Uvedené teze vychází z poněkud zastaralých pohledů na svět, kdy jedinou hodnotu přinesl ten, kdo něco vyrobil či vypěstoval. Vše ostatní bylo „zbytečné“. Ještě v 70. letech minulého století se při vývoji a výzkumu výrobku vytvořila srovnatelná přidaná hodnota jako při jeho výrobě. V dnešní době je rozdíl několikanásobně větší. I když se to mnohým líbit nebude, tak hodnota přestává vznikat v produktech samotných a „pouhá“ výroba perspektivu nezajistí.
Mění statistiky
Klasické statistiky jsou celkem „jednoduché“. Nějaké zboží se vyveze, něco doveze a vše se zapíše do příslušných kolonek. A data o zahraničním obchodu, potažmo HDP, jsou na světě. Ovšem kromě těchto statistik existují i ty, které sledují pohyb zboží podle přidané hodnoty. Ty odrážejí fakt, že součástí finálních výrobků jsou různé materiály z různých zemí světa. Takový produkt, aby vůbec vznikl, překročí hranice různých států. Tyto statistiky ukazují, jak konkurenceschopná je daná ekonomika.
Měření konkurenceschopnosti podle běžné statistiky není právě nejlepší řešení. Třeba Čína je velmi konkurenceschopná, vyváží mimo jiné hodně elektroniky. Ale při pohledu skrze přidanou hodnotu zjistíme, že její konkurenceschopnost spořívá v montáži elektroniky, ale již ne v její produkci (výzkumu, designu apod.). Čína totiž exportuje značnou část výrobků se součástkami z jiných zemí.
Kupříkladu český vývoz do Německa, hlavního českého obchodního partnera, pohledem přidané hodnoty náhle klesne z 32 % na 18,6 %. Příčinou je, že nezanedbatelná část českého exportu do Německa je tvořena zahraniční přidanou hodnotou, paradoxně často původem přímo v Německu.
Měněn je i pohled na obchod mezi Čínou a USA. Když budeme brát v úvahu přidanou hodnotu, americký deficit rázem klesne o takřka čtyřicet procent.
REKLAMA
Nelze samozřejmě říci, že „staré“ statistiky jsou špatné, a šmahem je odsoudit. Ale v některých ohledech mohou být zavádějící.
Kdo zkoumá, má šanci uspět
Pokud chce česká ekonomika v globálním světě uspět, musí se soustředit na inovace, vědu, výzkum, přidanou hodnotu. Samozřejmě je nesmysl vyhánět zahraniční investory, kteří zde vytváří pracovní místa. Ale zároveň je důležité budovat znalostní ekonomiku. A to podporou českých firem v inovacích, investicích do vědy výzkumu apod.
I když o těchto investicích do vědy a výzkumu hovoří každá vláda, je realita poněkud odlišná. „Návratnost“ těchto investic je dlouhý proces, na pět či deset let. A to je daleko za horizontem volebního období, kam už žádný politik kromě proklamací, nevidí.
Zatímco ještě relativně nedávno měl každý článek výrobního řetězce v podstatě podobnou marži, dnes nejvíce profitují výzkum a vývoj, služby, design a marketing. To jsou především obory, kde je potřeba nejvíce duševní práce. Podle statistik OECD je třeba u sportovní obuvi za 100 EUR, zisk z produkce „pouhých“ 12 %, 38 % připadá na samotnou značku a 50 % je cena za distribuci.
REKLAMA
Jak si vede Česko
Nízký profit na pouhé kompletaci výrobků, a tím pádem na montovnách, se samozřejmě odráží i v ČR. Průměrná domácí přidaná hodnota na hrubém exportu je ve srovnání s členskými zeměmi OECD podprůměrná a dosahuje jen 61 % (šestá nejnižší). Tzn. 39 % českého exportu tvoří komponenty zahraničního původu. Významná část české konkurenceschopnosti tak stojí na zahraniční produkci.
Největší podíl zahraniční připadané hodnoty má elektronika (63 %) a dopravní prostředky (49 %). Z čísel vyplývá, že pokud chceme v globální konkurenci obstát, je třeba se posunovat v hodnotovém řetězci nahoru směrem k vyšší přidané hodnotě. A to jak na straně inovací, výzkumu či designu, tak na straně distribuce a služeb.
I když to značná část lidí neslyší ráda, výroba a kompletace by se měla odehrávat spíše v zahraničí, prostřednictvím našich podniků. ČR by tedy měla vyvážet investice a vytvářet si prostor pro přidanou hodnotu vytvořenou v relativně drahém českém prostředí. Výrobu pak nebudou zatěžovat vysoké náklady, které v případě přidané hodnoty až tolik nevadí.
Nicméně není třeba se snažit dosáhnout stoprocentní přidané hodnoty. Tou by se totiž mohla „chlubit“ jen země, která přes své hranice nepustí žádné cizí zboží. Zároveň platí, že výše domácí přidané hodnoty roste úměrně s přírodním bohatstvím a velikostí.
Český export charakterizují poměrně nízké ceny. To vypovídá o malé přidané hodnotě. Je důvodem k zamyšlení, čím by v budoucnosti mohla být česká ekonomika a obecně firmy konkurenceschopné.
