Rolby, které nyní upravují sjezdovky pro velká lyžařská střediska v Česku, jsou moderní stroje s výkonem mnoha stovek koňských sil. Jednu z nich, PistenBully 400, jsme se vydali prozkoumat na šumavský Špičák.
„Máme ji tady třetí sezonu a zatím slouží velice dobře,“ pochvaluje si Aleš Sekyra, který je zaměstnancem zdejšího Ski&Bike areálu. Málokdo zná zdejší svahy lépe než on. Závodně lyžoval a je přímo zdejším rodákem, když pro jeho maminku nestihla sanitka kvůli sněhové kalamitě včas dojet, a musela tedy rodit doma.
Do kabiny rolby v zimní sezoně usedá Korytář vždy v 16 hodin, kdy končí provoz sjezdovky pro lyžaře. Na dvou rolbách, které ve zdejším areálu mají, se střídají tři lidé – to proto, aby vůbec mohli mít nějaký den volna. Sezona zde začíná už v listopadu, kdy se rozhrnují hromady nastříkaného technického sněhu, a končí obvykle až v dubnu.
Sekyra je specialistou na silnější ze dvou zdejších roleb. Ta se využívá pro úpravu prudších svahů. Mohla by se s ní upravovat i zdejší sjezdovka Šance, která je se svými 40 stupni nejprudší v České republice. Na ní však nejsou instalována sněžná děla, a protože přírodního sněhu je letos na Šumavě málo, v této zimě na ni Sekyra nevjížděl.
REKLAMA
Druhá z roleb se stará o zbytek sjezdovek, navíc má i zařízení pro přípravu atrakcí ve snow parku.
Zdejší rolba PistenBully 400 je výrobkem německé firmy Kässbohrer, která od svého vzniku v roce 1969 dosud vyrobila 15 tisíc strojů na úpravu sněhu. Pohání ji motor s výkonem téměř 400 koňských sil. Při maximálně otevřené radlici měří na šířku 5,5 metru a sníh dusá díky hmotností 11,5 tuny.
Při sněžení se jede na dvě směny
„Když byl na sjezdovkách přes den malý provoz a sníh má správnou konzistenci, dá se celý areál se zhruba osmi kilometry sjezdovek upravit za zhruba tři hodiny. Ale v závislosti na podmínkách to může trvat až osm či devět hodin,“ říká Sekyra. Pokud navíc v noci sněží, musí se rolba kolem šesté hodiny ranní na sjezdovku opět vrátit. Stejné to je, když v průběhu noci začne mrznout a spustí se sněžná děla. To ho pak v nedaleké Železné Rudě, kde bydlí, vzbudí v noci nepříjemné vyzvánění telefonu.
„Ošidit nic nelze, vždy před zahájením provozu projede sjezdovky náš inspektor a kontroluje, zda jsme všechno udělali tak, jak se má,“ dodává.
REKLAMA
Řidič rolby využívá speciálně tvarovaný volant sloužící pro ovládání pásů, pravou rukou pak neustále svírá joystick. Tím podle terénu nastavuje radlici a rovněž frézu, která upravuje ztvrdlý sníh. Kolem sebe má desítky tlačítek a spínačů. Některé ovládají komfortní funkce jako je třeba vyhřívání skel či zrcátek, další jsou pro klakson, maják, světla, jinými se ovládá rameno a naviják.
S jištěním to jde lépe
Na zhruba padesáti procentech zdejších sjezdovek se rolba uvazuje buď ke strojům, nebo zabetonovaným tyčím. „Úprava svahu je pak rychlejší a také kvalitnější,“ říká Sekyra. Lano je dlouhé 1200 metrů, avšak na Špičáku se z navijáku odmotá vždy maximálně několik stovek metrů – kvůli zatáčkovitému Sekyra se při práci nejvíce bojí lyžařů či turistů, kteří se i po zavření areálu na sjezdovce občas objeví. „Nahoře i dole na sjezdovce jsou sice upozornění, že se na ní pracuje, ale lidé na to nedbají. Pak hrozí, že lano, které je třeba chvíli ukryté pod sněhem, se těsně před nimi vymrští a vážně je poraní,“ varuje.
Lano si střeží jako oko v hlavě. „Nesmíme dopustit, aby se roztřepilo. Uvnitř navijáku je totiž speciální čidlo, které hlídá jeho průměr, a pokud by nebyl správný, celá rolba by se okamžitě zastavila,“ popisuje Sekyra moderní bezpečnostní opatření.
Rolba začíná práci vždy od krajů sjezdovky, odkud přihrnuje lyžaři vyházený sníh vždy do středu tratě. Nejprve při několika jízdách srovnává terén, teprve nakonec se spouští na sníh plastový finišer, který pak vytváří klasický a tolik oblíbený manšestr. Když rolbař jede s finišerem po daném úseku naposledy, tak kopec takzvaně zavírá.
Přestože má rolba nádrž na 260 litrů, obvykle se musí v průběhu noci ještě dotankovávat. Hodně kilometrů se najezdí při přemisťování sněžných děl z místa na místo. „Moderní děla už mají speciální úchyt, takže stačí jen správně najet středem radlice na dělo, to se zachytí a pak ho můžete před rolbou odvézt tam, kam potřebujete. Dříve se pořád muselo z rolby vystupovat a s děly manipulovat ručně,“ upřesňuje.
Po kopci se při práci obvykle stroj pohybuje rychlostí kolem deseti až dvanácti kilometrů v hodině, i když by mohl teoreticky „sprintovat“ až dvojnásobnou rychlostí.
