Pondělí 22. července. Svátek má Magdaléna.

Allianz varuje: živé smlouvy mrtvých lidí jsou promlčené až za deset let, a přesto je není komu vyplatit

V Allianz pojišťovně jsou stále vedeny smlouvy životního pojištění klientů, kteří už nežijí, a to často i několik let. Správci pojištění v Allianz to vědí například proto, že jiné pojištění stejného klienta – kupříkladu automobilu nebo nemovitosti – skončilo právě z důvodu úmrtí pojištěného, což pojišťovně oznámili pozůstalí. O plnění z životního pojištění těchto klientů se však nikdo nepřihlásil, zřejmě proto, že o jeho existenci vůbec nevěděli. Přitom tyto smlouvy končí promlčením až
za 10 let.

„Allianz pojišťovna, stejně jako kterákoliv jiná, nemůže vyplatit pojistné plnění oprávněné osobě, pokud sama  nepožádá o plnění. Často se stává, že pojišťovna nemá žádnou možnost, jak oslovit oprávněnou osobu, protože nemá žádnou, nebo velmi strohou identifikaci,“ říká úvodem vedoucí právního úseku  Allianz Drahomír Kubáň.

V  pojistných smlouvách životního pojištění mohou být zaznamenány informace
o obmyšlených osobách jako osobách oprávněných k pojistnému plnění v podstatě dvěma způsoby. Buď jsou určeny tyto osoby vztahem k pojištěnému (matka, otec, manželka, děti…) nebo je pojišťovně k dispozici příjmení, jméno a datum narození oprávněného – bez určení vztahu, bez adresy. Anebo může nastat poslední varianta, kdy není oprávněná osoba určena vůbec, nebo nenabude právo na pojistné plnění. V tom případě plnění náleží manželovi – manželce pojištěného, nebo pokud není, tak dětem pojištěného, poté dalším blízkým osobám a pokud ani ty nejsou, nabývají toto právo dědici pojištěného. Podle strohých, nebo téměř žádných kontaktů je složité i tyto oprávněné osoby vypátrat – a často se tak pojišťovna staví do role skoro detektivní kanceláře.

Obecná rada a poučení, aby do budoucna takových „živých smluv mrtvých“ bylo co nejméně, je vcelku snadná. „Ten, kdo životní pojištění uzavírá, nebo uzavřel, by měl o tomto kroku oprávněnou osobu informovat sám – a to ideálně hned po uzavření smlouvy, nebo alespoň ve chvíli, kdy se třeba dozví určitou nepříznivou zdravotní diagnózu, nebo v situacích, kdy hrozí nebezpečí úrazu, či dokonce smrti, například při provozování rizikových sportů,“ doplňuje Kubáň.

Zároveň pojistitel, a v Allianz se to tak alespoň při minimu informací o oprávněné osobě děje, podle možností a znalosti bližších okolností informuje oprávněnou osobu, dědice anebo notáře v dědickém řízení o existenci smlouvy o životním pojištění. Pokud se ovšem o úmrtí pojištěného dozví. Povinností pojistitele to však není.

„Pojišťovna vždy musí postupovat nanejvýš diskrétně v souladu s její povinností mlčenlivosti. Může se totiž stát a v praxi už takové případy byly zaznamenány, že pojišťovna informovala rodinného příslušníka o oprávněné osobě a ukázalo se, že šlo o osobu zcela mimo rodinu,“ doplňuje vedoucí právního úseku Allianz. Plnění tak místo dětí pojištěného mělo připadnout mladé pečující sousedce a potomci pojištěného se nyní s touto pečovatelkou soudí. Přihodilo se i to, že pojišťovna zaslala informaci o pojištění opět na domácí adresu
a oprávněnou osobou byla lázeňská pacientka z Poděbrad. „Výjimkou nejsou ani případy, kdy prarodiče uzavírají smlouvu ve prospěch vnuků a chtějí její existenci zatajit před jejich rodiči. To je ovšem složité, neboť rodič je zákonným zástupcem dítěte,“ uzavírá Drahomír Kubáň.

 

Pojistitel nemá povinnost vyhledávat  oprávněné osoby  při smrti pojištěného.  Praxe je spíš taková, že na existenci pojištění se v dědickém řízení dotazují notáři, ale jak už bylo zmíněno, nejdůležitější ze všeho je, aby oprávněná osoba požádala o výplatu pojistného plnění respektive se o ně přihlásila v dědickém řízení. A ani po pár letech nemusí být pozdě, plnění je promlčeno až za 10 let.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.