Praha – Budoucí senioři v létě vesele rejdí na kolečkových bruslích, vozí děti na tenis a o dovolené se rádi potápějí v teplých mořích. V zimě s oblibou utrácejí za cesty na vzdálené alpské kopce. Zdánlivě se absolutně liší od svých předchůdců, dnešních důchodců.
Čeští důchodci se po léta na stáří připravovali jednoduše. Něco si našetřili a přijali výrazné omezení spotřeby až chudobu jako životní styl. Pokud jim sloužilo zdraví, užili si spoustu volného času, stačili něco našetřit a hodně toho rozdat (vnoučatům a dětem). To však bylo předtím, než začaly tikat demografické hodiny. Ony v Česku hlasitě a slyšitelně tikají již zhruba dvacet let, ale nějak to nikdo nechtěl ani slyšet, ani řešit.
Budoucí senioři, co dnes vesele rejdí na kolečkových bruslích, dlouho netušili, jak se věci mají. Kdyby jim někdo řekl, že z analýzy struktury jejich úspor vychází, že se k ní chovají nekonečně prostomyslněji, než se kdy chovali dnešní senioři, divili by se.
