Anatole Kaletsky: Akcie mohou růst několik let

Zastáváte názor, že existuje možnost dlouhodobého růstu akciových trhů, ale také možnost jejich poklesu. Na čem jejich budoucí směr závisí?

Ceny na akciových trzích porostou nejen několik měsíců, ale několik let, jestliže budou vyřešeny strukturální problémy, které jsme viděli v posledních deseti letech. Lidé si musí vzpomenout na růstové stimuly, které ovládaly trhy do roku 2007, ale pak na ně zapomněli. Těmi jsou nové energetické zdroje, zavádění výpočetní techniky do výroby, rozšíření střední třídy v rozvíjejících se zemí. Nyní se vrací zpět a získávají pozornost.

Pokud by ale převážily negativní faktory, ocitli bychom se v cyklu. V minulých letech jsme zažili silný býčí trh, ten by byl ale vystřídán několika lety poklesu, k jakému došlo v letech 2000 – 2003 nebo 2008 – 2011.

Osobně se domnívám, že pozitivní strukturální síly nyní začínají vyhrávat bitvu. A fakt, že S&P500 překonal třináctiletý medvědí trh a zůstal na této úrovni nyní již déle než rok, sice nedokazuje, že pozitivní síly vyhrály, ale přinejmenším to ukazuje, že významná část investorské komunity začíná přemýšlet více konstruktivně a optimisticky.

Jeden z negativních faktorů je dluhová krize v Evropské unii, především v jižních státech EU. Ale v posledních několika měsících to vypadá, jako by se vytratila. Myslíte si, že se dluhová krize vrátí?

Myslím si, že se vytratila na následující rok, rok a půl. To je výsledek intervencí ECB. Např. výnosy italských dluhopisů jsou nyní na historicky nejnižší úrovni.

^REKLAMA

Dluhová krize se ale vrátí. Přestože se situace zlepšila, fundamentální problém, kterým je, že nemůžete mít monetární unii bez fiskální unie, bankovní unie a centrální banky, která může nakupovat vládní dluh, stále zůstává. Dříve či později musí být tento problém vyřešen.

Probíhaly rozsáhlé diskuse, zda eurozóna zůstane v této podobě, nebo se zmenší či rozpadne. Jaká je podle vašeho názoru klíčová podmínka k udržení eura?

Co je potřeba k dlouhodobému udržení eura, nikoli pouze na příští rok – k tomu postačí, aby ECB půjčovala další peníze bankám, zejména protože se zlepšuje světová ekonomika. Ale k jeho udržení na 20 let potřebujete 3 podmínky:

První podmínkou je změna vztahů mezi členy eurozóny s důrazem na rozpočty a dluh. Je potřeba fiskální unie. To znamená centrální kontrolu daní a výdajů, což je to, co chce Německo, ale také vzájemná zodpovědnost za existující dluhy, což je to, o čem Německo nechce mluvit. Musíte mít obojí. Nemůžete tleskat jednou rukou, potřebujete obě.

Zadruhé potřebujete bankovní unii, což znamená, že když se dostane do problémů některá banka, musí být stabilizovaná a podporovaná na evropské úrovni a ne jednotlivými národními vládami. Pokud by bankám měly pomáhat národní vlády, hrozilo by přenesení dluhových problémů z bank na vlády, jak jsme viděli v Irsku, v Řecku, na Kypru, ve Španělsku a v Portugalsku.

A za třetí potřebujete centrální banku, která má svobodu akce jako ostatní centrální banky – jako Fed, Bank of England, Bank of Japan, které mohou nakupovat vládní dluhopisy, jak jsme to viděli v posledních 3 – 4 letech. Jakmile zpomalí ekonomika, centrální banka musí být schopná půjčovat peníze nejen bankovnímu systému, ale i vládě.

Jestliže centrální banka půjčuje vládě, je to stejné jako tištění peněz.

Přesně tak. Všude ve světě mimo Evropu vidíme, že centrální banka má právo tisknout peníze. Nikoli neustále, ale v případě krize. Když toto právo centrální bance odejmete, vytvoříte potenciálně nestabilní situaci.

Mario Draghi prohlásil, že bude mít právo tisknout peníze, když to bude opravdu potřebovat. Německý soudní dvůr sice řekl, že to udělat nemůže, ale trhy věří, že Draghi to udělá, když bude potřebovat. Ale to není dlouhodobé řešení. Je potřeba vytvořit novou fiskální, finanční a monetární ústavu pro Evropskou unii.

^REKLAMA

V současnosti dochází k „měnové válce“, kdy se všechny významné země snaží oslabit své měny. Česká národní banka je jedním z posledních příkladů. Co si o měnové válce myslíte?

To, co dělá Česká národní banka, se zdá být absolutně v pořádku. Naprosto rozumím důvodům, které uvádí Miroslav Singer.

Důležitým bodem ovlivňování směnného kurzu měny centrální bankou, který pan Singer zmínil, je, že pokud je měna příliš silná, centrální banka může a bude intervenovat bez limitu, aby měnu oslabila. Ale zároveň uvedl, že pokud koruna oslabí, centrální banka ji nebude podporovat. A to je absolutně správné rozhodnutí.

Historie ukazuje, a je to vidět i z ekonomické logiky, že centrální banka může kdykoli oslabit měnu tím,  že vytiskne víc víc peněz. Ale centrální banka téměř nikdy nemůže bránit oslabující měnu, protože má omezené devizové rezervy, za které by ji mohla na trhu nakupovat.

Mnoho vlád a centrálních bank nakupuje devizy, aby oslabily svou měnu. To se popisuje jako měnová válka. Ale já si myslím, že je to zdravý fenomén ve světě, kde není žádný tlak na inflaci a kde je ekonomická aktivita slabá. Měnová válka znamená, že každá země stimuluje svou ekonomiku vytvářením většího množství peněz. A to pomáhá generovat globální růst.

Každý ví, že Fed, Bank of Japan a Bank of England tisknou peníze. A nyní byly i menší země přinuceny dělat to samé. V konečném důsledku měny příliš neoslabí, protože každý dělá to samé. Jediné, k čemu dojde, je zvýšení měnové nabídky a zlepšení úvěrových podmínek. A to pomáhá oživení.

Ovšem některé ekonomické teorie říkají, že když centrální banka tiskne peníze, jediný efekt v delším období bude nárůst inflace, nikoli ekonomický růst.

Samozřejmě, ale centrální banky tisknou peníze posledních pět let. A kde je inflace?

Hlavním bodem mé knihy je, že neexistuje žádná hospodářská politika ani ekonomická teorie, která je absolutně správná za všech okolností. Která hospodářská politika je správná, závisí právě na okolnostech.

Když budete ve světě s vysokou inflací, kde hlavním problémem je zrychlující se inflace, pak je devaluace měny nebo tisk peněz nebezpečný, protože hrozí inflační spirála. To ale není svět, ve kterém bychom se nyní nacházeli. V takovém světě jsme byli v 70. a 80. letech minulého století. Současný problém to ale není.

Současný problém je opačný. Je to deflace, slabá poptávka, vysoká míra nezaměstnanosti. A v takové situaci je tisk peněz správná odpověď. V takové situaci tisk peněz není nebezpečný.

V jednom se Milton Friedman a John Maynard Keynes shodují. V situaci vysoké nezaměstnanosti, nevyužitých kapacit a nulových úrokových sazeb, tedy v pasti likvidity, je odpovědí tisk peněz. Milton Friedman hovořil o rozhazování peněz z helikoptéry, Keynes psal o vkládání peněz do lahví a jejich uložení do nepoužívaných dolů, kde si je mohou nezaměstnaní vykopat.

Napsal jste několik knih o změnách v současné ekonomii. Co se mění v současném světě především?

Hlavní věc, která se musí změnit, a myslím si, že se mění, je předpoklad, že existuje jedna ekonomická teorie, která je správná a kterou lze aplikovat na všechny výkyvy v kapitalistické ekonomice. A ta teorie předpokládá, že pokud se trhy nechají volné a je-li dostatek konkurence a žádná regulace, trhy povedou ke stabilitě a přijatelné úrovni ekonomické aktivity bez jakýchkoli zásahů. Podle této „univerzální“ teorie všechny problémy v ekonomice vznikají, protože existují zkreslení způsobená vládními zásahy a regulací. Toto je převládající ekonomická teorie od raných 80. let.

Je to podobné jako komunismus. Je to jako jediná víra, kterou smíte mít, abyste byl přijat jako seriózní ekonom. Ve skutečnosti je ale potřeba více názorových směrů, aby byla možná debata mezi nimi. Řada problémů, které se objevily v posledních 20 – 30 letech, byla ignorována, protože nebyla považována za součást ekonomické teorie.

Co byste doporučil drobným investorům dělat s jejich penězi?

Mohu vám říci, co dělám já se svými penězi. Široce řečeno, věřím, že růst cen akcií a v mnoha regionech cen nemovitostí, který jsme viděli v uplynulých 4 letech, je pouze začátek a bude pokračovat přinejmenším několik dalších let. Proto vkládám více a více svých peněz do akcií.

Myslím si, že nejvíce nebezpečným místem, kde lze v současnosti být, jsou vládní dluhopisy. Přestože jejich výnosy jsou nyní vyšší než před rokem, 3% výnos je pořád příliš nízký k riskování peněz na 10letém horizontu. Proto peníze z vládních dluhopisů vybírám.

Vytipovat konkrétní příležitosti lze na trhu nemovitostí zejména v severní Evropě. Např. německý, je podle světových měřítek extrémně levný, a je to jediný trh nemovitostí, který nevykázal inflaci v posledních 15 letech.

Jaký je váš názor na rozvíjející se trhy?

Přestože globální růst cen akcií je tažen Spojenými státy, a podle mého názoru to bude pokračovat, bude zajímavé přemístit část peněz do Evropy a do rozvíjejících se zemí, které jsou vůči USA stále podhodnocené. V nich bude mít posilování ekonomiky mnohem větší dopad na akcie než v USA, kde jsou lepší ekonomické podmínky v cenách již započítané.

Panika, jakou jsme na rozvíjejících se trzích viděli minulý měsíc, byla dobrou příležitostí pro vstup na tyto trhy.

Děkuji za rozhovor.