Rozpočtová dieta, aneb čekání na Godota?

Dosažení schodku těsně pod 300 mld. Kč se zdá v tuto chvíli velmi složitým úkolem. I podle posledních komentářů ministra financí Stanjury je již nyní jasné, že příjmy z tzv. windfall tax, se kterými státní rozpočet kalkuloval ve druhé půli roku, budou podstatně nižší – až o 60 mld. Kč oproti původním odhadům inkasa 85 mld. Kč. Výrazně nižší příjem lze očekávat především ze strany bankovního sektoru, kde byla očekávání nastavena zcela nerealisticky. Navíc státní rozpočet nepočítal ani s mimořádnou letní valorizací penzí (odhadem přibližně 19 mld. Kč), která výrazně ovlivní rozpočty i v dalších letech.

Na druhou stranu, jistá úleva by pro výdajovou stranu rozpočtu měla přijít z titulu nižších cen plynu a elektřiny. Zvláště pokud by se vláda rozhodla snížit cenový strop, který může vzhledem k současným tržním cenám bránit rychlejšímu poklesu cen pro domácnosti a firmy – u zemního plynu je například cena zastropovaná na 128 EUR/MWh, nicméně jednoletý forward se na velkoobchodní burze aktuálně obchoduje o přibližně 80 euro levněji.

Velká očekávání zároveň vyvolává vládní úsporný balíček, který by měl být představen v květnu. Dle Zbyňka Stanjury by měla úsporná opatření přinést do státní kasy přibližně 70 mld. Kč. Na stole jsou změny DPH, seškrtání neinvestičních dotací nebo zrušení některých daňových výjimek.

Tato rozpočtová dieta by měla být prvním krokem ke stabilizaci veřejných financí. Je však dost dobře možné, že od současné vlády se již dalších významných kroků vzhledem k nastupujícímu volebnímu cyklu nedočkáme. Strukturální saldo tak může zůstat v hlubokém deficitu po delší dobu, zvláště zásluhou výdajové strany, která se utrhla ze řetězu – zatímco mezi lety 2019-2022 narostly daňové příjmy o 100 mld. Kč, běžné výdaje vyskočily o 400 mld. Kč (!). A to je samozřejmě problém i z pohledu měnové politiky, jak ostatně upozorňuje ČNB, pro kterou představuje expanzivní fiskální politika významný proinflační impuls.

Dominik Rusinko
Analytik ČSOB