Úterý 22. června. Svátek má Pavla.

Test revolučního maserati. Ghibli může spalovat i naftu

Investice 19.04.2014 | 18:00 0 Komentářů

Značka s trojzubcem ve znaku potřebuje co nejrychleji získat nové zákazníky. Sází na Čínu i evropské manažery.

Test revolučního maserati. Ghibli může spalovat i naftu

Zájemci o limuzínu v současné době míří především do autosalonů tradičních německých výrobců – Audi, BMW či Mercedes-Benz. Existuje ale i několik dalších, a hlavně neotřelých, alternativ – například britský Jaguar. V posledních měsících chce pozornost  přitáhnout i tradiční italská značka Maserati. Na trh vrhla hned dva modely – velké Maserati Quattroporte a také menší Ghibli.

Právě vůz Ghibli. který patří k tomu nejkrásnějšímu, co lze v autosalonech v současné době koupit, mohl redaktor Aktuálně.cz otestovat. A to ve verzi, která se sice pravověrným milovníkům italských vozů příčí, nicméně praktičtěji zaměřené motoristy zajímá velice – Ghibli Diesel.

Maserati s touto pohonnou jednotkou muselo přijít, chce totiž razantně zvýšit svá prodejní čísla. Zatímco ještě v roce 2012 značka s trojzubcem ve znaku vyrobila jen 6200 vozů, už během příštího roku jich chce vypustit na trh 50 000. Hlavním prodejním teritoriem nových maserati bude Čína a USA, konkrétně s dieselovou verzí chce ale zaujmout evropské manažery.

Silnější než v Itálii

„Zatím se jeví, že polovina zájemců o tento vůz si koupí právě variantu s dieselovým motorem,“ uvádí Jiří Rozkošný z firmy Scuderia Praha, která Maserati do Česka dováží. Vedení značky tedy zřejmě přemýšlelo správně.

Zajímavostí je, že dieselové maserati prodávané v Česku je silnější než v Itálii. Má 275 koní oproti italským 250. Mohou za to daňové předpisy, právě na hranici 250 koní se tamější sazba výrazně mění.

Maserati tento motor nevyvíjelo, jen upravilo výrobek italské firmy VM Motori. Technicky velmi podobný třílitrový šestiválec využívají například vozy značky Jeep či Lancia. Zde byl poněkud přepracován a velké úsilí se také věnovalo na zakrytí zvuku. Nakonec, díky použití rezonátorů, zní  vytáčený motor velmi podobně jako benzinový osmiválec. Pouze na volnoběh se zpod kapoty ozývá typický dieselový klapot.

Tuto drobnou nevýhodu bohatě kompenzuje prodloužený dojezd vozu. Sedmdesátilitrová nádrž by i při svižné jízdě měla vystačit na více než šest stovek kilometrů. Hodně klidní řidiči zvládnou s tímto vozem jezdit i relativně hluboko pod hranicí deseti litrů na sto kilometrů. V takovém případě se hodí využívat speciální „eko“ mód.

Zkuste tlačítko Sport

Dieselové ghibli je samozřejmě nejpomalejší ze všech tří nabízených variant (zájemce si může vybrat ještě dvě verze benzinového šestiválce s 330 či 410 koňskými silami), ovšem i tak je schopno dosahovat maximální rychlosti 250 kilometrů v hodině a zrychlovat z nuly na stovku během 6,3 sekundy.  Poměr hmotnosti mezi přední a poháněnou zadní nápravou zůstal na ideální hodnotě 50:50.

Díky tomu při jízdě působí vůz na poměry k jeho hmotnosti (1835 kilogramů) a bezmála pětimetrové délce (497 centimetrů) velmi poslušně a hbitě. Podvozek je přesně takový, jaký by měl u sportovní limuzíny být. Tedy dostatečně komfortní na to, abyste mohli bez následků na své páteři přejíždět tramvajové koleje a dláždění a současně aby kola zůstávala v maximálním možném kontaktu, pokud se vydáte ve vyšším tempu na zajímavé venkovské silnice. Svůj podíl na tom samozřejmě má standardně montovaný samosvorný diferenciál.

Elektronický stabilizační systém je pro běžný jízdní režim nastaven na náš vkus až moc úzkostlivě – kontrolka blikala i při bezpečných průjezdech zatáček na suchém asfaltu. Hodně ale napraví stisknutí tlačítka Sport na středovém panelu vedle voliče automatické převodovky, společně se sportovním módem podvozku.

Motor je spojen s osmistupňovou automatickou převodovkou, kterou je možno ovládat i pomocí pádel pod volantem. Ta jsou vskutku obrovská a to levé poněkud překáží, pokud chcete zapnout ukazatel směru.

Analogové hodiny jako luxus

Interiér působí dostatečně reprezentativně a přitom útulně. Ve vnitřku testovaného vozu bylo například tmavé dřevo v kombinaci se světlou kůží. Dalším použitým materiálem je světlý kvalitní plast a matný hliník. Dojem luxusu navozují například analogové hodiny na horním okraji palubní desky uprostřed. Naopak displej navigace v dnes již už poněkud opouštěném poměru stran 4:3 vypadá trošku levně. Stejný je například v jeepech a kritizovat ho lze například za ne zrovna nejjemnější rozlišení. 

Maserati si nehraje na žádné módní výstřelky. Volant je prostě kulatý, žádné zploštění, ať dole, či nahoře, se nekoná. Mimochodem, řízení, a tedy nasměrování vozu do zatáčky je excelentní.

U tohoto vozu se předpokládá, že majitel bude současně i řidičem. Přesto je možné na zadních sedadlech přepravovat dva vzrostlé dospělé cestující. Jak si redaktor Aktuálně.cz s výškou 186 centimetrů osobně ověřil,  prostor pro hlavu i kolena je zde pro něj tak akorát velký.

Přední sedačky vypadají spíše pohodlně než sportovně, přesto jsme si ověřili, že v ostrých zatáčkách tělo podrží velmi obstojně.

Málokdo si také může stěžovat na objem zavazadlového prostoru. Do něho lze naložit až pět stovek litrů.

Bez elektronických „hraček“

V autě za 1,7 milionu korun ale může leckdo postrádat některé elektronické vymoženosti. Zákazníci se prý často ptají na elektrické zavírání kufru, noční vidění, adaptivní tempomat a další asistenční systémy. Ty se zatím nenabízí. Na druhou stranu, maserati zůstává autem pro nadšeného řidiče a ti podobné „hračky“ bez větší lítosti oželí.

Už v sériové výbavě jsou ale například bixenonové světlomety s automatickým přepínáním, systém start @ stop, kožené čalounění, dvouzónová automatická klimatizace, audio s osmi reproduktorky, osmnáctipalcová hliníková kola, startovací tlačítko, dvojité chromované koncovky výfuků, sedm airbagů a třeba i síťka v zavazadlovém prostoru.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.