V zákonech nenajdeme žádné konkrétní ustanovení o maximální výši úroku jako odměny za poskytnutí půjčky nebo úvěru. Zdánlivě je tedy možné požadovat jakékoliv úroky, pokud na ně druhá strana přistoupí. Přesto v praxi existují zásadní omezení.
Hned na začátku zdůrazněme, že slovo úrok má v souvislosti s peněžními půjčkami dva významy. Prvním je úrok z prodlení – vlastně sankce, která nastupuje v případě, kdy půjčka (nebo její část) není splacena řádně a včas. Druhým úrokem se pak rozumí zmíněná odměna věřitele – tedy fakticky zisk toho, kdo peníze půjčuje.
Úrok z prodlení
Ze dvou výše uvedených typů upravují právní předpisy podrobněji pouze úrok z prodlení. Konkrétně občanský zákoník stanoví, že je-li dlužník v prodlení s placením peněžitého závazku, má věřitel automaticky právo na úrok z prodlení v zákonné výši.
Pro věřitele je příjemné, že takový úrok může požadovat přímo ze zákona i tehdy, jestliže jej zapomněl zmínit v původní smlouvě s dlužníkem. Je však limitován částkou určenou nařízením vlády č. 142/1994 Sb. (podrobnosti níže), vyšší úrok si dokonce nemůže sjednat ani smluvně.
