zboží ve vlastní měně.

Celkově to působí to, že yuan míří k plné konvertibilitě, primárně ze dvou důvodů. Tím prvním důvodem je stabilizace čínské ekonomiky a čínských finančních trhů.  Fluktuace měny totiž umožní čínské centrální bance efektivnější monetární politiku.  Větší fluktuace kurzu donutí zahraniční investory více používat zajišťovací instrumenty. Čínské banky, pokud budou tuto práci dělat profesionálně a ne spekulativně, získají další zajímavý zdroj příjmů. Druhým důvodem je snaha o to, aby čínská měna získala statut globální rezervní měny. Bez konvertibility to není možné.

V případě Ruska naproti tomu spekuluje o úvahách směrem k zavedení zcela nové měny, měny kryté zlatem. Pokud by k tomu došlo, došlo by nejspíše i ke koordinaci s Německem ohledně jeho nové měny.

Podle dostupných informací dochází k zajímavým transakcím na trhu zlata, kde se Rusko stává významným hráčem. Za pozornost stojí komentář Billa Holtera. Podle něj dochází k řadě transakcí se zlatem mezi Ruskem a Švýcarskem. Toto zlato by mohlo posloužit jako pomoc přikrytí nové marky zlatem. Výměnou za to Rusko do svých rezerv rázem získalo významné množství nové měny.

Odbočka k zemím Perského zálivu není nic nemožného a jejich podpora měnovým reformám ve výše uvedených zemích je pravděpodobná, speciálně ze strany Íránu, který je jedním v hlavních bojišť měnové války. Nezapomínejme, že i další země Perského zálivu rozvíjí spolupráci s Čínou – viz například před pár měsíci podepsaná významná smlouva mezi Saúdskou Arábií a Čínou, respektive mezi Aramcem a Sinopecem o stavbě společné rafinérie v Rudém moři. O zlatém dináru se hodně mluvilo asi před 5 – 6 lety, od té doby ticho po pěšině. I když, kdo ví…

Pokud by se tyto země Perského zálivu přidaly a opustily dolar jako hlavní měnu přijímanou v platbě za ropu, bude se jednat o významnou podporu výše uvedených kroků osy Berlín-Moskva-Peking.

Stávající situaci je třeba řešit najednou a proto lze i čekat ne jenom jednu změnu, ale jejich řadu, jejichž průběh bude koordinován mezi jednotlivými zeměmi.

Devizový trh se změní k nepoznání.

Autor je provozovatelem serveru Pro-investory.cz