Ruská agrese žene ceny komodit vzhůru, zvlášť zranitelná je ropa

Zvláště napjatá je situace na ropném trhu. Rusko, které je druhým největším ropným producentem i exportérem na světě, má totiž viditelné problémy najít kupce vlastní ropy, a to navzdory faktu, že jeho energetické vývozy jsou ze západních sankcí prozatím vyloučeny. Z fyzického trhu přicházejí signály, že od ruské ropy dávají ruce pryč nejen jednotlivé banky nebo pojišťovny, ale také námořní přepravci, kteří nejsou ochotni za dané situace nakládat tankery v ruských přístavech. To se dle předběžných odhadů může aktuálně týkat více než 2 mil. barelů denně, přibližně čtvrtiny ruských vývozů ropy.

Omezení ruských dodávek je zásadní problém z pohledu tržní bilance. Připomeňme, že ta byla velmi napjatá již před ruskou agresí, jak dokresluje nejnižší stav globálních zásob za několik posledních let. V tomto týdnu oznámené uvolnění 60 mil. barelů ze strategických zásob IEA bude mít spíše symbolický dopad na zmírnění napětí na ropném trhu. Viditelný efekt by naproti tomu mohlo mít agresivnější navýšení produkce ze strany kartelu OPEC, které však dle Saúdské Arábie a spol. není na pořadu dne. Konečně perspektiva nové jaderné dohody s Íránem sice slibuje přinést na trh dodatečných (až) 1 mil. barelů denně, nicméně až v horizontu několika měsíců v závislosti na nejistých diplomatických jednáních.

Shrnuto, podtrženo, bezprostřední situace na ropném trhu je vážná a pokud by mělo dojít k ještě citelnějšímu (a déle trvajícímu) omezení ruských dodávek, pak bude další výrazné zdražení ropy nevyhnutelné. Na druhou stranu, z geopolitického pohledu by případná neschopnost Ruska inkasovat dolary za prodej své ropy dále limitovala jeho manévrovací prostor. Zprostředkovaně by se tím zároveň snížila pravděpodobnost odstřižení Evropy od ruských dodávek plynu – bez petrodolarů by se totiž příjmy z prodeje plynu staly ještě důležitějším (a hlavně stabilnějším) zdrojem deviz pro ruský režim.

Dominik Rusinko
Analytik ČSOB